tvářích. Zaklonil jsem hlavu a čekal, až vyschnou. Byl jsem a stále jsem optimista, ale to místo tam nevypadalo na to, že by mne optimismus dokázal zachránit. Kolikrát jsem v televizi viděl nebo v novinách četl různé zprávy o neštěstí českých turistů, kteří byli uvězněni nebo zabiti, ale bylo mi to tak cizí a vzdálené, že jsem je sice v duchu litoval, ale nikdy se nad tím pořádně nezamyslel. Uvědomoval jsem si, že nic není nepravděpodobné a nemožné. Byl jsem v thajském vězení, obklopen i těmi nejbrutálnějšími vrahy, byl jsem v místě, kde Evropan jen stěží přežívá, a nevěděl jsem, jak dlouho budu čekat na vysvobození, ani to, jestli přežiju. Už nešlo o nějaký omyl nebo chybu. Nešlo o špatné pocity, špatnou pověst, nebo o promrhání času, ale šlo o zdraví a život. Bylo to úplně něco jiného než být zavřený a čekat na den, kdy se otevře brána, a řeknou: „jste volný.“ Tam se to vůbec nemuselo stát, tam k tomu nemuselo dojít, tam by nikdo neprobíral smrt cizince jako nějakou tragédii.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248659
Ze zamyšlení mě probral snědý cizinec. Že to byl cizinec jsem poznal jednoduše. Nebyl to Thajec, neměl oči jako Japonec nebo Číňan, ale byl tmavší a jeho vlasy byly kudrnaté a černé jako uhel. Tipoval jsem ho na Inda nebo Iráčana. „Ahoj, jak se ti daří?!“ oslovil mne docela dobrou angličtinou. Pokrčil jsem rameny. „Mluvíš anglicky?“ „Ano, ale ne tak dobře.“ „Odkud jsi?“ „Z Čech,“ odpověděl jsem a nečekal, že by věděl, kde Čechy jsou, ale překvapil mne. „Praha, že jo?“ Vykulil jsem oči a kývl. „Jmenuji se Petr a jsem ze Švédska.“ Na Švéda byl dost snědý, ale já už věřil všemu a nebylo to až tak nepravděpodobné. „Jsem Roman.“ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248659
Seznámili jsme se a já si našel přítele. Po několika dnech jsem se od Petra dozvěděl, že vlastně není Petr, ale Mohamed Ali, a že není ze Švédska, ale z Turecka. Vysvětlil mi to tím, že ho zatkli a on měl falešný pas na jméno Petr ze Švédska. To už bylo pravděpodobnější, ale to nebylo zdaleka všechno. Po dalších dnech, kdy jsme se poznali blíž, přiznal, že je opravdu Ali, ale že je z Egypta. Dělal jsem si pak srandu, že mi nakonec řekne, že je Čech. Takže můj nový kamarád byl Ali. K jeho případu se ještě vrátím. První den, co jsme se seznámili, jsme spolu trávili většinu času, tudíž čtyřiadvacet hodin. Po snídani, kterou jsem nemohl jíst, byl nástup, kontrola stavu a modlitba. Hymna s praporem nechyběla, a po té jsem byl přiřazen do stejné dílny, v jaké pracoval už deset dní i Ali. Vysvětlili mi, co mám dělat a hned po zaškolení jsem se dal do práce. Byl jsem přiřazen k pracovní četě, která vyráběla takzvané peníze pro mrtvé Číňany. Na šedý krepový papír se nalepil stříbrný tenký alobal a štosoval se do balíků. Tyto okrasné papíry se pálily na pohřbu Číňanů, kterým tak přáli bezstarostné trávení posmrtného života, a také se tím vypuzovali zlí duchové. Pro mne to znamenalo úmornou práci, kdy jsem v tureckém Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248659