98
l a u r a wa l d e n
•
d ě d i c t v í m ao r s k é h o náč e l n í k a
jsem myslet na to, co mi jednou s chichotáním svěřila moje přítelkyně Susan. „Tělesná láska může být hrozná, ale taky nádherná.“ Chtěla jsem se dozvědět, odkud to ví, narozdíl ode mne nebyla ani zasnoubená. „To přece nic neznamená,“ šeptala mi spiklenecky. „Kdo říká, že se musím jít do manželství jako panna? Ten první, co mě připravil o nevinnost, to bylo poznání, ten druhý katastrofa. A s tím už jsem se chtěla zasnoubit. Jen si to představ! Kdybych to byla nezkusila, byla bych teď nejspíš jeho ženou.“ Milovala jsem její otevřenost a prozradila jí, že si vůbec neumím představit, že jednoho dne budu sdílet lože s Tamem. Nehledě na to, že byl toho názoru, že spolu smíme spát až o svatební noci, necítila jsem sebemenší potřebu, aby mi líbal stehna, jak to v tomto okamžiku dělal Ludwig plný touhy. Stálo mě to mnoho přemáhání, abych ho nestáhla zpět na postel. Lehce jsem zasténala, když jsem ucítila jeho jazyk mezi stehny. Vykřikla jsem a polekaně uskočila dozadu. „Kdyby to tak viděl ten doktor!“ vyjekla jsem napůl vzrušeně, napůl pobaveně. „Tak by viděl, jak intenzivně se o svou ženu starám,“ smál se Ludwig, vstal a jako by se nic nestalo, vyndal moje šaty ze skříně a podal mi je. „Tak budeme pokračovat doma, můj poklade!“ Pak se posadil na židli a díval se, jako bych byla na nějakém jevišti. „To jsem ještě nikdy nedělal, dívat se, jak se žena obléká. Znám to jen obráceně,“ poznamenal s úsměvem. To mě trochu popíchlo, protože mi tím dal najevo, že už má se ženami své zkušenosti. Co když si myslí, že už jsem s Tamem byla v posteli? ptala jsem se sama sebe a pomalu se před jeho zraky oblékala. „Jsi nádherná,“ vzdychl. Byla jsem v rozpacích, neboť mi moje tělo nepřipadalo nijak zvlášť atraktivní. Byla jsem velká a rovná, neměla jsem tu lichotivou křivku pasu jako moje přítelkyně Susan a všechny ty dívky, které měly u mužů úspěch. Moje tělo bylo spíš chlapecké, až na prsa, která nebyla zrovna malá, a zadek, který taky nebyl zanedbatelný.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249084
99
l a u r a wa l d e n
•
d ě d i c t v í m ao r s k é h o náč e l n í k a
Zdálo se, že Ludwigovi se to líbí. Oči mu zvlhly a pořád mumlal: „Ty jsi tak krásná, tak překrásná!“ Když jsem před ním nakonec stála oblečená, zvedl se ze židle a objal mě. „Tak, poklade, teď tě odvezu domů.“ „Tak dobře,“ odpověděla jsem a stále ještě věřila, že mám vše pod kontrolou. Samozřejmě s ním nebudu spát, už jen proto, že mě znovu napadlo, jak by se Tame asi divil, kdybych už nebyla panna. Teprve když jsme zastavili před mým domem a Ludwig mě dovedl ke dveřím, svitlo mi. Bylo už pozdě! Přes všechna rozumná předsevzetí, jsem byla v jeho rukou vosk a toužila celým tělem, aby se mě znovu dotýkal. Kromě toho neprojevoval sebemenší úmysl odejít. Už dávno jsme se rozhodli. Oba. Oheň se nedá uhasit hlasem rozumu. „Musíš odejít,“ šeptala jsem tónem, který říkal: ‚Pojď konečně ke mně!‘ „Ne, miláčku, mám lékařské pověření, abych se o tebe staral. Jinak bych tě musel odvézt zpátky do nemocnice,“ odporoval, aniž hnul brvou. Zhluboka jsem se nadechla a rozhlédla se do všech stran, než jsem otevřela domovní dveře a s tlukoucím srdcem ho pustila do svého domu.
Hamburk, prosinec 2013
S
arah se probudila, když ucítila vůni čerstvě uvařené kávy. Rozespale se na posteli posadila a podívala se do Jerryho laskavého obličeje. Vypadá dneska vyloženě odpočatě, ačkoli včera zase nasával jako bezedný, pomyslela si. „Tu máš, napij se! To je neuvěřitelné, jak dobrou tu mají kávu. To se nedá srovnat s tou naší bryndou. Ochutnej!“ Podal jí šálek. „Hodně mléka, je to tak?“ zeptal se.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249084
100
l a u r a wa l d e n
•
d ě d i c t v í m ao r s k é h o náč e l n í k a
Sarah přivoněla ke kávě a podívala se do hrnku. „Voní nádherně a vypadá perfektně.“ Lokla si a náruživě zvedla oči. „A jak chutná!“ Položila šálek na noční stolek a protáhla se. Cítila se úžasně odpočinutá. „Ani si nepřipadám jako po dlouhé cestě,“ povzdechla si a se zájmem se rozhlédla po pokoji. Jak si všimla už včera večer, byl zařízen ve světlých barvách. Nábytek byl bílý a vypadal hodně starý. Pokoj, kde se člověk musí cítit dobře, pomyslela si Sarah a znovu se zavrtala do peřin. „Kolik je hodin?“ Jerry se hlasitě zasmál. „Je jedna po poledni!“ „Cože?“ Sarah zděšeně vyskočila z postele. „Kdypak jsem naposledy tak dlouho spala?“ „Zeptej se radši, kdy jsi naposledy šla tak pozdě spát. Dva dny jsi skoro nespala a pak až v pět ráno.“ „Jak to víš tak přesně?“ „Nedalo se to přeslechnout.“ „A co babička? Už je vzhůru?“ „Ta je čilá jako rybička. Krásně prostřela na snídani a dokonce sehnala croissanty. A k tomu má ještě vlastní domácí marmeládu.“ „To zní neodolatelně.“ Sarah zalovila ve svém kufru, který v noci už nerozbalovala, vytáhla župan a oblékla si ho přes spodní prádlo. „Jen se rychle upravím,“ řekla Jerrymu. Vypadá jako rozkvetlá květina, napadlo Sarah, když krátce nato pozdravila babičku polibkem na tvář. Nic nepřipomínalo tu hromádku neštěstí, na kterou se scvrkla, když včera vyprávěla o Helen. „Vypadáš hezky,“ řekla jí Sarah s uznalým pohledem na klasické modré košilové šaty, které měla Dorothe na sobě. „Pojď, sedni si.“ Stůl byl skutečně prostřený s láskou, to musela Sarah uznat, a pěkně stylově. Tak vzácné nádobí Jane a John nikdy neměli.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249084