Štěně Každý můj den není zrovna dokonalý. Avšak na každém z nich se snažím něco pozitivního najít. I když třeba dnes se mi fakt hledalo špatně. Syn od včerejška nemocný a od noci už to mám i já. Skvělé „dětské virózy“! Štěně chytlo blechy, opravdu nevím kde, když ještě ven nechodí. Takže já i dcera jsme pokousané úplně všude. Na chlapy u nás nic nevleze, dokonce ani komáři na nich nehodují. Návštěva veterináře mi udělala vítr v peněžence. Domů jsem však přišla skvěle vybavená na válku s blechami. Mělo to však jednu, vlastně dvě chybičky. Zaprvé venku stále pršelo a vlhkost vzduchu byla tak vysoká, že doma neuschly ani trička, natož pak velký pelí‑ šek a všechny hračky, dečky, ručníčky atd. A zadruhé byla moje energie vzhledem k viróze nulová. Prostě mi všechny ty blechy i s kuklami byly… jedno. Vzala jsem si prášek a šla si na chvíli lehnout. Odpoledne jsem s vypětím všech sil vyzvedla dceru ze školy a chtěla jí udělat radost. Vzala jsem štěně s sebou. To moc rádo cestuje. Ne však dnes, dnes mělo zřejmě žaludek na vodě z té antibleší tablety, a tak mi poblilo
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248979
auto, dceru i její sedačku. A jak se leklo, ještě se navíc i počůralo. Stále prší, takže ten potah autosedačky taky neuschne…
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248979
Masky „S pravdou nejdál dojdeš a lež má krátké nohy.“ To učím své děti. Ano, jak ubohé, v dnešní době. Když byl syn malý, napsala jsem mu omluvenku: „rodinné důvody“. Neměla jsem jiný den čas a slíbila jsem mu, že ho vezmu, jako každý rok, na výstavu hraček. Tak nešel v pátek do školy. Ptal se mě, co má říct, když se ho bude paní uči‑ telka ptát. Řekla jsem, aby mluvil pravdu. Samozřejmě se zeptala. „Copak, copak, co bylo tak vážného v rodině?“ Očekávala svatbu, pohřeb atd… „Byl jsem s maminkou na výstavě.“ „A čehopak?“ Očekávala jistě umělecká díla naší společnosti. „Hraček!“ pípnul syn. Fakt bych chtěla vidět její obličej, přestože si ho dovedu skvěle představit. Jsem v hloubi duše až nezdravý optimista. Vidím lidi lepší, než jsou. Jak byla v Machovi a Šebestové skvělá hláška z výletu k rybníku Krajáči: „… Děti, v každém je cosi dobrého, i v chlebníku…“ Takže tak nějak to vidím. Špatně chápu, když hodní lidé dělají špatné věci. Říkám si, kdo ví, co je k tomu vedlo? Když jsem byla mladší, vůbec jsem šedivou neuznávala. Byla pro mě jen čistě bílá nebo černá. Teď už vím, že svět je plný odstínů šedi. A jen my sami si určujeme, co je pro nás ještě únosné. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248979