převrácený a válel se po místnosti. Jen komoda stála na svém místě. Petr nakoukl do ložnice. Ta jediná, kromě neustlaného letiště, byla v pořádku. První, co Petra napadlo, bylo, že Mirka někdo vykradl. Ale tomu neodpovídalo několik věcí. Podle toho, co si pamatoval z předešlé návštěvy, tak všechna elektronika, která byla v bytě nejcennější, stála v ložnici na svém místě. Navíc, když Petr vstupoval do bytu, bylo zamčeno na dva západy. S tím by se zloděj nezabýval. Petr přemýšlel, kde je Mirek? Telefon nezvedal, na textovky nereagoval, i když podle doručenek Petr poznal, že telefon má zapnutý. Petr instinktivně, a z profesionální zkušenosti, zbytečně na nic nesahal, aby nezničil případné stopy. Poprvé, co sloužil u policie, stál před problémem, který měl všechny známky protiprávního jednání, a navíc se týkal jeho osobně. Cítil, že je nervózní a chvěl se po celém těle. Ze všeho nejvíce měl strach o Mirka. A to stále větší. Najednou si uvědomil i přes vážnost situace, jak se musí cítit všichni ti poškození, které za svou praxi tolikrát vyslýchal na policejní stanici. I když se vždycky snažil chovat slušně a zúčastněně, ale ve skutečnosti se nedokázal vcítit do jejich pocitů. Teď to však poznával na vlastní kůži. Když Petr procházel opatrně kolem komody, která jediná stála na svém místě, všiml si na podlaze nějaké tmavé šmouhy. Opatrně na jednu z nich sáhl. Jeho obavy vzrostly. Na sto procent byl přesvědčený, že je to zaschlá krev. Znovu se rozhlédl. Když jeho pohled zabloudil na roh vrchní desky komody, všiml si, že i na ní 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248871
jsou tmavé šmouhy. Vzhledem k tmavé barvě nábytku se nedalo určit, o co jde, ale Petr měl pocit, že je to opět krev. Najednou byl Petr bezradný. Nevěděl, co má dělat? Jen léta praxe mu zabránily v tom, aby nezpanikařil. Znovu se pokusil Mirkovi zavolat. Nic. Telefon vyzváněl do doby, než naskočila hlasová schránka. Nikdo ho nezvedl. Petr přemýšlel, co má dělat? Napadlo ho zavolat na policii. Ale když si uvědomil, že tím nic nezíská, alespoň pro tuto chvíli, myšlenku zavrhnul. Policajti by sice přijeli. Ale než by něco kloudného udělali, ztratilo by se spoustu času, než by se pustili do hledání Mirka. Proto začal Petr přemýšlet o tom, kam se obrátit. Nenapadal ho nikdo, kdo by mohl o Mirkovi něco vědět. Snad jedině Nick, ale ten odešel a Petr nevěřil, že by se s ním vůbec bavil. Začal přemýšlet a pátrat ve své paměti, zda Mirek někdy nemluvil o někom blízkém. Petr věděl, že o matce Mirek nevěděl nic od dětství, sourozence neměl, táta a ani babička už nežili. A o žádném jiném příbuzném nevěděl. Nevzpomněl si ani, že by Mirek mluvil před Petrem, o nějakém kamarádovi či kamarádce. Jediné na, co si vzpomněl, bylo číslo k Mirkovi do práce. Mirek mu ho při poslední návštěvě dal pro jistotu, že by neměl mobil u sebe a Petr s ním chtěl mluvit. S jiskrou naděje vyndal Petr z kapsy kalhot mobilní telefon, a když v seznamu našel hledané číslo, vymačkal ho. Trvalo to dlouho, ale když konečně na druhé straně zvedl kdosi telefon, zeptal se Petr na Mirka. Mužský hlas na druhém konci nebyl moc sdílný. Proto musel Petr začít zdlouhavě vysvětlovat, kdo je a proč Mirka hledá? 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248871
Začal být nervózní a protivný. To ten na druhém konci asi poznal. „Tak to bych taky rád věděl, kde ten váš Mirek je. Dneska do práce nepřišel a ani nedal o sobě vědět. Takže až ho uvidíte, tak mu laskavě vyřiďte, že už se nemusí namáhat sem chodit. Sbohem!“ zařval vztekle mužský hlas na druhém konci telefonu a hovor vytípl. To, že ten chlap řval, bylo Petrovi jedno. Ale informace, kterou se dozvěděl, mu na klidu nepřidala. Přesto se stále snažil, alespoň částečně, zachovat chladnou hlavu. Opatrně, aby s ničím nehnul, se vrátil do předsíně, a když si vzal tašku se svými věcmi, vyšel z bytu a zamkl za sebou. Ještě si pečlivě prohlédl dveře kolem zárubní a zámek samotný. Na první pohled nebylo poznat, že by někdo otvíral dveře násilím. Když Petr vyšel z domu, zapálil si cigaretu. Opravdu už byl zoufalý z toho, že neví, co má dělat? Proto se rozhodl, že Nickovi nakonec zavolá. Nečekal přátelský rozhovor, ale věřil, že mu snad poradí, kde by mohl Mirek být. Vymáčkl jeho číslo, které měl stále uložené v seznamu. Na druhém konci to začalo vyzvánět. Jenže po třech pípnutích byl hovor ukončen. Nick ho vymáčkl. Petr to přesto zkusil znovu, ale stalo se totéž. Po třetí se už ozvala Petrovi jen hlasová schránka. „Hajzle jeden!“ ulevil si Petr nahlas, bez ohledu na to, že se po něm lidé překvapeně ohlédli. Petr opravdu nevěděl, co už má dělat. Byl nervózní. Hlavně měl strach. Cítil, že se něco stalo, ale nevěděl, co? Jediné, co věděl jistě, bylo, že musí najít Mirka. Ale kde?
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248871