NEJHORŠÍ DĚTI NA SVĚTĚ 2
Snídani tedy mělo zakončit něco exotičtějšího.
Ananas. Marcelovi se zase povedlo maminku přesvědčit, že ho snědl celý, i když ve skutečnosti jím mrskl z okna. Znovu se trefil do elektrárny, kde se rozječela siréna.
„No to byla ale skvělá snídaně, Marcelku!“ pochvalovala si maminka. „A teď už to bude jen lepší!“ Když byl čas na oběd, maminka usoudila, že by měla zkusit taky nějakou zeleninu. První vyletěl za jejími zády oknem květák. Marcel jím hodil, jako když se vrhá koulí. Opět dostal kousek čokolády. Nato Marcel vycvrnkal oknem z talíře celou četu hrášků, j
e
d
e
n
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248669
m.
po druhé
K!
PIN
PINK!
PINK!
Všechny vyletěly přímo k elektrárně. Tak tohle ho bavilo! A za odměnu dostal
l á d u! o k o č í š l a d
Jako moučník byla hruška. Ta divná, křivá napodobenina jablka, co se tak snadno otluče, vyletěla z okna také a zmizela někde uvnitř ELEKTRÁRNY. Maminka měla obavy, že vzhledem k tomu, jak poslušně její syn jí zeleninu a ovoce, už brzo jí
čokoláda dojde. Veliká tabulka byla skoro pryč. K večeři byla kapusta. To je VEN
VEN VEN
zelenina, kterou nemají rádi ani lidi, co rádi zeleninu. Dokonce i ostatní zeleniny se kapustě vyhýbají a nekamarádí se s ní.
Kapusta je zelenina, která kazí ostatním zeleninám pověst. Ale jen se maminka otočila pro další kus čokolády, Marcel spolykal celou kapustu na jeden zátah. Nebo to tak aspoň vypadalo.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248669
NEJHORŠÍ DĚTI NA SVĚTĚ 2
Ve skutečnosti i kapusta vyletěla oknem a skončila zase někde v elektrárně, která už
rudě žhnula.
Tou dobou maminka začala být podezíravá.
„Vždyť jsem tu kapustu ještě ani neuvařila!“ vykřikla. „Mně to víc chutná syrový, mami. Je tam víc žini…
viži…
žiniv…“ Chlapec se pokoušel trefit správnou
podobu slova „živin“, jenže nikde v mozku ji nenašel, a tak se spokojil s jednodušším: „Je tam víc věcí, no né?“ Maminka si nebyla jistá, jak to její synek myslí, ale i tak kývla. „Ano. Hodný kluk.“
„ČOKOŠKU!“ „Ano, ano, jistě! Už běžím!“ A jako moučník měla maminka v úmyslu dát synkovi to, čeho se nejvíc děsil
– rebarboru.
„Tak, Marcelku, a teď uvidíme, jak moc jsi hodný. Když sníš tu rebarboru, dostaneš dva kousky čokolády. Vlastně můžeš už dojíst celý zbytek tabulky!“ Když se maminka obracela, všimla si, že okno je dokoř án.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248669