Poslední tango v Havaně Normálně se s takovými věcmi nesvěřovala. Foukl jsem dým do jejích ňader. Rozutekl se mezi těmi dvěma vysokými kopci a rozplynul. „A co budete dělat?“ „Půjdu do soukromého byznysu nebo dělat pro Evropskou unii. Tady mi z toho hrabe,“ vysvětlila a převalila se na bok. Prsa se výhružně naklonila ke mně. Přestože jsem zrovna měl za sebou sex, vzrušilo mě to. Je pravda, že s Klárou jsem dlouho nespal, určitě přes rok. Měli jsme oba buď moc práce, nebo mě vytěžovala Dominika. Potáhl jsem si z cigarety a pak ústa přisál na její levé ňadro. „Pane Kosku,“ vydechla. Pak ale prudce vstala. „Musím běžet. Když se zdržím déle, bude to taky podezřelé,“ povzdechla si a vyskočila z postele směrem ke sprše. Pak se ale zastavila, hrábla po své kožené brašně a vytáhla z ní balíček zabalený do červeného šátku. „Dárek. Nemá žádnou historii, zato plný zásobník,“ mrkla ke stolu a dodala: „Přece vás v tom strašným městě nenechám bez ochrany.“ * * * Oběd jsem si nechal poslat do pokoje. Kupodivu se to dalo i jíst. Dnešní hotelové menu byl guláš se špagetami. V Ústí nad Labem taková kombinace nejspíš dávala smysl. Dal jsem špinavé nádobí před dveře a pak si balíček odnesl do koupelny. Pořád to tu vonělo po ostrém parfému, který používala Chlumská. Zaklapl jsem prkýnko a vybalil na něj Sig SP2022. Šlo o luxusní hračku se zásobníkem na patnáct nábojů. Pistole Sig Sauer se
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249102
František Kotleta vyráběly ve Švýcarsku a používali je skuteční profíci. V Americe třeba jednotky SEALs nebo Delta Force. U Britů zase SAS. Štěkaly poměrně potichu a byly extrémně spolehlivé a přesné. Legálně se něco takového dalo koupit za cenu kolem dvaceti tisíc korun. Na černém trhu tak za pětinásobek. Chlumská musela mít o Ústí vážně špatné mínění, když mi přivezla takovouhle bouchačku. A navíc neregistrovanou, takže jsem s ní mohl někoho zastřelit beze stop. „Ale co, horší než na Kubě to nebude,“ povzdechl jsem si a naplnil zásobník. Když jsem se vrátil do pokoje, vymáčkl jsem na displeji číslo nejlepšího člověka, co jsem tady znal a jako jediný mi mohl pomoct. O tom, co se dělo v Ústí nad Labem, věděl všechno. „Chcípni,“ ozvalo se v telefonu. „Taky tě rád slyším,“ odpověděl jsem. „Hele, jsem v Ústí. Co si dát pár piv?“ nadhodil jsem. „Jsem abstinent a držím dietu. Až se ale vrátím z fitka, sejdeme se u Prasáka na minerálku. V sedm?“ ozval se z mobilu kamarádův hlas. „Jo, ideální,“ pokýval jsem hlavou. Měl jsem tak dost času dostudovat ty papíry, a ještě si dát šlofíka. * * * Ta herna se jmenovala jinak. Nápis s jejím oficiálním jménem se odrbaný a ušmudlaný skvěl na vývěsním panelu, který kdysi dávno dokonce v noci i svítil. Ale nikoho nezajímal. Tohle byly to-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249102
Poslední tango v Havaně tiž Předlice, nejstrašnější ghetto v České republice, které se nacházelo prakticky v centru Ústí nad Labem. Na pravidelnou epidemii žloutenky se tu dalo vsadit stejně spolehlivě jako na to, že mezi pěti modelkami budou dvě šňupat kokain, dvě budou mít bulimii a ta pátá obojí dohromady. Taky tu všechno mělo podobné názvy. Herny, které Předlice obklopovaly, se jmenovaly Prasák, Prasomrd, Chlívek a Kanec. Baráky narvaný odshora až dolů sociálními případy, které navíc občas shořely a ve městě to bylo každému jedno, nesly podobná jména. Většinou dost monotematické jako Prasečák, Kravín, Hnojiště a podobně. Takové názvy jim dávali místní obyvatelé. Myslím, že to mělo co dělat se způsobem, jak zvládali svůj osud. Narodit se v Předlicích znamenalo mít na čele vytetovanou značku, která způsobovala, že jste nedostali jinou práci než ve výkopu, nikdo vám nepronajal byt jinde než tady a taky vámi pohrdali i ostatní Romáci z města. Už jenom proto, že nežili v Předlicích, nacházel se jejich sociální status asi o pět příček výš. Nad člověkem s trvalým bydlištěm v téhle čtvrti byl i houmlesák, co bydlel v papírové krabici u nádraží, a jediná věta, kterou dokázal dát dohromady, byla: „Nemáš chrchli chrchli drobásek chrchli chrchli, nemáš?“ Vešel jsem dovnitř a hned si rozepnul kabát. Zatímco venku foukal silný vítr, který oznamoval, že prosinec je za rohem, u Prasáka žhnuly radiátory na plný výkon. Myslím, že šlo spíš o rozbitou termoregulaci, než že by majitel chtěl svým zákazníkům dopřát teplo. Kromě horka mě do nosu praštil i hutný cigaretový kouř z levného tabáku.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249102