Generál Ivanov pak jednou, když se přesvědčil, že nikdo třetí neposlouchá, Amínovi důvěrně zašeptal: „Soudruhu Amíne, já jsem také stalinista!“124 Generál Ivanov se ale s Amínem nakonec nesblížil. Právě naopak. On a jeho lidé v Kábulu sice skutečně pohlíželi na Afghánistán novou optikou, odlišnou od pohledu sovětských armádních poradců, ta ale pro Amína nevyznívala příznivě. Vadila jim hlavně jeho rostoucí samostatnost a nezvladatelnost, a ochotně proto přebírali nazírání mladých důstojníků chalkistů – hrdinů dubnového převratu, jako byli Watandžar, Sarwarí, Mazdurjár a Gulabzaj. Z této čtyřky, které se přezdívalo „gang čtyř“ a které workoholic Amín začal šlapat na paty, měl k příslušníkům KGB nejblíže stokilový borec Asadulláh Sarwarí. Ten zastával post ministra státní bezpečnosti. (Sajjid Muhammad Gulabzaj měl na starosti spoje, Aslam Watandžar vnitro a Šerdžan Mazdurjár odpovídal za bezpečnost hranic.) Členové gangu čtyř sice zásluhy o revoluci měli, ale příliš se jim pracovat nechtělo. Tak to alespoň viděl Amín, zatímco Tarákí chování svých mladších věrných stoupenců toleroval. I někteří sovětští vojenští poradci si povšimli, že čtyřka se ráda stýká s důstojníky KGB, na skleničku dvě, hned po ránu. V průběhu nezávazného klábosení pak občas padal dotaz na něco důležitého. Pohled čtyřky, k Amínovi zpravidla značně kritický, pak putoval kanály KGB do Moskvy.125 Činnost Ivanova v Kábulu generál Gorelov později popsal slovy, že „plnil úkoly uložené KGB především v oblasti dezinformace. Moskva mu zaslala informaci, on se o její správnosti na místě ‚přesvědčoval‘ a upřesňoval ji, a potom poslal svoji zprávu do Moskvy. Situaci (v Afghánistánu) vyhodnocovala Moskva, ne Ivanov…“126 Shodou okolností si i diplomaté na ambasádě Spojených států v Moskvě povšimli, že v průběhu léta politiku Kremlu k Afghánistánu začíná ve stále větší míře určovat Andropov a jeho KGB.127 124
MLEČIN, L., Kabulskij…
125
Tamtéž.
126
ŠEJNIN, A., c. d.
127
TOMSEN, Peter, The Wars of Afghanistan: Messianic Terrorism, Tribal Conflicts, and the Failures of Great Powers, New York 2011, s. 148.
97
Praha na hřlbitově_tisk.indd 97
26.07.2018 10:59:54 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250108
••• Andropov a jeho zástupce Krjučkov zaslali 1. září 1979 do politbyra memorandum s mračným hodnocením situace: „Tarákího a Amínova vláda rychle ztrácí autoritu mezi obyvatelstvem, které se stává čím dál více protisovětské. Sovětští představitelé na nejrůznější úrovni poskytovali Tarákímu a Amínovi rady a doporučení, že je třeba pracovat s masami za účelem rozšíření sociální základny režimu, ale tyto výzvy byly téměř zcela ignorovány.Tarákí a Amín se rozhodli řešit vnitřní problémy vojenskou silou a uchylují se k masovým kárným opatřením…“ Za hlavního organizátora, strůjce této politiky označilo memorandum Amína. „Je třeba nalézt cestu, jak odstranit Amína z vedení země a popohnat ho k odpovědnosti za masové represe a fiasko vnitřní politiky… Tarákího je třeba přesvědčit o nezbytnosti vytvořit koaliční demokratickou vládu, kde bude hrát hlavní roli LDSA včetně parčamistů…“128 Poté, co byl nalezen obětní beránek, dokument také proprvé zmínil Karmala jako možnou alternativu. Memorandum doporučovalo: „…zorganizovat neformální schůzku s B. Karmalem, vůdcem Parčamu, který emigroval do Československé socialistické republiky, k posouzení stability vnitropolitické situace…“129 Nová linie přístupu Kremlu k situaci ve vedení bratrské strany začínala dostávat obrysy. Chystal se comeback Babraka Karmala. ••• Na Karmala v Československu tedy nezapoměli. Jeho chvíle měla brzy nastat, pomalu se připravoval jeho návrat. Sám Karmal o tomto období později nerad hovořil, vyhýbal se detailům, ty měl za pouhé technikálie.130 O vývoji ve světě i v Afghánistánu byl nyní celkem dobře informován prostřednictvím zpráv, které chytal na svém přijímači Sony, a vedle toho 128
Tamtéž, s. 148.
