98
Barbara Nadel
mladšího. Nain, který už byl na druhé straně, mu posměšně ukázal prostředníček a Ritchie se v tu chvíli zařekl, že s ním skoncuje, ať existuje, nebo ne. Když nedokázal svou mužnost ve střetu s mladistvým gangsterem, vylije si zlost aspoň na tomhle zmetkovi! Nain Rouge dál blábolil, poskakoval a hopsal ke staré středostavovské čtvrti Brush Park. Kdysi tam bydleli lékaři, právníci, manažeři automobilek a obchodníci s dřevem, dnes byl Brush Park ponurou pustinou plnou duchů, pohřebištěm starých vybydlených baráků a smutnou připomínkou životního stylu, který dávno skončil v propadlišti dějin. Ritchie si na to dobře vzpomínal. Na základce měl v Brush Parku kamaráda Rona Sachse, syna židovského advokáta. Jeho rodiče se v šedesátých letech odstěhovali a Ron šel nakonec na Harvard. Když o něm Ritchie slyšel naposledy, provozoval právnickou praxi v Los Angeles. Neměl se špatně. Kousek opodál se Nain zastavil před pozůstatky gotického panského sídla ozářenými měsícem a zhluboka se předklonil. Pak si stáhl kalhoty a prdnul si. Taková sprosťárna! Ritchiemu se prudce zvýšil tlak a v hlavě mu začalo tepat vztekem, opilostí a tělesnou námahou, na kterou nebyl zvyklý. Jeho otec zemřel v osmdesátých letech na mrtvici; musí si na sebe dávat pozor. Ale proč vlastně? Nain už se vyprděl a teď si to zase šinul ulicí, něco si brblal pod vousy a cenil své hnusné popraskané zuby. Proč vlastně? pomyslel si Ritchie znovu. Pro co dýchám, pro co existuju, pro co žiju? Manželství mu zkrachovalo, ještě než prodal podnik. Jeho žena Maria měla prodávání párků už tak plné zuby, že v roce 2008 utekla s profesionálním hráčem pokeru. Podle všeho se s tím Ralphem zašili někde nedaleko Rena. Děti se s ní nestýkaly, ale Kathy s Frankem nejezdili moc čas-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249729
NAIN ROUGE
99
to ani za Ritchiem, i když byl takzvaně „poškozenou stranou“. V Detroitu už nebydlel nikdo, nikdo si netroufal. Starouš Pilka se nabídl, že mu od jednoho feťáka ze čtvrti Eastern Market sežene pěkně ostrého vlčáka, ale Ritchie to odmítl. Freddie nebyl hlídací pes, ale kamarád. Ritchie nechtěl mít doma zlou bestii, která by ho pak nechtěla pouštět z vlastního bytu. Šel za Nainem až k John R Street, kde se zastavil a popadal dech. Z téhle části Brush Parku se stala dokonalá městská prérie. Nebylo tam nic. Žádné rozbořené domy, žádná zeleň – kromě trávy – a žádné jiné věci než odpadky. Lidé hlásili, že na podobných místech zahlédli skunky, dokonce i kojoty. Při pohledu na tu pustinu se Ritchie bezděčně zachvěl. Tohle byla čtvrť, kde si hrával jako kluk a kde si dával čaj s Ronem Sachsem a jeho rodiči v elegantní vilce s věžičkami. Všechno zmizelo. Rozhlédl se po Nainovi a viděl jen prázdno. Zdálo se, že ani tvor, který městu tradičně věštil zkázu, to nesnesl. Nebo si ten zlý zakrslík naopak myslel, že tady v Brush Parku už má splněno. Jeho konečným cílem bylo přece zničení Detroitu. Od těch dob, co Cadillac město založil, předcházelo spatření Naina téměř každému neštěstí, které Detroit postihlo. Během nepokojů roku 1967 ho lidé zahlédli mnohokrát. Detroit sice přežil, ale změnil se. Černoši už toho měli dost, a tak vyjádřili svou zlost a vynutili si změnu. Ritchie jim celou dobu fandil. Tím víc ho proto zasáhlo, co mu provedl Da Man. Taky mu hned vmetl do očí: „Tenhle bílej odpad byl vždycky na vaší straně!“ ale Da Manovi a jeho kumpánům to bylo šumafuk. Byl konec února, na obloze zářil chladný měsíc a jinovatka na zemi byla ztvrdlá skoro na led. Město sevřel holomráz, takže byla zima jako v morně, a všichni kromě beznadějných opilců, feťáků v posledním tažení, zkrátka těch největších zoufalců, byli
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249729
100
Barbara Nadel
zalezlí někde ve squatech nebo drogových doupatech. Kolem nebylo ani živáčka a až na krev pulzující Ritchieho hlavou tam panovalo absolutní ticho. Až přijde březen, znovu nastane čas vyhánění Naina – pokud si to Ritchie s tím malým zmetkem nevyřídí dřív. Jenže on zmizel. Tedy ne že by tam snad předtím byl. Šlo jen o zvratky jeho nemocné, unavené a zatrpklé mysli omámené vodkou. Nerozpadal se Detroit, alespoň zatím ne úplně, ale Ritchie Carbone. Neměl žádné úspory ani penzi, jeho jediným aktivem byl malý byt v pochybné čtvrti, takže se dalo říct, že je na dně. Ze sociálních dávek mohl leda živořit, ne žít. Jeho táta umřel, když mu bylo jen o dva roky víc než teď Ritchiemu, a byl na smrt připravený. Když starý Salvatore v šedesáti odešel na onen svět, jeho žena Agnes už byla skoro třicet let mrtvá. Ritchie si dodnes pamatoval, jak ji táta každý den oplakával. Pak ho do hýždě píchlo cosi ostrého, a tak se otočil a viděl, že ho Nain bodá hnusnými prsty do zadku. Když se na něj podíval, skřet se vřeštivě zasmál a Ritchie vztekle zahřímal: „Jseš mrtvej, ty hajzle!“ Nain vystřelil jako raketa zpátky k Erskineově ulici a přitom si výskal, drmolil a mával ve vzduchu ohavnýma chlupatýma rukama. Náramně se bavil! Ritchie Carbone za ním zadýchaně vlekl své těžké tělo a před očima se mu dělaly hvězdičky. Nemyslel na nic jiného než na krutou a krvavou pomstu. Do zadku ho nikdo píchat nebude! K tomu se nesnížil dokonce ani Da Man se svou partou, takže to rozhodně neprojde zpotvořené hříčce jeho podvědomí! Rozběhl se za tou věcí a chystal se ji následovat do zchátralého baráku, vtom si však uvědomil, kde se ocitl. Zastavil se. Svého času čněly ze starého domu Sachsových dvě věžičky, teď tam
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249729