KAPITOLA 12
R
idge vedl koně krokem, šetřil je na pozdější trysk. Callaghena štípal na čele pot a cítil nervozitu koně, na kterém jel. „Jen klid, chlapče,“ řekl tiše. „To zvládneme.“ V tom místě se průsmyk trochu rozšířil a skály na obou stranách se vzdálily z dostřelu pušky. Ale před ním se kaňon opět zužoval a nejméně půl míle budou vystaveni střelbě z útesů. Za ústím průsmyku viděl ty sopečné homole s vylitou černou lávou na úpatí. Na skalách neviděl žádný pohyb, ale ani to neočekával. Osušil si dlaně o předek košile a stáhl si klobouk níž do očí. Na něho nejspíš střílet nebudou, počkají, až do pasti vjede dostavník. Pobídl koně k rychlejšímu kroku, ohlédl se a pokynul Ridgovi. Ten okamžitě práskl bičem, spřežení se opřelo do postraňků a rozběhlo se. Callaghen uslyšel ostré hvízdnutí kulky z pušky, která se odrazila od nedaleké skály, a pak se jeho kůň dal do běhu. Skalní výběžek byl kus před nimi, ale jakmile ho obje-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248894
99
louis l’ amour t smrt přijde s úsvitem
dou… Třeskly další výstřely a jeho náhle zaplavila vlna paniky, když si uvědomil, že té střelby prostě není dost… nepálilo dost indiánů. Přitáhl koni otěže, uviděl, jak se do písku vpravo před ním zaryla kulka, a pak uhnul, aby nechal dostavník prolétnout kolem. Pobídl koně, aby srovnal rychlost s kozlíkem, a křikl: „Zatočte širokým obloukem za roh! Na druhé straně jich je víc!“ Ridge zvedl bič na znamení, že rozuměl, a pak už dorazili ke skalnímu výběžku. Cesta se kolem něj ostře stáčela a skalní stěna je chránila před palbou z průsmyku. Ale jakmile to Callaghenovi došlo, pochopil, že střílejících indiánů bylo moc málo, a uhodl, že budou čekat ve skalách, až dostavník objede výběžek. Tam na něj zaútočí. Objel skálu pouhý skok před dostavníkem a pokračoval do pouště pryč od stezky, která vedla na východ. Nadskakující dostavník se řítil za ním, kličkoval mezi balvany a křovím a splašení koně pádili ze všech sil. Za nimi třeskly výstřely, a když se Callaghen ohlédl, uviděl indiány vybíhat ze skal na úpatí útesu. Hnal koně ještě půl míle, pak zpomalil do cvalu a nakonec do kroku. Dostavník dojel k němu. Daleko vzadu viděl indiány, a pak zmizeli, barva jejich těl splynula se skalní stěnou, podle níž se pohybovali. Ridge zastavil, aby se koně vydýchali. „Dobře jste to vymyslel, Callaghene,“ řekl. „Málem jsme padli do jejich pasti.“ „Myslím, že teď přejdou hory. Pokusí se dostat do Marl Springs před námi.“ Po minutě nebo dvou opět vyrazili. Poušť okolo nich byla prázdná. Na severu viděli půl tuctu sopečných kuželů a na jihu pohoří Kelso. Cesta vedla podél úpatí hor a trasa
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248894
100
louis l’ amour t smrt přijde s úsvitem
po poušti, po níž teď jeli, je měla dovést zpátky na stezku asi o míli dál. Callaghen měl sucho v ústech, rty popraskané a bolavé. Přimhouřil oči a studoval poušť, po níž postupovali. Indiáni mohli být kdekoliv. Žili v téhle poušti dlouho, lovili, sháněli potravu a putovali všemi směry. Mnohem lépe než on věděli, jaké možnosti skýtá – dokonce lépe než delawarský zvěd. Směrem k cestě se terén mírně zvedal a Ridge nespěchal. Z kozlíku viděl daleko dopředu a Becker ostražitě vyhlížel problémy, ale žádní indiáni je nepronásledovali. „Potřebujeme vodu,“ řekl Callaghen Ridgovi, „a oni to vědí.“ „Co když tam žádní naši muži nejsou?“ ozval se Becker. „Co když ty vojáky někdo odvolal a místo nich tam čekají rudoši?“ „V tom případě by nás čekala přestřelka,“ odpověděl Callaghen a jel dál. Slunce bylo teď vysoko na obloze a koně se plahočili drsnou pouští. Dvakrát projeli pásem hlubokého písku; často se kodrcali po kamení. Poušť byla posetá kusy lávy, kameny velkými jako pěst i balvany o velikosti dostavníku, vymrštěnými sopečnou činností z útrob země. „Tady muselo být kdysi pořádně horko,“ utrousil Ridge naplněný úžasem nad tím pohledem. „Představte si, jaké to muselo být, když všechny ty díry vybuchly najednou!“ „Možná se to nestalo všechno naráz,“ řekl Becker. „Mohlo se to dít postupně, ale i tak jsem rád, že jsem tady teď a ne tehdy.“ Jeli dál a nakonec koně přejeli přes poslední kameny a dotáhli dostavník zpátky na cestu. Několik mil před nimi stezka znovu vedla úzkým kaňonem, tentokrát v pohoří
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248894