nebudeme mít vlastnoručně uloveno, pořídí nám úlovek oni. Jak jsem říkala, většina lidí je tu kvůli zásobám na zimu. Platí si hlavně maso. Někteří výletníci si profíkům říkají rovnou. Jenže já chci sama. Tentokrát jsem si byla jistá, že mi vlascem necloumá jen voda. Vytáhla jsem prázdný háček. Úplně prázdný háček. Jako fakt? Návnada sežraná asi tak za dvě minuty? Rybář stojící vedle mě se culí. Je asi tak starý jako já, možná o fous mladší. Vypadá jak z pobřežní hlídky, jen místo pla vek a plováku má holínky a pogumované kalhoty na kšan dách. Dobře se baví. Ani mu to nezazlívám. Za dalších deset minut vytáhl z vody tři ryby. Prý je to celkem nor mální, nemám si z toho nic dělat. On mi mého druhého halibuta vyloví. Ne, ještě to zkusím. Vždyť vím, že další příležitost už nejspíš v životě nedostanu. Tvrdohlavě jsem začala spouš tět háček na dno. Chvíli jsem stála a tvářila se zarputile. Pak vlasec zacukal a rozhodně to byla ryba. Začala jsem navíjet a zároveň zabrala. To cuknutí prutem byl asi ten trik. Tady jsem za sebou neměla stěnu, takže jsem stála dál. Jak jsem se zapřela proti prutu, popojela jsem po palubě a zarazila se až o stěnu zábradlí. „To vypadá na dost velkou rybu, vytáhnu ti ji,“ ozval se vedle mě rybář. „Ani náhodou, já sama,“ hekla jsem a dál se rvala s navijákem, zapřená o stěnu zábradlí, nahnutá dozadu. Jen jsem se modlila, aby mi ten prut nevyletěl z ruky. To by mi totiž bylo podobné. Můj kamarád rezignovaně pokrčil rameny, čapl mě za pásek a zatlačil dolů, aby mě udržel na lodi. Zřejmě proto, že se mi začínaly zvedat paty ze země. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250163
Nebýt toho, nejspíš bych hodila šipku. Byl to boj. To, co jsem vytáhla z vody, byla ale fakt velká rybiška. A vůbec se jí to nelíbilo. Mrskala se jak divá. „Ani nezkoušejte tvrdit, že je to malý!“ varovala jsem chlapíka udýchaně. Zavrtěl nevěřícně hlavou. „Jsi cvok!“ zkonstatoval a toho chudáka změřil. Můj drobeček měl 52,5 palce. To je nějakých 133 cm. Pro srov nání, já mám horko těžko 160 cm. Jeho líčka byla velká skoro jak moje dlaň. Spokojeně jsem se culila ještě druhý den. Vůbec mi nevadilo, že jsem ruce zvedla sotva k rame nům a na břiše a zepředu na stehnech jsem měla obrovské podlitiny. A mimochodem, maso halibuta je fakt úžasná lahůdka.
Jasný spisovatelský záměr (Pozor, může obsahovat spoiler) Říkám tomu bordel v hlavě. A jako takový se špatně vysvětluje. Můj mozek si jednoduše dělá, co chce. Stejně jako postavy mých příběhů. Člověk by řekl, že vymyslíte postavu, a tudíž ji máte pod kontrolou. Udělá, co chcete. Jde, kam chcete. Vy držíte pomyslné pero. Omyl. Velký 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250163
omyl. Se mnou postavy cloumají. Rozhodnou se něco udě lat, někam jít a autorko, poraď si. Úplně nejhorší je, když má postava vzor v někom sku tečném. Je jedno, jestli pouhým vzhledem, povahou, jed ním jediným rysem, nebo se jedná o „knižní kopii“ člo věka. Jeden příklad za všechny: Damian.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250163