se a výhružně zamává křídly, ale to jen proto, aby se ukázal. Vzápětí se uklidní, poskočí za balvan, usadí se a splyne s okolím. Papuchalk je mistr lovec, který se umí výborně potápět, a uloví třeba sedm i osm rybiček najednou. S tím papuchalk problém nemá. Problém spočívá v tom, že zejména smačky, ale i sledi a šproty z jídelníčku mizí, a to nejen v důsledku nadměrného rybolovu, ale i klimatických změn, kvůli nimž jsou během zimy častější bouře. Ty papuchalci tráví v tradičních lovištích na vodě a populace jimi trpí. Po mimořádných březnových bouřích v roce 2013 moře vyplavilo na pláže severní Británie tisíce uhynulých papuchalků. Populace papuchalků ve Skotsku se odhaduje na necelého půl milionu rodičovských párů z evropské populace asi pěti milionů. Z té je zhruba osmdesát procent hnízd v Norsku a na Islandu. Jedno z největších skotských hnízdišť se však nachází na ostrově Dun v souostroví St. Kilda, který vypadá jako olbřímí čokoládová tyčinka Toblerone, kterou tam Stvořitel zapomněl. Dun se skládá ze tří nezapomenutelných částí, které vám zůstanou navždy v podvědomí, kladném i záporném: ze skály, moře a papuchalků. Nemusíte se však vydat na plavbu zlostným Atlantikem k St. Kildě, abyste zhlédli kolonie papuchalků. Stačí, když se vydáte na ostrov Skye nebo si vyjedete na pískovcové útesy nad pláží u rybářské vesnice Auchtimithie poblíž města Arbroath. To je mi známo i tím, že se v něm soustředila poměrně početná česká komunita a vznikla zde i deklarace z Arbroathu, o které se dočtete v samostatné kapitole. Rozdíl tu ovšem je. Na ostrově Dun je papuchalků tolik co oblázků na pláži u Auchtimithie. A jsou i místa další jako snadno dostupný ostrov Handa, o kterém jsem se zmínil v kapitole o ostrovech. Na strmých útesech Handy hnízdí statisíce mořských ptáků, fulmarů, racků tříprstých a jiných – alk,
9
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251491
velkých skua i kormoránů, a konečně i něco málo přes 333 párů nikoliv stříbrných křepelek, ale papuchalků, kteří soutěží o místo s téměř padesáti pěti tisíci alkouny. Papuchalci zanechají v každém nezapomenutelný dojem. Ptáček o nic moc větší než drozd má odvahu, díky níž čelí každou minutu života nárokům, jež na něj nakládá příroda. A při tom vám vyloudí na tváři úsměv. K nezaplacení.
9
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251491
10. Hra pro chlapy
Populární verze historie míčové hry zvané ragby tvrdí, že bez toho, k čemu došlo roku 1832 na hřišti soukromého gymnázia v městě Rugby, bychom tuhle hru neměli. Hodinu tělocviku tam kluci trávili tím, že se zdokonalovali v klasické míčové hře zvané fotbal (v lidové skotštině známé pod jménem fitba). Z důvodů, které nikdo nikdy nebyl schopen vysvětlit, jeden z obvykle ukázněných studentů jménem William Webb Ellis zničehonic chytil míč do rukou, rozběhl se proti hráčům druhé strany a položil jim míč do branky. Což bylo proti pravidlům. Ve skutečnosti, jak to tak vypadá, tomu mohlo být zcela jinak. Již ve středověku se na venkově nejen chasníci, ale v podstatě celé vesnice ve volných chvílích oddávali nemilosrdně soutěživé hře s prasečím měchýřem naplněným pilinami. Prapůvodní „ragby“ možná dnešní hru vzdáleně připomínalo, i když žádnými pravidly se ta utkání neřídila. Podstatným rysem utkání bylo neorganizované násilí, a vyjma vraždy protivníka se trpělo leccos. Jestli existovaly branky, nevíme. Mezníky asi ano, někam bylo třeba měchýř s pilinami dopravit, aby se dosáhlo cíle. Podobné hry se dodnes konají i v jiných zemích, dokonce i na koních, a místo míče se používá leccos, jako třeba mrtvé kůzle během jezdeckých hrátek v podhůří Ťan-šanu a Hindúkuše. Vždy docházelo a dodnes dochází ke zraněním. Řada panovníků tyhle hry za stara údajně zakazovala, potřebovali přece poddané nezraněné a v plné síle. Poddaní však podobné nesmysly ignorovali a někdy zašli až
10
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS251491