98
Narymští Samojedi
záležitosti. Úředně jsou narymští Samojedi bez výjimky pravoslavnými křesťany. Ve skutečnosti jsou to ale pohané, kteří stále uctívají – i když tajně – bohy svých předků, a šamanské rituály se mezi nimi těší mnohonásobně větší oblibě než pravoslavné bohoslužby. Důvodů, které brání Samojedům uznat, že východní křesťanství je lepší než jejich vlastní pohanská víra, je mnoho. Na vině je především nevědomost, neboť popové na Samojedy nemají čas a vlastně jim ani dost dobře nemohou křesťanské učení vysvětlit. Takový výklad by nutně musel probíhat v samojedštině, kterou ale nikdo ze služebníků církve nemluví. Navíc má řecká církev mnoho svatých a ikon, před kterými se Rusové modlí, zapalují svíčky a které zdobí květinami. Samojedi tyto obrázky považují za duchy či bůžky – jako ostatně i mnozí Rusové –, a věří, že modlitby jsou určeny jim a svíčky že jsou oběti. Sami totiž mají rozmanitá zpodobnění bůžků, k nimž se modlí a kterým přinášejí oběti, a ve své nevědomosti pokládají za výhodnější naklonit si ducha vody nebo lesa než svatého Mikuláše a jiné, ještě cizejší svaté. Nechápou ani, proč farář nazývá jejich obrázky dílem ďáblovým, ale ty svoje dílem Božím, když, jak sami říkají, „ty i ony jsou výtvorem lidských rukou“. Křesťanské „nepokradeš“ a další přikázání jim nic
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249077
Kai Reinhold Donner
99
neříkají, protože pravého Samojeda by něco takového ani nenapadlo a nikdy by neodepřel pomoc bližnímu v nouzi, jak už to chodí v jejich společenství, téměř komunisticky uspořádaném. A chybí-li lékaři, sotva si lze myslet, že Samojedi budou trpně snášet zhoršování nemoci a očekávat smrt. Za takových podmínek je jen přirozené, že vyhledají pomoc u svého jediného ochránce – šamana. Říká se, že víra dokáže zázraky, a často se stává, že čaroděj skutečně svého pacienta uzdraví už jen tím, že v něm vzbudí důvěru, což ostatně dělají i opravdoví lékaři. Nakonec sibiřští Rusové sami věří v kouzla a čáry a mezi Samojedy se lze setkat s mnoha přejatými zaklínadly a pověrami. Ruští popové často vykonávají své služby tak řečeno „ve velkém“: například jednou ročně na dohodnutém místě – ve vesnici nebo v kostele – požehnají ostatkům všech, kteří v uplynulém roce zemřeli. Nenamáhají se ani tím, aby zašli k jednotlivým hrobům, a neslyšel jsem, že by někdo z nich navštívil samojedské hřbitovy. Rovněž jsem byl svědkem toho nejhoršího kupčení, kdy pop například odmítal požehnat Samojedům za méně než 75 rublů atd. Za takových okolností je nad slunce jasné, že Samojedi se raději drží vlastní víry. Pálením a ničením jejich oltářů a bůžků a znevažováním jejich nábožen ského cítění popové jen
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249077
100
Narymští Samojedi
zasévají hořkost a prohlubují vůči křesťanství nedůvěru, kterou nebude snadné překonat. Tato naprostá zaslepenost vůči jinověrství a tradičnímu náboženství je ale typická pro šiřitele křesťanství na celém světě; jinak by se sotva pouštěli do misijní práce, nýbrž by se spokojili s tím, že zasejí alespoň pár semínek vyšší civilizace. Jsou, jak se zdá, bytostně přesvědčeni o tom, že v době, kdy na něj nová civilizace klade už tak dost nároků, může národ ze dne na den odvrhnout vlastní minulost a vzdát se toho nejlepšího ze své kultury a neu trpět přitom žádnou škodu na duši. Původní obyvatele se do jisté míry podařilo odvrátit od pohanství tam, kde byly současně založeny nemocnice, školy a podobná zařízení, ale na Sibiři nic takového není, a tak se nelze divit, že zdejší misijní práce tak žalostně troskotá. V některých částech Narymského újezdu, zejména na horním toku Obu, byla tato duchovní bitva do jisté míry a jistým způsobem vítězná a Samojedi dopadli stejně jako většina Rusů: starou víru sice opustili, ale novou nepřijali. Následky jsou politováníhodné: po duchovní stránce úplně zlhostejněli a na žádné víře jim už nezáleží. Pro jejich kulturu je to těžká ztráta a nelze než litovat, že cizí vinou přišli o svou jedinou morální oporu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS249077