„Jak? Prostě tak. Máš žízeň nebo spíš hlad?“ „Snad trochu vody, pane,“ kunkňul vodník. „Dáme,“ usmál se sládek a přisunul k vodníkovi žejdlík. Pelegrin si mocně zahnul, pochválil chuť vody a poděkoval. „Mno, jen nepřechval,“ zvážněl pan Přibyl. „A teď mi pověz, kde ses tu u nás vzal.“ Pelegrin viděl, že mu nezbývá, než jít s barvou ven. Tak začal vyprávět, jak ho na cestě sebral vítr a pustil ho až tady. O tom, že je vodnického plémě, taktně pomlčel. Sládek Přibyl pozorně poslouchal a nakonec zavrtěl hlavou. „Fíííha. To jsou věci. Co se ještě dneska dovím. Takže jsi k nám, při létě, prostě jen tak přiletěl. To jsou věci, to ti povím.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248991
**31**
Protože se vodník přiznal i k tomu jak se jmenuje, tak ho sládek oslovil jménem: „A teď mi prozraď, Pelegrine, čím se zabýváš. Tedy pokud to neskrýváš.“ „Vodě rozumím, nic jiného vlastně neumím. Dokážu ji najít skoro všude. Už to tak bude, že pro ni mám cit. Umím i její chuť vylepšit.“ „Takže jsi něco jako proutkaři? Těm se také podaří za pomocí proutků vodu vyhledat.“ „Mně proutků netřeba,“ usmál se vodník. „To bys nám mohl vytrhnout trn z paty.“ „A jak?“ „Byl bys úplně zlatý, kdybys koukl na studnu, ze které vodu nabíráme. V zimě jí je dost, ale v létě občas
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248991
skomíráme. Je to dobrá studna, leč v létě se drží voda skoro u dna.“ „Proč by ne,“ pane sládku, „kde ji máte?“ „Tady dole, v chládku,“ ukázal pan Přibyl prstem na sklep pod nimi. Sestoupili do ležáckého sklepa. Pelegrin měl oči navrch hlavy. Takové veliké sudy předtím neviděl. Byla tam i spousta menších, ale sklepu vévodilo deset ohromných sudů, do kterých by se vešlo bydlení pro celou Pelegrinovu rodinu. Sládek ho zavedl do zadní části sklepa a otevřel dveře. V další místnosti bylo ještě chladněji než ve sklepě, a tma. Přibyl zapálil olejovou lampu, vstoupil, pokynul vodníkovi a zastavil se až u kamenné obruby studny. „Jsme tu. Drž se stupaček, jinak by ses zřítil. Chceš, abych ti svítil?“ Pelegrin nasál vůni vody a zavrtěl hlavou. „Není třeba. Klidně se i vsadím, že si s tím poradím.“ „Ty jsi, jak říkáš, odborník. Jen si s tou lampou připadám jako komorník.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248991