FYZIKA SUPERHRDINŮ praktickým využitím. Jak napsal Jim Robbins v roce 2002 v článku „Druhá přirozenost“ z červencového vydání magazínu Smithsonian: „Teoreticky by lano spletené z pavoučího hedvábí tlusté asi jako tužka dokázalo zastavit stíhačku přistávající na letadlové lodi. Kombinace pevnosti a pružnosti mu umožňuje vydržet pětinásobný náraz ve srovnání s Kevlarem, syntetickým vláknem používaným pro výrobu neprůstřelných vest.“ Skutečná pavoučí síť díky vysoké pevnosti v tahu udrží tíhu o velikosti více než deset tun na čtvereční centimetr. Pramen vláken o průměru pouhého půl centimetru by bez problémů udržel tíhu více než 6000 liber (27 000 N), což je mnohem více než nějakých 300 liber tíhy a dostředivé síly, jak jsme odhadli výše. Pokud se tedy Spider-Man nepokusí odnést najednou Hulka s Blobem, měla by to jeho síť v pořádku vydržet. Podle Newtonových zákonů pohybu je tedy zcela v pořádku, když Spider-Man skáče z budovy na budovu, zastavuje neovladatelný vlak nadzemní dráhy (jako ve filmu Spider-Man 2 z roku 2004) nebo před sebou v okamžiku utká neprůstřelný štít z tenkých pásů pavučiny. Takže abychom odpověděli na otázku z názvu této kapitoly: Jen se podívejte přímo nad sebe!
102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250042
8. KAPITOL A
DOKÁŽE SE MRAVENČÍ MUŽ PROBOXOVAT Z PAPÍROVÉHO SÁČKU? TOČIVÝ MOMENT A ROTACE Každý komiksový hrdina má svou Achillovu patu a ta Ant-Manova je velká ani ne milimetr. Být velký jako mravenec má pochopitelně určité nevýhody. Tak jako si Superman musí dávat pozor na kryptonit, Ant-Manovi hrozí nebezpečí mnohem obyčejnější – totiž že ho někdo zašlápne. Protože jeho krok měří pouhých několik milimetrů, pořádně se naběhá, než urazí vzdálenost, jakou by ve své lidské podobě urazil jediným krokem. Čas, který potřebuje na přesun na několik málo metrů, kvůli tomu přímo úměrně roste.* Není pochyb o tom, že právě proto tak často cestuje stopem na hřbetě dřevokazných mravenců. To, že je schopen osedlat si mravence, aniž by ho rozmáčkl, naznačuje, že spolu s výškou se snižuje i Ant-Manova hmotnost, což znamená, že při scvrkávání zůstává hustota jeho těla nezměněná. (Vzpomeňme si, že hustota je hmotnost tělesa dělená objemem; pokud se objem těla sníží tisícinásobně, a hmotnost stejně tak, pak poměr obou veličin – tedy hustota tělesa – zůstává nezměněn.) Pym své snížené hmotnosti šikovně využil: vyrobil si pružinový katapult, kterým se dokáže vystřelovat po celém městě. Jak jsme zevrubně probrali ve třetí kapitole, problémem v takovém případě není ani tak uražená vzdálenost, ale spíš zastavení. Aby jeho let neměl neslavný konec, využívá Pym svých dobrých vztahů s mravenci a pomocí své
* V JLA Classified z roku 2008 se Atom ze světa DC Comics, který dokáže podle libosti měnit výšku těla, schválně zvětšuje, pokud má přejít po místnosti, aby prodloužil svoje kroky a nemusel jich dělat tolik. Ant-Man se naproti tomu může zmenšit jen na jednu velikost, takže se přepravuje na mravencích.
103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250042
FYZIKA SUPERHRDINŮ kybernetické helmy dává včas instrukce stovkám z nich, aby vytvořili jakýsi živý polštář a utlumili jeho dopad. Kinetická energie Ant-Mana se rozprostře mezi spoustu mravenčích těl, takže žádný členovec nepocítí výraznou újmu z toho, že se podílel na zastavení Pymova pádu. Pokud je tedy Ant-man tak lehký, že se může nechat vystřelit obyčejnou pružinou na vzdálenost několika bloků budov a zároveň při dopadu neublíží jedinému mravenci, jak je možné, že dokáže zastavit i takové padouchy, jako je Protector nebo Hijacker, ba dokonce se utkat se „soudruhem X“? A zejména, jak se Mravenčímu muži podařilo prorazit si cestu ze sáčku ve vysavači (viz obrázek č. 15), což je napínavě vylíčeno v Tales to Astonish č. 37, nebo přehodit si padoucha pomocí nylonového lasa přes hlavu, jak můžeme vidět hned v dalším čísle? V Tales to Astonish č. 38 se vysvětluje, že si Henry Pym uchoval „veškerou sílu normálního člověka“, ačkoliv byl mrňavý jako mravenec. Nechceme být malicherní, ale normální člověk – natož normální biochemik – by si dospělého člověka přehodil přes hlavu jen s velkými obtížemi, i kdyby k tomu použil „v podstatě nezničitelné“ nylonové laso. Pokud tedy tuto otázku nebudeme rozvádět, co vlastně znamená, když říkáme, že Ant-Man má sílu jako normálně vzrostlý člověk, takže dokáže protrhnout sáček od vysavače, ale hmotnost pouhého mravence, takže ho vysavač bez problému vcucne? Hlavní otázka zní možná takto: Proč máme takovou sílu, že snadno zvedneme předmět o váze deset kilogramů, ovšem s předmětem o váze sto kilogramů už budeme mít pořádné potíže, a předmět o váze tisíc kilogramů už neuzvedneme ani omylem? Naše síla pramení ze svalů a kosterní struktury, které tvoří systém vzájemně propojených pák. Ukazuje se však, že tyto páky nejsou ke zvedání předmětů zas tak vhodné. Dohodněme se, že lidskou „sílou“ (která se dá definovat různě) budeme rozumět schopnost zvednout nějaký předmět. Lidský důvtip vedl k vynalezení širokého spektra strojů, které dokážou zvedat i objekty o značné hmotnosti. Jedním z nejstarších takových vynálezů je prosté mechanické zařízení: páka. Mnozí z nás se s něčím takovým setkali poprvé na dětském hřišti v podobě dvouramenné houpačky, která sestává z vodorovné tyče podepřené uprostřed otočným bodem. Když se posadíte na jednu stranu houpačky, dokážete díky mechanickým vlastnostem páky vynést kamaráda vysoko do vzduchu. Jestliže je otočný bod umístěn přesně uprostřed tyče, dokážete takto vyzvednout pouze někoho vážícího zhruba stejně jako vy. Pokud by se otočný bod nacházel blíže k jednomu konci, dokázalo by i malé dítě zvednout dospělého člověka, jestliže by ovšem dotyčný dospělý seděl na tom konci blíže ose otáčení. Je to dáno tím, že dvouramenné houpačky a páky obecně nevyvažují síly, nýbrž „točivé momenty“.
104 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS250042