a námořním minám.63 Na svobodu vyšel Edwin Wilson o rok později, v roce 2004. Od té doby bojoval za očištění svého jména. Soustavně přitom zdůrazňoval, že vždy jednal jako vlastenec – v zájmu Spojených států. Soudce Hughes ve svém odůvodnění uváděl pochopitelně jen „nevinnou“ motivaci toho, čeho se CIA snažila prostřednictvím Wilsona v Libyi dosáhnout. Tedy v podstatě jen obligátně získávat informace o sovětské vojenské technice. Nic o pozadí dodávky dvaceti tun plastické trhaviny. Ani slovo o tom, že Wilson byl v postavení, kdy mohl libyjské zvláštní služby a jejich aktivity přinejmenším dosti z blízka pozorovat a kontrolovat. V lepším případě i ovlivňovat jejich kroky směrem, který Západ potřeboval, k vytváření mediálního obrazu teroristy Kaddáfího. Všechno o tom, jak fyzicky likviduje v zahraničí opozici a jak plastickou trhavinou vyhazuje civilní letadla atd., už bylo na počátku osmdesátých let pohromadě. Lidem, kteří v Libyi pracovali a mají zkušenosti s libyjským aparátem, jeho podezřívavostí a opatrností, se zdá stěží uvěřitelné, že si Libyjci pustili tohoto Američana a Zelené barety tak blízko k tělu. Jako by se nebáli, netušili, že jde nebo půjde o jejich diskreditaci. Jistě, ve své době (1971) Kaddáfímu CIA skutečně pomohla, když překazila britsko-francouzskou operaci Hilton Assignment. Tehdy si libyjského vůdce oprávněně vyhodnotila jako překážku pronikání vlivu komunismu do Libye. Podobně jako kdysi iráckého Saddáma Husajna, kterému CIA pomáhala po nezdařeném atentátu na premiéra Kásima.64 Jako možná s každou vycházející politickou hvězdou – jistě nejen na Blízkém východě – měla i s Kaddáfím CIA své plány: vstoupit do kontaktu, pracovat s ní, pomáhat, usměrňovat, využívat… Občasné dohady o tom, že by Kaddáfí mohl být americkým agentem a že ho CIA získala při jeho osamělých procházkách Londýnem, považujeme za zcela spekulativní; nehledě na to, že se v podobném duchu vyjadřoval například bývalý předrevoluční premiér Abdul Hamíd Bakkúš. Ten dokonce tvrdil, že americká CIA stála v pozadí převratu 1. září JOHNSON, T.: Former CIA spy branded a traitor wants to clear his name. In: P-I Reporter 22. 10. 2006, na http://www.seattlepi.com/local/article/FormerCIA-spy-branded-a-traitor-wants-to-clear-1217855.php#photo-671860. 64 SALE, R.: Exclusive: Saddam was key in early CIA plot. UPI 4. 11. 2003 63
97
Naši lidé_2 .vyd ._tisk .indd 97
23 .07 .2018 16:37:15 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250116
1969. Podle něj měli Američané kontakty s Kaddáfím prostřednictvím svého velvyslanectví v Tripolisu a údajně ho nabádali k převzetí moci. V oné době asi skutečně v Libyi působily desítky agentů CIA. Američané jistě měli přehled o tom, co se v zemi odehrává. Příslušníků inteligence a vyššího důstojnictva se ale spíše obávali, protože se domnívali, že by byli příliš nezávislí. Lépe se manipuluje s loutkami.65 Bakkúš ani neuvedl jméno žádného Američana a celkově ho nelze jako politického odpůrce Kaddáfího považovat za důvěryhodného. Sám byl patrně získán pro spolupráci CIA nebo britskou MI6. Podle našeho názoru Kaddáfí zpočátku zřejmě diferencoval mezi Spojenými státy jako zemí nesvázanou koloniální tradicí a mezi hlavním protektorem starého režimu Velkou Británií. Se Spojenými státy se snažil vycházet. Úlohu amerických ropných společností chápal jako nezastupitelnou a americkým firmám například zadal realizaci gigantického projektu Velké umělé řeky. To měla být cena za umožnění relativně nezávislého rozvoje Libye. V reálném světě