98
M ered i t h A pple yard
•
O rd i nace v d i vo č i n ě
Paul ji varoval. „Pro ženu bude tahle práce těžší, než by měla být,“ upozornil ji při večeři v sobotu před jejím odjezdem. „Nestraš ji,“ vyštěkla na něj Eve. „Vždyť má na to víc než dost.“ Lea nechtěla dopustit, aby pochybovala sama o sobě, a tím srážela svou sebedůvěru. Když konečně upadla do lehkého a neklidného spánku, vedle bylo úplné ticho. Náhle ji vylekalo rázné zaklepání na dveře. Vypotácela se z postele a pootevřela dveře. Na prahu stál Jason Roberts plný úzkosti. „Jeden z chlapů má strašné bolesti.“ „Jaké bolesti?“ Lea potlačila zívání. „Kolik je hodin?“ „Krátce po půlnoci. Příšerně ho pálí oči. Jako by v nich prý měl žhavý písek.“ „On sváří?“ „Jo, je to svářeč.“ „Odveďte ho na ošetřovnu. Jsem tam za pět minut.“ Hodila na sebe tepláky a mikinu, kvapně si vyčistila zuby a hřebenem přičísla vlasy. Za chvilku již odemykala dveře ošetřovny a Jason zavedl pacienta dovnitř. Lea mu půl hodiny ošetřovala popáleniny od sváření a zamkla dveře. Ráno měl pacient přijít na převaz a kontrolu. Kdyby bylo potřeba, Lea by zavolala sloužícímu lékaři z Královské letecké lékařské služby. Svářeči dala lék proti bolesti a tišicí kapky do očí a do rána by měl vydržet. Stejně tak mohlo do rána počkat vyřizování lejster. Venku mrzlo. Lea pospíchala za roh, rozhodnutá co nejdřív zalézt do svého pokojíku a zpět do vyhřáté postele. Venkovní nástěnné svítidlo vrhalo matné, kalné světlo, takže bylo stěží vidět, kudy vede pěšina. S klíčem v ruce sáhla na kliku, aby podle ní nahmatala klíčovou dírku.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248343
99
M ered i t h A pple yard
•
O rd i nace v d i vo č i n ě
„Děje se něco?“ Lea se vylekala, až jí klíče vypadly z ruky. Zařinčely na celou buňku a zmizely ve tmě. „Zatraceně, Alexi! Chcete mi přivodit infarkt?“ Sedla si na bobek a šmátrala ve tmě po zemi. Alex vyšel ze dveří na chodbu. „Co to děláte?“ „Vy jste mě tak vyděsil, že mi spadly klíče.“ „Donesu baterku.“ Za několik vteřin se vrátil a kuželem světla osvěcoval zem před sebou. Klíče zapadly mezi laťky dřevěné bedny sloužící jako schůdek do jejího pokoje. Ve světle z jeho baterky Lea klíče sebrala, o krok couvla, a když se narovnala, málem narazila do Alexovy nahé hrudi. Uskočila stranou a byla ráda, že v tom slabém světle není vidět, jak jí do tváří stoupá ruměnec. „Jé, promiňte,“ omluvila se, přistoupila ke dveřím, zasunula klíč do zámku, odemkla a otevřela dveře. Zevnitř vycházelo světlo. Otočila se, aby mu poděkovala, a div se o ni infarkt nepokoušel znovu, když ho uviděla jen v teplákách navlečených nízko přes boky. „Po-popáleniny ze… ze svařování,“ vykoktala. Snažila se nezírat na hladkou zlatavou kůži na jeho hrudi, světlé chlupy a tmavé bradavky. „Správně,“ potvrdil a zhasl baterku. „Ráno už bude v pořádku.“ Musela zmizet z jeho blízkosti, dřív než se zesměšní. Vkročila do pokoje a chtěla za sebou zavřít. „Máte smolnou sérii.“ „Cože?“ „Povídám, že máte smolnou sérii. Mám na mysli úrazy.“ „Ano. Řekla bych, že to patří k věci.“ Přála si, aby už šel spát a ona mohla zavřít dveře a nemusela se už koukat na jeho polonahé tělo.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248343
100
M ered i t h A pple yard
•
O rd i nace v d i vo č i n ě
„Nepamatuju si, že by Stevea moc často budili uprostřed noci.“ „Ne?“ podivila se. Zavírala dveře a dodala: „Díky a nezlobte se, že jsem vás vzbudila.“ Konečně mu to došlo a rozloučil se: „Tak se uvidíme ráno.“ „Dobrou noc ještě jednou a doufám, že už naposled.“ Zamkla dveře, chvíli se vzpamatovávala, pak se svlékla a hupla do postele. Ráno zasténala, zápolila s pokušením vypnout budík a přetáhnout si deku přes hlavu. Sotva se jí podařilo usnout, už byl zase čas vstávat. Ještě chvíli zůstala ležet, oddávala se teplu a pohodlí a počítala, kolik času potřebuje minimálně k tomu, aby se oblékla a došla do kantýny do půl šesté. Třeba by mohla snídani vynechat. Anebo radši ne – vždyť už si nechala ujít večeři. Zaslechla klapnutí Alexových dveří a zdráhavě odhrnula lůžkoviny. Deset minut nato si zapínala zip u bundy, protože ji studil ostrý vzduch, a chvátala přes tábor do jídelny. Otevřela dveře a ocitla se v hlučném, teplém a voňavém prostředí. Ihned k ní dolehla vůně opečeného chleba a slaniny. Hlady už šilhala. Nabrala si kupu jídla na talíř a do topinkovače vložila dva krajíce. „Mrzí mě, že jsem vás uprostřed noci vytáhl z postele,“ omlouval se Jason a postavil si vrchovatý talíř vedle jejího. Pokrčila rameny a namazala si opečený chléb arašídovou pomazánkou. „Netrapte se tím.“ Jason udělal do své snídaně vážný zásah, když přestal žvýkat, nenápadně se rozhlédl, naklonil se a tajnůstkářsky jí pošeptal do ucha: „Čím jste našeho přítele Franka namíchla, že tak zuří?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS248343