Když vyleze pavouk (Ukázka, strana 99)

„Okamžik, poznamenám si to. To znamená, že se jí vyhýbá. Ven chodí, až když je ona pryč, a vrací se dřív než ona. Má pravidelnou pracovní dobu?“ „Ne.“ „Takže ji určitě sleduje. A o víkendu?“ „Je tam pořád. S tím svým podělaným splachovadlem.“ „Je to vaše kamarádka?“ „Svým způsobem. Pokud já mám nějakou kamarádku.“ „Překvapuje mě, že o tom se mnou mluvíte. Jak vás znám, vyřídila byste ten problém sama. Zašla byste tam, odmontovala kameru, zabavila nahrávky, chytila chlapa při činu a nadělala z něho fašírku.“ Vstoupil Veyrenc a položil fotokopie na stůl, překvapeným pohledem zavadil o napjatou tvář Retancourtové. „Zkontaktoval jsi je?“ zeptal se ho Adams­berg. „Ano.“ „Kdo přijde?“ „Všichni.“ „Skvěle. Máme ještě dvacet minut.“ „Jednou večer jsem k ní zašla,“ přiznala se Retancourtová, „prozkoumala jsem koupelnu, hledala jsem kameru, prohlídla jsem stěny, radiátor, fén, zrcadlo, věšák na ručníky, sifony, a dokonce i žárovky. Nic.“ „Není tam větrací mřížka?“ „Samozřejmě, ve venkovní zdi. Odmontovala jsem ji. Nic.“ „Potom jste zašla k němu.“ „Ano. Je tam špína a páchne to tam. To není zařízený byt, to je provizorní tábořiště. Prohlédla jsem si koupelnu, taky nic. Žádné porno časopisy ani dévédéčka, žádné fotky a na počítači nic. Koneckonců to může být i jen splachovadlo, které se zbláznilo,“ dodala s úšklebkem. „To ne, poručíku, on si ty nahrávky ukládá jinam.“

99

vargas pavouk392.indd 99

7.2.2018 12:23:30

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248943

„Nahrávky, které získal jak? Říkám vám, že jsem to tam prolezla. Nic.“ „Ale tím líp, Violetto.“ Občas se stávalo, že Adams­berg z náhlého láskyplného popudu nečekaně přešel na křestní jméno poručice. Violette, to nejméně vhodné jméno, jaké existuje pro ženu, jako je Retancourtová. „Kdybyste se kamery dotkla, hned by to zaznamenal. Okamžitě by ji odmontoval a vypařil by se i s nahrávkami. Na stropě jste si ničeho nevšimla?“ „Ničeho podezřelého. Dvě klasické bodovky s neškodnými žárovkami a detektor kouře.“ „Detektor kouře? V koupelně?“ „Ano,“ Retancourtová pokrčila širokými rameny. „Ten chlap jí řekl, že když tam má pračku, což je proti předpisům, plus nástěnný vysoušeč vlasů, tak je detektor povinný.“ „Ten chlap? Jaký chlap?“ „Na tomhle se teď dost rejžuje, protože lidi si sami nedokážou nic nainstalovat,“ řekla s ohromeným výrazem člověka, který se narodil s francouzským klíčem v ruce. „V domě byl instalatér. Pro ty, co si nedovedou nic opravit. Nebo pro staré lidi, kteří nepolezou na stoličku s vrtačkou. U mě taky někdo byl, to je normální.“ „Jak vypadá ten detektor?“ „Jako detektor, řekla bych. Ještě jsem si žádný nekoupila. Drážky do vějíře na zachytávání vzduchu, prolamovaný kotouček na zvukový varovný signál a malá kontrolka napětí.“ „Ta kontrolka je černá?“ „Černá. Jako vždycky. Rozsvítí se, když docházejí baterky.“ „Ano, červeně. Potřebuju jméno té ženy,“ řekl Adams­berg naléhavým tónem, „a její adresu.“ Retancourtová zaváhala.

100

vargas pavouk392.indd 100

7.2.2018 12:23:30

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248943

„Je to choulostivá věc,“ řekla. „Ale sakra, Violetto, proč jste teda s tím za mnou přišla, když ne proto, abyste mi to řekla? Ještě jsem vás nezažil tak zpomalenou.“ Ta poznámka poručici trochu vyburcovala. Zdálo se, že starost o „tu ženu“ z ní poněkud vysála energii. „Frois­syová,“ zamumlala. „Prosím?“ „Frois­syová,“ zopakovala Retancourtová pořád tichým hlasem. „Chcete mi říct, že potřebujeme pomoc Frois­syové, anebo že ona je tou ženou?“ „Je tou ženou.“ „Proboha.“ Adams­berg si shrnul vlasy dozadu a začal zase přecházet. Zlostí mu škublo v pažích. „Postarám se o to, Violetto, to mi věřte.“ „Bez policie? Nikdo se to nesmí nikdy dozvědět.“ „Bez policie.“ „Ale my jsme policie.“ Adams­berg ten paradox odbyl mávnutím rukou. „Ty snímky se nesmějí nikomu dostat do rukou,“ řekl. „Ono se řekne pasivní voyeur, ale spousta násilníků ujíždí i na fotkách. Do schůze máme ještě šest minut. Běžte na dvůr a v rukavicích ověřte, jestli nemá pod vozem GPS lokátor. Pokud ano, nechte ho na místě.“ „Mohla bych přemluvit Frois­syovou, aby šla na nějaký čas do hotelu.“ „V žádném případě. Neuděláme nic, co by toho chlapa varovalo. Ať žije dál jako dřív. Na jakou stranu leží společná zeď koupelny? Na východ, na západ, na jih, na sever?“ „Na sever.“ „Skvěle. Během schůze se posaďte vedle ní. Pokuste se jí sebrat klíče z kabelky. Pak mi je vhoďte do kapsy u saka. Zajedu to tam

101

vargas pavouk392.indd 101

7.2.2018 12:23:30

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248943