Aha, já na to. To máme ale kliku. Frank se na mě culila. Rádo se stalo, řekla. Vážně. Asi se vrátím do postele, prohodila jsem. Sam se mnou nešel. Ráno jsem se zabalila do županu a sešla do kuchyně. Frank měla malého usazeného v židličce a zručně ho krmila lžičkou. On se chichotal, úsměvy vůči ní nešetřil. Choval se vřele, citlivě reagoval. Napodobuje, pomyslela jsem si. Na sporáku stálo několik hrnců, v nichž to čile bublalo. Ale kdopak to za námi přišel, cukrovala Frank. Malý se na mě podíval, ovšem neusmál se. Chceš pochovat? zeptala se Frank a malý k ní zvedl buclaté ručky. Když ho nosem pošimrala na boubelatém bříšku, vypískl blaženým smíchem. Mmm, tetička Frank by tě nejradši spapala, řekla. Celého tě schlamstla. Tetička Frank. Koukám, že už se skamarádili, tetička Frank a náš malý. Ležérně si ho posadila na bok, suverénně, mateřsky, naprosto nenuceně. Hověl si v jejím náručí, v útulné kapse vyhrazené jenom jemu. Chtěl bys k mámě? zanotovala mu do ucha. Malý se odvrátil. Frank pokrčila rameny, zasmála se a dala mu pusu na tvářičku. Odměnila ho za to, že drží basu. Kdopak je můj miláček? Kdo je moje princátko? vrkala. Kde je Sam? zeptala jsem se. Celá jsem hořela, připadala jsem si ulepená a podrážděná. Hlavu jsem měla jak střep. Sam je dneska ve studiu, řekla Frank. Asi uděláš líp, když ho nebudeš rušit. Chystá se na důležitý pohovor, který ho tenhle týden čeká. Jde o nějaký obří neziskový projekt. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250337
Nadzvedla pokličku jednoho z hrnců. Vzduchem zavanula vůně vína a česneku. Večeře, řekla. Hovězí po burgundsku. Samovo oblíbené jídlo, dodala, jako bych to snad nevěděla. Pokusila jsem se vyloudit úsměv. Vypila jsem sklenici vody a sledovala, jak se Frank pohybuje po kuchyni, po mojí kuchyni; všímala jsem si, jak otvírá a zavírá skříňky a hledá věci v ledničce. Jak drží malého. Jak mi radí ohledně manžela. Kafe? nabídla mi. Jo, dík, odpověděla jsem, a tak mi nalila. Používá hrnky, které jsem uložila do kredence úplně dolů. Mísy a skleničky přesunula do jiných polic. Jen zírám, řekla jsem a kývla na malého, kterého měla tak nonšalantně posazeného na boku. Rozkoukala ses tady rychle. Vzalas to tady do ruky, chtěla jsem říct. Tohle je totiž celá Frank. Přesně tohle dělá. Dokáže kamkoliv vniknout jako smrtelně nebezpečný plyn a usadit se i tam, kde o ni nikdo nestojí. Zapustí tak hluboké kořeny, že už ji nelze vymýtit. Zaplavily mě vzpomínky. Momentky z třicetiletého přátelství, nebo jak by se tomu dalo říkat. Propletenec životů a domovů, já v jejím, ona v mém. Culíky ustřižené zahradnickými nůžkami, ukradené panenky, lži, kterými jsme jedna druhou chtěly přivést do maléru. Navzájem jsme v sobě probouzely to nejhorší. Závist, hněv, klam. Teprve časem se člověk naučí potlačovat nutkání ubližovat pěstmi. Zjistí, že pravým zabijákem jsou slova a zámlky. Zmrazení sympatií, záludné šíření fám a polopravd, mazané sypání soli do ran, o nichž se ví, že bolí nejvíc. V tomhle spočívá moc. Násilí působené jinými prostředky. Je to ovšem moje kamarádka. První jsem ho ale viděla já. Tvůj ohoz působí vždycky tak lacině. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250337
Neměly jsme žádná pravidla. A nemáme je dodnes. Netuším, co která z nás provedla ani kdo jednal hůř. Všechno to byly zaměnitelné role. Láska a nenávist. Natolik propletené, že už je člověk od sebe nerozliší. Sledovala jsem, jak Frank pohazuje malým ve vzduchu, víří s ním jako s drakem, jako s ptákem. Mám tohohle drobečka tak ráda, řekla, tak strašně ráda. V obličeji byla úplně brunátná, celá žhnula. Tohle je možná ono. Mateřská láska. A moc jí slušela, to se muselo nechat. Jo, některé ženské ji v sobě holt mají. Vtom vyšel ze studia Sam s hrnkem kávy v ruce. Štípl malého do tvářičky, zlehka vzal Frank kolem pasu a stiskl ji. On tě má taky rád, řekl, načež se celá rozzářila. Tam, kde mám srdce, mě tloukly do prsou dvě hněvivé pěsti. Chtěla jsem vypadnout z domu. Asi bych se měla postarat o zahradu, zamumlala jsem. Udělala jsem to za tebe, když ses kurýrovala, odvětila Frank. Snad jsem ti nerozhodila systém. Nešlápla ti na kuří oko. Na záhonech jsem si všimla míst, kde vyškubala spoustu nedozrálé zeleniny, vytrhala ji u kořene a pak opuštěně nechala tlít v hlíně. Záměrně. Škodolibě. Ale možná jsem si to jenom namlouvala. Sebrala jsem pár mrkví a hlávku salátu, do které se ještě nepustili slimáci, a šla je domů opláchnout. Malý ke mně zvedl oči a vyplázl jazyk. Béé, zamručel. Všechno pevné se změnilo ve vodu.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250337