129
MITROCHIN, V., c. d., s. 49.
130
SNĚGIREV, V., Uznik…, c. d.
98
Praha na hřlbitově_tisk.indd 98
26.07.2018 10:59:54 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250108
téměř každý týden obdržel z Prahy úhledný balíček se zahraničním tiskem. Ze slovenského zátiší tak Karmal pozorně a jako vždy s trochou závisti sledoval, že na vrcholnou konferenci nezúčastněných zemí do Havany odletěl jako vedoucí afghánské delegace Tarákí. Nemohl ovšem vidět do zákulisí událostí. Nevěděl, že se Tarákí chtěl cestě na Kubu vyhnout, protože si byl vědom napjaté domácí situace a dal by přednost tomu, aby místo něj odletěl do Havany Amín. Ten ale při setkání se studenty na kábulské univerzitě oznámil jako hotovou věc, že afghánskou revoluci bude na ostrově svobody reprezentovat veliký vůdce soudruh Tarákí. Po neutuchajícím potlesku už bylo Tarákímu hloupé cestu do Havany nenastoupit. Cestou z Kuby domů se Tarákí zastavil v Moskvě, kde byl přijat s velkou pompou jako vysoce respektovaný revoluční vůdce. Pozornost, jaké se Tarákímu dostává ze strany Leonida Brežněva, bude skutečně nadstandardní. Chřadnoucí Leonid Iljič vynaložil veškerou energii, aby doprovodil Tarákího až na vnukovské letiště a tam se s ním rozloučil mohutným soudružským objetím. Všem muselo být jasné, že pro Sověty je jediným skutečným představitelem revolučního Afghánistánu on, Tarákí, a nikdo jiný. Přiznačně o Amínovi nepadlo v médiích ani slovo. Později Karmal nijak nereagoval na dotazy i jemu blízkých lidí, zda je pravda, že tehdy 10. září, když Tarákí jednal s Brežněvem, přijel z Československa do Moskvy on a že se potají s Tarákím setkal. Zda je pravda, že se měli domlouvat na opětovném sjednocení LDSA poté, co se jim podaří odstranit Amína.131 Faktem je, že při moskevském jednání Tarákího s Brežněvem, kterému byli přítomni ministři zahraničí obou zemí Gromyko a Šáh Walí, Amínův důvěrník, Sověti neskrývali znepokojení se situací v afghánském vedení. Obavy o další vývoj ve straně mají prý podle informací přicházejících do Moskvy také členové LDSA. Brežněv Tarákímu přečetl pečlivě zformulované doporučení schválené Gromykem a Ustinovem, které ovšem vycházelo ze stanoviska KGB: „V podmínkách afghánské revoluce je Vaše 131
Bývalý britský velvyslanec v Moskvě Rodric Braithwaite ve zmíněné monografii Afgantsy: The Russians in Afghanistan 1979–89 na s. 62 navíc uvádí, že se Karmal setkal v Moskvě s prezidentem Tarákím.
99
Praha na hřlbitově_tisk.indd 99
26.07.2018 10:59:54 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250108