ho vezme za nohu, trochu ji posune stranou a zároveň uchopí jeho hustý, mohutnou řeku připomínající ocas tak, aby nepřekážel. Ozvalo se příjemné zacinkání kovu, pocit hlubokého a zvláštního, ale bezbolestného vyprázdnění, další ne už tak příjemné cvaknutí, cvak cvak – a ve trávě ležela dvě šedorůžová, vajíčka připomínající tělíska, řídce žilkovaná. A to bylo vše. Výraz měl už méně nepřítomný a otupělý. Stáli u něj a čekali, až se zase bude moci postavit na nohy. Nejdivnější byly ty dlouhé, tenké, nekonečně elastické hadičky visící z lesklých varlat jako dlouhé sliny, než je Haslipp odstřihl. Maggie zahlédla, jak Medicinman Ed vyklouzl z kamrlíku a varlata z trávy sebral do nějaké stříbrné nádoby – snad konzervy od polévky, čistě vymyté a s odstraněnou samolepkou. Vzápětí zase zmizel, nejspíš za roh. Zamrkala. Vůbec nevěděla, že tam je. Vlastně tam nebyl, protože kdyby tam byl, tak by ho Tommy určitě zavolal, ať odtáhne toho kozla, a nedělal by tuhle směšnou práci sám. V tyto dny, když byla Maggie s Little Spinozou sama, když se vykrokoval nebo odkentroval a dostal sprchu, tak ho začala víchovat – přesně nevěděla, odkud se ten výraz vzal, nicméně ti staří futráci a rajťáci ho používali do jednoho. Víchuju koně už pětatřicet let, anebo když jsem víchoval koně pro stáj Happy Blount v Hot Springs, ať už to konkrétně znamenalo cokoli. Měla nicméně pocit, že se někde přetrhla nit, že cesta do skrytého srdce tohohle řemesla se ztratila. Neznala nikoho, kdo doopravdy víchuje koně. Ani o Deucey to říct nešlo. Zeptala se Medicinmana Eda. To pochází z dávný doby, v Anglii nebo Paříži ve Francii nebo někde tam, kde plnokrevníci běhali i pět mílí v otevřeném terénu, přes kopce a skákali přes kamenný zídky a takový ty věci, takže se pod dekou vrátili napůl mrtvý do stáje, kde netekla voda, natož teplá. Tak je museli vyvíchovat do sucha. Víchujou se mladý koně, dodal pak. Třeba když děláš ve stáji, co má ročky. Ročky mají bohatý lidi. Tommy Hansel dostával jen starý herky. 112
definitivni_posledni dny slavy 296.indd 112
22.06.2018 16:26:45
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248951
V Charles Townu odvezla do prádelny haldu starých pytlů, které našla v Pichotově stáji. Tolikrát se umazaly, praly a sušily, že měly barvu hojící se modřiny; před dlouhou dobou je někdo nechal hnít v koutě. Uvědomila si, že stejně jako záhadná ručně pletená kožená síť visící na hřebíku a stará jména – Bůh ví, co tu kdo choval, než přišli koně – tu ty pytle musí být z nějakého důvodu a skutečně, když je vyprala, byly naprosto měkké a voňavé. Začala jimi víchovat Little Spinozu místo slámy – otírala ho od kloubků po uši. Masírovala ho krouživými hypnotickými pohyby, jako by malovala prstovkami, ale důrazně, snažila se přenést nějakou vzdálenou erotickou synapsi z konečků prstů do jeho kostí a svalů, což skrze narůžovělou pytlovinu nebylo tak snadné jako u Peltera, kterého masírovala holýma rukama. Musela zpomalit, přejít do stavu jakéhosi transu, kdy sladká elektřina vytryskne z jejích nervových zakončení jako nektar z pestíku zimolezu. A když pak přejela prsty po koni, dokázala najít jeho skrytá citlivá místa. Ne že by byla vzácná a ukrytá jako přistávací dráhy v džungli. Byla po celém těle. Vtip