„Já taky děkuji, a pozdravuj příbuzné.“ Žakelinka mu zamávala a lehla si zpět do pelíšku. Za chvíli uslyšela, že jdou kluci s maminkou domů, protože zarachotil klíč v zámku. Hned je šla v nových šatech přivítat. Zase si stoupla na zadní a ladnými pohyby kráčela do předsíně. „Jé, naše Žakelinka má šatičky!“ zvolal Kryštof nadšeně. „Kde jsi je vzala?“ „A sluší ti to, ty parádnice jedna!“ přidal se Filip. Maminka jen kroutila hlavou. „Ty chceš být modelka?“ Když přišel večer tatínek domů, taky Žakelinku obdivoval. V sobotu šli všichni do divadla a maminka si oblékla nové šaty. „Maminko, ty jsi krásná jako naše kočka Žakelinka!“ volal Kryštof. Na tom se shodli i tatínek s Filipem. A protože mamince slušely i jiné šaty, tak už říkali jen „maminko, ty jsi jako kočka“ a nakonec „maminko, ty jsi kočka.“ A potom to svým maminkám po jejich vzoru začali říkat i další kluci a další tatínkové.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251598
Jenom Žakelinka o tom nic nevěděla a slastně ve svých šatech hajala v pelíšku.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251598
O pejskovi, který lhal
Ben byl roztomilý. Měl protáhlý čumák, plandavé uši a naprosto neodolatelný pohled. Patrik ho měl moc rád. Ben s ním spal v posteli, chodil s ním na procházky, dostával od něj různé psí dobroty, které mu Patrik kupoval ze svého kapesného. A tak byl Ben šťastný pejsek. Měl ovšem jednu vadu na kráse. Lhal. Jak to vlastně vypadá, když pes lže? Takhle. Patrik dá Benovi k večeři kousky vařeného kuřecího masa s mrkvičkou a Ben se olizuje až za těma svýma plandavýma ušima. A zaleze si spokojeně do svého pelíšku. Jenže pak přijde Patrikova maminka a Ben okamžitě vystartuje z pelíšku do kuchyně. Určitě mu přinesla něco dobrého! A panička skutečně zaloví v tašce. „Dal ti Patrik večeři?“ ptá se a pohlédne do Benových smutných hladových očí. „Jak vidím, zas tě nechal o hladu, viď? Na, vem si zatím šunčičku.“ A Ben samozřejmě šunčičku zblajzne. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251598