tivy jedince (čl. 8). Obdobné ustanovení uvádí např. i Úmluva o omezení případů bezdomovectví (č.43/2002 Sb.m.s.), podle které umožňuje-li právo smluvního státu se občanství vzdát, nepovede toto vzdání se ke ztrátě občanství, pokud osoba nemá nebo nenabude občanství jiné (čl. 7). Z výše uvedeného tedy plyne, že pokud nemá pisatel jiné občanství, právní řád ČR mu pozbytí státního občanství ve smyslu mezinárodních závazků neumožní. K prohlášení nezávislosti pana XY na ČR jako suverénního subjektu mezinárodního práva s pohyblivým statusem uvádíme následující: Mezinárodní právo takové jednostranné akty jednotlivce právně neuznává. Jedinec může mít podle mezinárodního práva subjektivitu pouze v úzce vymezených případech, které definovaly státy v různých mezinárodních smlouvách (nejčastěji lidskoprávních). Takové prohlášení jednotlivce, ve kterém se označuje za suverénní subjekt dle mezinárodního práva, tudíž nemá žádnou právní relevanci. Dále pan XY žádá o přidělení statutu mise. Ačkoli přímo nespecifikuje, o jaký druh mise se má jednat, rovněž tento požadavek nemůže být vyslyšen. Takové orgány pro mezinárodní styky ustavují buď státy, nebo mezinárodní organizace. Misí státu může být dle mezinárodních smluv, jimiž je ČR vázána, jen diplomatická mise, zvláštní mise a stálá mise při mezinárodních organizacích. Jedinec takové mise sám zřídit nemůže a ani ČR jej nemůže za misi prohlásit.“ Pak se Jaromír zamyslel a došel k závěru, že po strohé právní analýze by měl dopis zakončit něčím lidským, co by mělo patos i étos. Ale současně, aby to znělo dostatečně úředně, a tak to mělo naději na podpis ředitele a expedici. A dokončil dopis slovy: „Z podrobnosti i nezaujatého tónu naší právní analýzy určitě vyplývá, že jsme přistoupili k Vašemu dopisu a Vaší žádosti s otevřenou myslí a bez jakékoliv podjatosti. Platný právní řád této země však stanoví určité limity chování občanů i vládních
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248440
institucí – a my se musíme těmito právními normami řídit. Žádná opravdová demokracie automaticky nedává absolutní svobodu. Nicméně vězte, že jako občané jsme schopni vidět Váš postoj rovněž z ryze lidského hlediska, z pohledu existenciálního pocitu jedince ve vztahu vůči státu a jeho institucím. V této rovině snad lze říci jen to, že i občan respektující zákonné normy právního státu může se cítit jako jedinec zcela svobodný. To, do jaké míry člověk dosáhne svobody, záleží na každém z nás, protože skutečná svoboda nespočívá ve vnějších atributech, ale v mysli a v srdci. S úctou a srdečným pozdravem…“ Toho dne odcházel Jaromír z práce spokojen. Měl dojem dobře vykonané práce. Byl rád, že trval na právní analýze i že se mu podařilo do té odpovědi vtělit vážnost i empatii. Měl dojem, že obratně a současně upřímně dokázal smířit právo se svobodou, a to mu dávalo povznesený pocit moudrosti a ušlechtilosti. Cítil se rovněž svého druhu rytířem. Šel obvyklou cestou, kolem ruin spartakiádních tramvajových nástupišť a viaduktů. Povšimnul si, že bezdomovec nebyl na obvyklém místě. A zmizel i hnědý spací pytel. Jaromír si to vyložil tak, že se ubohého muže asi ujala nějaká charitativní organizace. Nebo – ještě lépe – asi se sám od sebe dokázal vzchopit a našel si důstojnější existenci. Svět přece jen není tak špatný, stačí mít dostatek vůle a trpělivost a věci se mohou obrátit k lepšímu. V Jaromírovi to posílilo víru v to, co napsal občanovi či samozvanému rytíři toužícímu po svobodě a nezávislosti. Že člověk respektující zákony se může současně cítit zcela svobodný. Uvěřil tomu, že míra svobody je tak velká, nakolik se sami odhodláme být svobodní v naší duši. Tato forma svobody jej povznášela, protože si myslel, že je schopen dosáhnout jí také on sám. Stačí jen chtít. Jsme přece svrchovanými pány naší vlastní vnitřní svobody.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248440
Aby důstojně korunoval u něj málo obvyklý pocit sebeuspokojení, koupil si Jaromír cestou domů láhev drahého francouzského vína. Už dlouho si nedopřál tak dobré pití. Strávil pak krásný večer s tlumenou barokní hudbou a v povznášející společnosti slečen Syrah, Montrachet a Grenache, které se kolem jeho duše ovinuly jako konejšivý a současně povzbuzující sen. Sen o svobodě a naší vlastní vnitřní síle, která nám dává nezávislost. Následujícího dne si Jaromír cestou do práce zpíval. Věděl, že neumí zpívat, a také se toho dopouštěl málokdy. Ale toho dne záměrně vystoupil z autobusu dříve a šel delší cestou přes park a spokojeně si prozpěvoval. We are the champions, my friend, and we‘ll keep on fighting till the end. We are the champions. No time for loosers, ‚cause we are the champions of the world… Vítězná nálada mu vydržela ještě v kanceláři u kávy a housky. Pak umyl talíř a hrnek a otevřel poštu v počítači. Kromě běžné úřední řezanky tam byl mail od mladého kolegy: „Posílám Vám v příloze exekuční výměr, který jsem náhodně našel na internetu, a týká se nejspíš toho člověka, který psal našemu úřadu dopis. Vím, že jste to vyřizoval a mohlo by se Vám to třeba hodit nebo být pro Vás zajímavé.“ Jaromír otevřel přílohu mailu a četl exekuční výměr nadepsaný velkými tiskacími písmeny USNESENÍ. Okresní soud v… vyhlašuje ve věci výkonu rozhodnutí VEŘEJNOU DRAŽBU MOVITÝCH VĚCÍ. Proti povinné/mu/. Následovala adresa, kterou Jaromír ihned poznal. Byla to adresa rytíře s erbem Libertas inaestimabilis res est, na kterou poslal onen vzletný dopis o právu a svrchované vnitřní svobodě. Usnesení o exekuci končilo oznámením strohým jako šlehnutí bičem – Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248440