3. Publikuj a buď proklet
Mail napsal, že Steele možná odjel do zahraničí nebo ho MI6 ukrylo v některém ze svých „bezpečných domů“. Citoval sousedy, kteří říkali, že odešel ve spěchu a požádal je, aby se postarali o jeho tři kočky. Ve skutečnosti Steele nikam neuprchl. „Je v pořádku. Vyčkává,“ svěřil se mi v onom lednu člověk blízký Steelovi. Neutíká před tvrdými hochy z Kremlu, dodal onen přítel, spíš se snaží vyhýbat fotografům od tisku, kteří stále táboří v jeho blízkosti. Redakce tedy neměly nové záběry, a proto musely improvizovat. Objevili jen Steelův nejasný snímek, pořízený v roce 2015 v diskusním spolku Cambridge Union. Byl to skutečně Steele, s černou kravatou. Tento veřejný rozruch byl zřejmě nevítaný. V komunitě zpravodajců a bývalých špionů nebyl zájem zveřejňovat, co člověk dělá. Šíření příběhu – spouštěče globálního politického skandálu – opravdu znamenalo nesnáze. „Pokud existuje pro lidi ze světa zpravodajských služeb nějaká profesní norma, pak je to zásada, že nemají být vidět. Nic by nemělo být vidět,“ pravil onen přítel. Steele svůj materiál nechtěl uveřejňovat. V BuzzFeedu jsou „blbci“, dodal onen přítel. Mělo to také britský politický rozměr. V počáteční fázi brexitu někteří pokládali za naléhavě nutné, aby premiérka Theresa Mayová podporovala dobré vztahy s Trumpem v naději, že by to mohlo vést k brzké britsko-americké obchodní dohodě. Když se Steelův materiál dostal na veřejnost, v Downing Street se snažili sjednat setkání Trumpa s Mayovou brzy po jeho inauguraci. Byli ochotní nabídnout Trumpovi kompletní státní návštěvu s červeným kobercem a večeří s královnou v Buckinghamském paláci. Mayová zcela pochopitelně zdůrazňovala, že vláda nemá se Steelem nic společného. „Je naprosto jasné, že 91
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250139
Luke Harding: Tajná
doHoda
jednotlivec, který shromáždil tento materiál, pro britskou vládu již léta nepracoval,“ prohlásila britská premiérka. Mayovou znepokojovala také Steelova bývalá zpravodajská činnost. Někteří věřili, že Trumpův případ je jen dočasným vybočením, a měli pocit, že podlézáním Trumpovi vláda riskuje poškození svého klíčového zpravodajského partnerství. Jeden bývalý důstojník mi řekl, že Trumpova administrativa je „existenčním ohrožením“ západních zpravodajských služeb. Konzervativní tisk podporující brexit se mezitím nemohl dočkat, až na Steela a jeho materiál slovně zaútočí. Bývalý špion byl „zatvrzelý socialista“; jeho tvrzení byla „neopodstatněná“ a „přitažená za vlasy“. Londýnské Financial Times nabídly rafinovanější pohled. Napsaly, že aféra kolem Steela demonstruje jeden z projevů zšeřelého světa soukromého zpravodajského podnikání. „Můžeme to nazvat Frankensteinovým principem: Když objevíš informaci, dokáže žít vlastním životem,“ napsaly Financial Times. Vládu na Whitehall zjevně vyděsilo, že jí Trumpova administrativa bude Steelův materiál vyčítat – a bude si myslet, že je za tím vedení britské zpravodajské služby, které tahá za nitky. Tak to aspoň vidělo ruské velvyslanectví v Londýně. FSB neviděla rozdíl mezi CIA, MI6 a Steelem: byla to pro ni jediná nepřátelská entita. Steelův materiál byl podle názoru tohoto velvyslanectví užitečným nástrojem, jak vrazit klín mezi Londýn a rodící se administrativu ve Washingtonu. Na tweetu ozdobeném záhadnými černými otazníky stálo: Životní příběh Christophera Steela: pracovníci MI6 nejsou nikdy bývalí – stále sbírají informace jak proti Rusku, tak proti americkému prezidentovi. 92
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250139
3. Publikuj a buď proklet
Steele byl mezitím přesvědčen, že nemá mnoho důvodů k tomu, aby hovořil s novináři. Ty by nevyhnutelně zajímaly tři otázky: jeho zdroje, jeho klienti a jeho metody. On se však o žádné z nich nechtěl bavit. Byly tu také právní problémy. Steele nenesl odpovědnost za to, že byl jeho materiál uveřejněn – za to odpovídala firma BuzzFeed –, avšak agentura Orbis nyní mohla čelit soudním sporům s třetími stranami. Ruský kapitalista zbohatlý na hazardu Alexej Gubarev již s právními kroky započal. Gubarev vlastnil společnost XBT, zabývající se počítačovou technologií, s pobočkou Webzilla usazenou v Dallasu. Důrazně popíral, že by se podílel na hackerských operacích, jak o tom psal Steele v prosincové zprávě. Navzdory těmto protestům byl Steele podle svých přátel v dobré míře. Nebyl deprimovaný. Ty senzacechtivé a nepřesné zprávy ho nijak moc nevzrušovaly. Jeden přítel o něm řekl: „Nepotřebuje obnovovat svou důvěryhodnost. Ve veřejném životě je spousta negativních nesmyslů. Jeho vztahy s lidmi, s nimiž měl problémy, jsou již v pořádku. Týká se to malé skupiny lidí. Veřejné mínění ho nezajímá.“ Tato skupina zahrnuje Steelovy klienty a profesní kolegy – pracovníky zpravodajských služeb na obou stranách Atlantiku, včetně těch v FBI, kteří prošetřují Steelem popsané Trumpovy vztahy s Ruskem. E-mailová schránka agentury Orbis se plnila vzkazy. Ve většině případů vyjadřovaly podporu. Zámožní přátelé v něm našli někoho, pro koho mohou žít. Steele udělal jen jeden ústupek svému statusu uprchlíka, jak o tom psal bulvár: nechal si narůst vousy. Steele přesně pochopil, jak operuje FSB. Věděl proto, že jeho život pravděpodobně není bezprostředně ohrožen. Ruské tajné služby obecně nezabíjejí zahraniční špiony. 93
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250139