Linda se nadechla a usmála se. „Chci to. Je mi mezi upíry dobře. Já ani David jsme asi nikdy nepatřili do světa lidí.“ Perren se usmál a spokojeně přikývnul. V ten samý okamžik se vrátili do salónku Sebastian s Dominikem. „Určitě se chceš rozloučit. Dám ti času, kolik potřebuješ.“ Pokynul jí. Linda šla první k Sebastianovi. „Děkuji za vše. Jsi jako můj otec.“ „Pojď ke mně. Budeš nám moc chybět. Až dopíšeš knihu, pošli mi ji. O vše se postarám.“ Objal ji a políbil na čelo. Pomalu přešla k Dominikovi a slzy jí začaly stékat po tvářích. „U tebe mi nestačí říci jen, děkuji. Ty jsi hodně výjimečný muž a nejlepší přítel. Dostal jsi mě ze dna a vždy jsi věděl, co udělat, nebo říct ve chvíli, kdy mi nebylo nejlépe. Bylo mi s tebou velmi dobře. Slib mi, že se postaráte s Ninou o Jessii.“ „Slibuji, Lin. Chci, abys věděla, že ještě žádný člověk, se ke mně nedostal tak blízko, jako ty. Loučím se s tebou, jako s člověkem. Sbohem, Lin.“ Dominik se podíval do jejích uplakaných očí. Chvíli se na sebe dívali, než ji dlouze políbil. Hned jak ji pustil, oba muži se rozloučili s Perrenem a opustili dům. Linda se za nimi smutně dívala. V tu chvíli nechápala, proč se s ní Dominik takto loučil. Perren jí hned odpověděl. „Protože už nebudeš ta bezbranná žena, kterou mohl ochraňovat, ale silná soběstačná upírka.“ Linda si jen povzdechla. V tu chvíli věděla, jak ukončí svou knihu. Otočila se tázavě na Perrena. Ten jí odpověděl, ještě než vyslovila otázku: „Knihu můžeš dopsat cestou. Vím, že to zvládneš.“ Nejprve letěli dlouho letadlem. Než přistáli, měla Linda knihu hotovou. Hned ji poslala Sebastianovi s pozdravem pro všechny. Přistáli na malém letišti na Madagaskaru. Pokračovali malou jachtou, jen ona a Perren, na vzdálený ostrov. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248362
Když konečně přirazili ke břehu, vydali se po úzké stezce, dokud nedošli do maličké domorodé vesničky, kde Perrena radostně vítali. Odtud šli ještě dále do kopce, než narazili na stavení, připomínající malý klášter. Vešli dovnitř, kde ji Perren odvedl do jedné z místností. Byla to koupelna. Nechápavě se na něj podívala. „Není na co čekat. Omlouvám se, ale myslím, že to tak bude lepší.“ Usmál se. Linda pochopila. Vzpomněla si na Davida, jaká byla po něm spoušť. „Lindo, hlavně to musíš v sobě udržet. Za každou cenu. Nebude to jednoduché. Můžeme?“ „Jsem připravená.“ Perren se znovu kousnul do zápěstí. Linda se snažila spolykat, co se dalo. Byla to odporná železitá chuť. Musela myslet na něco jiného, aby to nevyvrátila. Myslela na všechny, které opustila. „To stačí, zvládla jsi to. Teď ta těžší část. Formování tvých dásní.“ Vzal velkou osušku a rozprostřel ji na podlahu. Oba se na ni posadili. Linda se po chvíli chytila za břicho. Bylo jí hodně divně, jako by v ní cosi bublalo. Chvílemi pocítila bolest. Celé tělo jí brnělo. Měnila se zevnitř. Cítila, jak bolest postupuje do hlavy. Silně vykřikla a chytila se za ni. Bolestí jí vytryskly slzy. Pokud ji někdy bolely zuby, tak proti tomu, to bylo jen maličké píchnutí. Z úst se jí řinula krev, stejně jako u Davida. Po nějaké době, bolest ustupovala a po chvilce zmizela úplně. Perren se na ni usmál a pohladil po ruce. „Teď se osprchuj, přinesu ti čisté oblečení.“ Linda vstala a podívala se na sebe do zrcadla. Byla celá od krve a podlaha nevypadala jinak. Vlezla si do sprchy. Ještě pořád jí nebylo moc dobře. Perren přinesl čisté pohodlné a lehké oblečení. Když se oblékla a podívala se na něj. Zamračil se. „Bolí tě něco?“ Sáhl jí na čelo. Byla úplně rozpálená. „Je mi divně,“ odpověděla, ale hned omdlela. Stačil ji zachytit a odnést do připraveného pokoje. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248362
Položil ji na postel. Brzy se začala probouzet. „Něco je špatně ve tvém těle a musí se to zahojit. Nestal se ti nějaký úraz v poslední době?“ Znova položil svou ruku na její čelo. Pořád hořela. Kromě Anglie ji nic nenapadlo. Musela přemýšlet. „Od posledního tréninku mě jen občas píchne v boku.“ „Dobře. Odpočiň si a prospi se, já se brzy vrátím.“ Linda zavřela oči a po chvilce usnula. Zdálo se jí o Dominikovi. Později se Perren vrátil. Tělo už mělo normální teplotu. Posadil se na kraj postele a sledoval, jak se začala měnit i z venku. Vlasy jí zesílily a dostaly lesk. Tělo ze sebe vypudilo veškeré nečistoty, takže její pokožka byla najednou čisťounká a hebká na dotek. Vrásky kolem očí a úst zmizely. Prostě dokonalost. Cítil její sny. Bylo mu okamžitě jasné, kde přišla k tomu zranění v těle. Zasmál se a posadil na pohovku, kde si četl. Albrechtovi seděli v salónu, když se Dominik podíval s hrůzou na otce. „Já už nic necítím. Necítím její pocity.“ „I já jsem přestala cítit Davidovy, když se změnil,“ řekla potichu Nina a chytila bratra za ruku. „Je teď spojená s Perrenem Dominiku. Jen on teď může cítit její pocity. Už jsi zapomněl?“ připomněla mu matka. „Už je jedna z nás. Bohužel to musíš přijmout,“ doplnil matku otec. Jessie byla opět neklidná a znovu vyla. Dominikovi se spustily slzy. To bylo poprvé, co ho rodiče viděli truchlit. Linda otevřela oči. Perren seděl, ani se nepohnul, jen ji pobaveně pozoroval. Její zrak byl jiný, mnohem ostřejší. Posadila se a rozhlížela kolem sebe, dokud její zrak nespočinul na okně. Bylo otevřené. Postavila se a přešla k němu. Viděla, co by jako člověk nemohla. Ptáky si mohla dokonale prohlédnout i za letu.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248362