98
I váš partner se může změnit!
míček. Místo toho jsem ho láskyplně, ale jistě přivedl k tomu, co má dělat. Teprve když to pochopil a vzal míček, dostal odměnu. Příště jsem mu ukázal – a řekl, že má míček odnést do levého zadního rohu, což brzy pochopil. A opět následovala odměna. Potom šlo o odložení míčku. Ale tento povel už zná ze své oblíbené hry s klacíky, které nakonec odkládá. A potom opět dostal odměnu. Odměny jsou tedy dobrým posilovačem jednou projeveného chování – ale bez jasného sdělení by byl takový psí výcvik docela frustrující. A nudný. Držme se toho: Jasné sdělení, tedy říci, co chci, je hlavní součástí každé efektivní strategie, jejímž cílem je změnit chování někoho jiného. Pozitivní posilování přiměje psa k neobvyklému chování a jasná sdělení nám při tom rovněž pomáhají. Je to už všechno? Ne tak docela. Kromě toho ještě pomáhá, když jsem psovi sympatický. Sympatie je zpravidla výsledkem dobrých zkušeností. Má-li mě pes rád, pak jsem ho v minulosti jistě často drbal na bříšku, pokud o to stál. Také jsem mu často předložil něco k jídlu, když měl hlad. A jestliže chtěl ven, šel jsem s ním na procházku. Pes tedy se mnou nasbíral dobré zkušenosti. A proto mě považuje za sympatického. Sympatie – i ta zvyšuje ochotu psa nechat se přimět k tomu, že bude přenášet míček a panáčkovat. Tajemství pocitů
A přidává se ještě další moment, který mi umožňuje mít vliv na mého čtyřnohého přítele a činí jej ochotného udělat to, co chci. Psi dokážou cítit, zda je člověk má rád, nebo ne. Dokážou – do jisté míry identifikovat pocity člověka. A umí na ně reagovat.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247992
Použijte pozitivitu 99
Jestliže je člověk smutný, pes to vnímá. A pokouší se člověka utěšit. Pes cítí smutek člověka, protože je, stejně jako my, savec. Savci mají v mozku speciální oblast, která je zodpovědná pouze za zpracování pocitů. Je to limbický systém. V limbickém systému se odehrává velká část zpracování informací, jež se vztahují k pocitům. Limbický systém je centrem našich emocí. Platí to pro člověka, stejně jako pro všechny ostatní savce. Takový limbický systém je zcela nepochybně skvělá věc. My lidé mu vděčíme za několik nejpříjemnějších, nejradostnějších pocitů, jichž jsme schopni. Limbický systém se podílí na tom, že se zamilujeme do nějakého jiného člověka. Je aktivní, když si užíváme sexualitu. A postará se i o to, že zvlhlýma očima pozorujeme své novorozené dítě a jsme pevně přesvědčeni o tom, že tohle miminko je to nejkrásnější, jaké jsme dosud spatřili. Limbický systém je centrálním sídlem našich pocitů. Odvádí hlavní práci při identifikaci pocitů ostatních lidí – a při reakci na ně. Lidé jsou savci. I pro chování lidí proto platí princip odměny. Lidé se rovněž nejlépe a nejsnadněji učí pomocí pozitivního posilování. Učíme se prostřednictvím uznání, ocenění, pochvaly, úspěchu a odměny. Nejlépe se učíme pomocí pozitivity. Pozitivní posilování – Skinner rád používá i termín pozitivní posilovače – jsou mocnými modulátory veškerého našeho chování. Díky těmto poznatkům bude Fred Skinner prohlášen za nejvlivnějšího psychologa 20. století, ještě před Sigmundem Freudem.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247992
100
I váš partner se může změnit!
K ČEMU JSOU DOBRÉ POCITY Proč máme pocity? A proč máme ke zpracování informací o pocitech ostatních a k řízení našich vlastních pocitů speciální oblast mozku, limbický systém? Zabývá se puntičkářsky a s veškerou oddaností všemi náznaky pocitů lidí okolo nás – jako by velice záleželo na tom, abychom je správně pochopili. Savci sají, jak vyplývá již z jejich jména. Proto přežití potomků závisí na dobrém vztahu k jejich matce. A na dobrém vztahu matky k nim. V tomto okamžiku vstupují u nás savců do hry pocity. Pozitivní pocity zajišťují naše přežití. Ptáci krmí a vychovávají svá mláďata řízeni instinkty, aniž by si vytvářeli úzké emocionální vazby. Savci však kvůli rozmnožování do těchto vazeb vstupují. A právě proto máme limbický systém. Pocity jsou výsledkem rozmnožovací strategie. Ostatní zvířata nic takového nemají. Nemají pro to žádné využití. Krokodýli limbický systém nemají, stejně jako ho nemají želvy nebo ryby. Rybí samičky jednoduše nakladou svá vajíčka a rybí samečkové na ně nastříkají semeno – a je to. O svůj dorost se starají pouze ve výjimečných případech. Mořské želvy kladou svá vejce do teplého písku pláže – a přenechávají své potomstvo osudu. A krokodýli – o těch raději pomlčíme. U krokodýlů se může běžně přihodit, že si otec své vlastní potomky dá k večeři. Netuší samozřejmě, že je to jeho vlastní potomstvo. Jedno sousto – a synáček je pryč. Zmizel v tatínkově žaludku. Život plazů je z našeho pohledu trochu bezcitný. Ale my přece máme i limbický systém. Plazi nikoliv.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247992