turisté, je musíte nakrmit, postarat se o jejich srst, musí vypadat upraveně. Ten tmavohnědý je samec, otec celé rodiny. Jmenuje se Apulejus — tak mu říkala jedna turistka. Ten se zase jmenuje Jean-Jacques, i když je to samice, a ten nejsvětlejší je Jean-Paul. Mám jich ještě několik na druhé straně domu. Teď mimo sezónu pracují jenom dva. Ale když se za úsvitu rozproudí doprava, přivedu je na místo ještě před tím, než přijedou autobusy. Nejhorší jsou Američané, protože většina z nich má nadváhu. Často jsou moc těžcí dokonce i pro Apuleja. Váží dvakrát víc než ostatní lidé. Osel je moudré zvíře, dokáže okamžitě odhadnout váhu a nejpravděpodobněji se rozčiluje, když je vidí vycházet z autobusu, rozehřáté, s velkými skvrnami potu na tričkách, v kalhotách, které sahají ke kolenům. Mám pocit, že je poznává už podle jejich zápachu, a potom máme problémy, dokonce i když jsou jejich rozměry přijatelné. Začíná kopat, vřískat, zjevně se vyhýbá práci. „Přesto jsou moje zvířata hodná, vychoval jsem si je. Záleží nám na tom, aby naši zákazníci měli hezké vzpomínky. Nejsem křesťan, ale rozumím tomu, že je to pro ně zlatý hřeb výletu. Přijíždí sem, aby na mých oslech navštívili místo, kde nějaký Jan pokřtil jejich proroka vodou z řeky. Odkud vědí, že to bylo zrovna tady? Prý je to napsané v jejich knize.“ představitelé médií Ráno byl spáchán atentát. Jeden člověk zemřel a několik bylo zraněno. Tělo už bylo odklizeno. Policie obehnala místo bíločervenou páskou, za níž bylo na zemi vidět obrovské krvavé skvrny; kolem nich poletovaly mouchy. Ležící motorka a v její blízkosti opalizovala kaluž benzínu; vedle taška s ovocem, rozházené mandarinky, špinavé, ožehnuté, pak nějaké hadry, sandál, čepice s kšiltem v neurčité barvě, část mobilního telefonu; tam, kde byl kdysi displej, zela teď díra. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247638