Daily-zlom.qxd24.6.201812:28Stránka98
Michael není. Přemítám, jestli byl dobrý nápad nechat si dům. Nebo jestli mě jeho údržba jen z jednoho platu úplně nezruinuje. Mám ho strašně ráda. Zvládnu to. Na Floridě máme krásný den, a ačkoliv je únor, svítí sluníčko a je nádherně. Stáhnu střechu a z přihrádky u spolujezdce vytáhnu několik šátků a uvážu si jeden na hlavu. Nasadím si svoje obrovské sluneční brýle, vyjedu z příjezdové cesty a zamířím na silnici. Cítím se úplně jako Grace Kellyová. První schůzku v deset mám se společenskou celebritou, se kterou jsem nesčetněkrát mluvila po telefonu, ale nikdy jsme se nesetkaly. Na tuhle příležitost se vážně těším, protože charitativní akce většinou nedělám, rozhodně ne na téhle úrovni. Jestli se mi tenhle projekt povede, otevře mi dveře k dalším a přinese řadu potenciálních klientů. A protože jsem se rozhodla, že rozšiřování byznysu mě spasí, noví klienti jsou přesně to, co potřebuju. Jdu včas, i když kvůli provozu později, než jsem měla v plánu. Klíčky od auta podám portýrovi hotelu Ritz-Carlton a spěchám do restaurace na schůzku s Olivií Vanderbilt Kensingtonovou. Většinou chodím za klienty do práce, ale Oliviina benefice se bude konat v jednom zdejším salonku, a proto se scházíme tady. V podstatě je to tu prázdné a my musíme skloubit naše představy a vytvořit prostor, který vygeneruje co nejvíc příspěvků od dárců. Číšník mi oznámí, že moje klientka ještě nedorazila, a na moji žádost mě doprovodí ke stolu nedaleko dveří. Protože se neznáme, chci zmírnit obavy, které by mohla pociťovat, kdyby mě musela hledat po celé restauraci – takhle si zajistím dobrý začátek. Za půl hodiny sedím u stolku stále ještě sama. Sleduju dveře a usmívám se na každého, kdo by mohl potenciálně být Olivia. Objednám si perlivou vodu s limetkou, vytáhnu iPad a udělám si pár poznámek k odpolední schůzce s restauratérem. Pravidelně si kontroluju telefon, abych se ujistila, že mi Olivia nevolala. Navíc si 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247859
Daily-zlom.qxd24.6.201812:28Stránka99
zkontroluju kalendář, jestli jsem si nespletla datum. Ne, dneska jsem tady správně. Za tři čtvrtě hodiny vchází Olivia Vanderbilt Kensingtonová pomalu do dveří. Je příšerně hubená, má na sobě světle růžový kostýmek a kolem krku několik šňůr elegantních perel různých délek – vypadají, že váží půlku toho, co jejich majitelka. Protože jsem si na internetu nastudovala její životopis, okamžitě ji poznávám, a když se ke mně přiblíží, vstanu. „Doktorka Alexandra Wigginsová?“ zeptá se mě chraplavým hlasem. „Říkejte mi Alex, prosím,“ odpovím. „Velice mě těší, že vás konečně poznávám.“ Nacvičeným pohledem mě sjede od hlavy až k patě s jasným cílem mě znejistět. Počká si, až jí číšník odsune židli, a posadí se elegantně lehce stranou, což vypadá podivně plánovaně. Nepoděkuje mu a ani ho nevezme na vědomí. „Děkujeme,“ pousměju se na číšníka a ten úsměv opětuje. Usmívá se krásně. „Doporučila mi vás Camilla Berthrandová a já doufám, že mi dokážete, že jste si její uznání vysloužila právem.“ Číšník jí nabídne něco k pití a jídelní lístek a ona obojí odmítne. „S Camillou byla skvělá spolupráce. Cítím se polichocená,“ řeknu a její rýpnutí ignoruju. „Promluvíme si o vašem projektu?“ Při zmínce o něm se jí rozzáří oči, ačkoliv výraz v obličeji se téměř nezmění. Nejspíš botox nebo nedávná plastika. Olivia je jako ze škatulky a dali ji dohromady tak dobře, že je skoro nemožné odhadnout její věk. Možná jí je padesát. Možná pětasedmdesát. Ne že by na tom záleželo, jen mi to vrtá hlavou. Působí na mě, jako by patřila do jiné éry. Možná to takhle u hodně, hodně bohatých lidí prostě je. Já i Michael pocházíme ze středních vrstev. Umíme si dát ubrousek na klín, použít správnou vidličku a poznáme rozdíl mezi skleničkou na červené a bílé víno. Ale s lidmi, co snídají kaviár, se vždycky cítím nesvá. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247859
Daily-zlom.qxd24.6.201812:28Stránka100
„Domnívám se, že jsem vám po telefonu říkala, že potřebuji, abyste mi pomohla s organizací naší každoroční benefice pro divoká zvířata v červnu. Loni jsme získali osm set tisíc dolarů. Tento rok plánujeme získat milion dolarů. Ať už umíte jakékoliv psychologické zázraky, musí to být vkusné. Této charitativní události se účastní významní hosté a my máme vysoké standardy.“ „Mým úkolem je tedy zvýšit dárcovské příspěvky o dvacet procent,“ zopakuji řečené. „Ano,“ kývne. „Ale bez laciných triků.“ Trošku mě to uráží, ale nenechám se odradit. Skutečně si myslí, že používám plastové stojánky, kejklíře a barevná schémata inspirovaná fastfoodem? „Mohu vás ujistit, že vaše benefice bude stejně vkusná jako vždy,“ prohlásím přesvědčivě. „Většinou se zaměřuji na prostor samotný, bar, hosty a rozmístění stolů; na časový harmonogram a styl řeči používaný během večera; na barvy a doprovodnou hudbu.“ „Orchestr už máme,“ odfrkne si opovržlivě. „Akce se koná za pouhé čtyři měsíce.“ „Jistěže,“ kývnu. „Pouze s nimi prodiskutuji výběr hudby, tempo a načasování významných okamžiků večera.“ Sáhnu do kabelky a podám jí vzorník barev. „Použijeme smaragdově zelenou odstín 17-5641. To bude naše stěžejní barva. K ní sladíme další vhodné barvy a vytvoříme vámi požadovanou eleganci.“ „Nejsem si jistá, jestli v téhle fázi příprav mohu zakomponovat do dekorace zelenou,“ povzdychne si Olivia. „Pokud chcete zvýšit příspěvky o dvacet procent, takhle to funguje,“ prohlásím s naprostou jistotou. Podám jí dalších pár vzorníků se smaragdově zelenou a vizitku. „Tyhle vzorníky jsou pro vaši floristku a další obchodní partnery a vizitka pro toho, kdo vám zajišťuje ubrusy, aby zajistil stejnou barvu i na další použité látky a potahy na židle, kdyby je náhodou v hotelu nebo u vašeho prodejce neměli.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247859