byl v tom přiblížit se k tělu tak, aby se v daný okamžik smrsklo do jedné jiskry. Přibližujete se zdálky, tmavý prostor se míhá kolem vás a najednou jste tam. Klíč byl v tom naladit se tak, abyste ten přechod cítili. Bez tohohle citu byly vaše prsty jen mrtvé kolíky hrábí a efekt žádný. Pravda, pomáhalo, když u toho byl člověk sjetej, což v jejím případě bývalo často. Zeno po sobě v rozbitém karavanu nechal kus hašiše velikosti tabulky čokolády na vaření, narezlé barvy a poddajné konzistence štěněcích hovínek a Tommy ho od Medicinmana Eda za kilo koupil, protože tomu ten matroš stejně byl k ničemu. Častokrát si ubalili pěkně tlustýho špeka hned k snídani. Masírovat Little Spinozu ve stavu střízlivém vyžadovalo větší koncentraci, chtělo to zamýšlenou smrt upovídaného uvažování tady přesně pod jejími copy. Musela ukončit telefonát se svou hlavou a pak to fungovalo. Jo, a jak to fungovalo. Časem zjistila, že tenhle nebezpečný vnuk Speculationa je vlastně mazlíček, ztělesnění 113
definitivni_posledni dny slavy 296.indd 113
22.06.2018 16:26:45
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248951
nevinné rozkoše. Bylo to až znepokojující, jak důvěřivý dokázal být, jakmile se vám podařilo, aby se cítil dobře, jak rychle zapomněl na všechnu předchozí bolest, jak vůbec netušil, že i tahle radost jednou přejde. Na rozdíl od Peltera, který tu a tam z jejich intimností bez varování vystřelil, s ohrnutým pyskem si odfrkl a pokusil se o nějakou rošťárnu, štípnout nebo kopnout, Little Spinoza se doslova roztékal v blaženém snu. Dovolil jí úplně všechno. Vytírala ho do sucha, zahřívala, drbala obyčejným rejžákem, každý den se chvilku věnovala jeho hřívě a ocasu, trpělivě rozplétala a rozčesávala uzly a chuchvalce, které se tam vytvořily za léta. Jenže pak se zarazila. Proč se jí to tak moc líbí? Jak to, že vůbec dokáže snést tyhle hypnotické, opakující se úkony, takovou fyzickou primitivnost ve službě jinému živému organismu? Ráda česala vlasy své sestře, tedy ne že by jí to Ursie často dovolila. Maggie se tak snadno nechávala unést svou zálibou v tom někomu tělesně posloužit. Bylo to jako sladký spánek, jímž se ale jako vlákno táhlo cosi nevábného, něco, co nedokázala úplně přesně pojmenovat. Jinak se v téhle roli cítila jako doma. Narodila se snad jako otrokyně, chrámová prostitutka? Little Spinoza si tohle všechno královsky nechal líbit, groše mu vystoupily, jako kdyby se ho dotkly zlaté boží prsty, úplně jiskřil, leskl se. Dokonce i když cítila, jak se mu rozkoš ve vlnách rozlévá od kohoutku do slabin a čeří se mu po hřbetu, ani se nehnul, jen se jí poddal jako baletka při pas de deux. Jen se na sebe podívej, ty hlupáčku, vždyť ty by ses o sebe ani nedokázal postarat, šeptala mu do teplé křivky jeho zad, na druhou stranu, ty jsi nikdy nebyl úplnej chlapák, že jo. Doufám, že ti to znovu začne běhat, když už se teď nemusíš ničeho bát. Pohlédla mu do očí a on jí vydechl do obličeje vůni usušených lučních bylinek. Víš, vysvětlovala mu, musíš mi věřit, pohlavní život by pro kluka jako ty byl moc náročný. Ty potřebuješ svět, který bude chutnat úplně jinak. 114
definitivni_posledni dny slavy 296.indd 114
22.06.2018 16:26:45
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248951