ale nakonec všechno dopadlo jinak. Bývalé Českoslovenko žádné kontakty po linii zvláštních služeb s Kaddáfího Libyí nemělo a nechtělo mít. Když v červenci roku 1985 jednal v Praze libyjský ministr zahraničních věcí Alí Trejkí, vyjádřil zájem uzavřít dohodu o spolupráci mezi ministerstvy vnitra obou zemí. Československá místa to vzala na vědomí, ale na libyjskou iniciativu už neodpověděla.66 To, že Libyjci požádali o navázání této spolupráce až v roce 1985, svědčí o tom, že do té doby spolupráce v této oblasti neexistovala. Jak autorovi sdělili bývalí pracovníci generálního štábu ČSLA, kteří dávají přednost tomu zůstat v anonymitě, Libyjci v roce 1987 alternativně sondovali možnost navázání spolupráce po linii vojenských zpravodajců. I tuto libyjskou iniciativu nechalo Československo vyšumět do ztracena. V pozadí nejspíše stály obavy z Kaddáfího nevypočitatelnosti, jeho sklonu k avanturismu. Pokud jde o Sovětský svaz, žádná oficiální informace o spolupráci zvláštních služeb SSSR a Kaddáfího Libye není dostupná. Na internetu se však 65 BLUNDY, D. – LYCETT, A.: Qaddafi and the Libyan revolution. London, Weidenfeld and Nicolson 1987, s. 69. 66 AMZV Libye – Zaměření a hlavní úkoly čs. zahraniční politiky vůči LALSD, č. j. 015235/85, 25. 8. 1980.
98
Naši lidé_2 .vyd ._tisk .indd 98
23 .07 .2018 16:37:15 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250116
lze dočíst, že koncem sedmdesátých let uzavřely obě země dohodu v oblasti rozvědky a bezpečnostních opatřeních. Vybraní Libyjci absolvovali kurzy v Andropovově Institutu KGB a docházelo k výměně zpravodajských informací. Libyjci dostávali zprávy o aktivitách USA ve východním Středomoří, Rusové zase materiály týkající se Egypta, Izraele a severní Afriky. Podle internetového zdroje tato spolupráce netrvala dlouho a ze strany Moskvy byla ukončena počátkem osmdesátých let, „když se objevily informace, že Libye podporuje mezinárodní terorismus“.67 Vzhledem k existujícímu monopolu zahraničního obchodu bylo nemožné, aby nějaký československý občan či subjekt dodával do Libye jakýkoli vojensky zneužitelný materiál.
Tersián – vloupání na libyjské ambasádě v Praze Zájem o Kaddáfího projevovaly americké zvláštní služby v této době nejenom na území Libye. Zajímavá situace nastala v době první Kaddáfího návštěvy v Praze v roce 1978. Právě tehdy se do budovy libyjského velvyslanectví vloupal jakýsi Alexandr Tersián. Spolu se svými dvěma společníky otevřel autogenem trezor velvyslance a sebral z něj určité dokumenty a údajně i osmdesát tisíc dolarů. Při akci je vyrušil domovník ambasády – československý občan Václav Šmídek. Pachatelé ho postřelili a následně zbili železnou tyčí tak silně, že Šmídek po pár hodinách zemřel. Pachatelé i s ukořistěnými materiály uprchli. Tento zločin a jeho načasování mohly návštěvu i vztahy Prahy s Kaddáfím na delší dobu poznamenat. Předmětem dvoustranných jednání byly mimo jiné velké zbrojní obchody. Útok proti libyjské ambasádě a vloupání do trezoru mohly Libyjcům přinejmenším naznačit, že československá bezpečnost nemá situaci pevně v rukou. Kupodivu se ale tato provokace na vyznění Kaddáfího návštěvy nijak negativně neodrazila.68 Případ následně šetřila bývalá Státní bezpečnost (StB) a v roce 1983 byli http://cccp-revivel.blogspot.com/2011/10/blog-post_24.html. BAROCH, P.: Kaddáfí byl v Praze, na ambasádu se vloupal muž z StB, Aktuálně. cz 23. 2. 2011
67 68
99
Naši lidé_2 .vyd ._tisk .indd 99
23 .07 .2018 16:37:15 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250116