turisté, je musíte nakrmit, postarat se o jejich srst, musí vypadat upraveně. Ten tmavohnědý je samec, otec celé rodiny. Jmenuje se Apulejus — tak mu říkala jedna turistka. Ten se zase jmenuje Jean-Jacques, i když je to samice, a ten nejsvětlejší je Jean-Paul. Mám jich ještě několik na druhé straně domu. Teď mimo sezónu pracují jenom dva. Ale když se za úsvitu rozproudí doprava, přivedu je na místo ještě před tím, než přijedou autobusy. Nejhorší jsou Američané, protože většina z nich má nadváhu. Často jsou moc těžcí dokonce i pro Apuleja. Váží dvakrát víc než ostatní lidé. Osel je moudré zvíře, dokáže okamžitě odhadnout váhu a nejpravděpodobněji se rozčiluje, když je vidí vycházet z autobusu, rozehřáté, s velkými skvrnami potu na tričkách, v kalhotách, které sahají ke kolenům. Mám pocit, že je poznává už podle jejich zápachu, a potom máme problémy, dokonce i když jsou jejich rozměry přijatelné. Začíná kopat, vřískat, zjevně se vyhýbá práci. „Přesto jsou moje zvířata hodná, vychoval jsem si je. Záleží nám na tom, aby naši zákazníci měli hezké vzpomínky. Nejsem křesťan, ale rozumím tomu, že je to pro ně zlatý hřeb výletu. Přijíždí sem, aby na mých oslech navštívili místo, kde nějaký Jan pokřtil jejich proroka vodou z řeky. Odkud vědí, že to bylo zrovna tady? Prý je to napsané v jejich knize.“ představitelé médií Ráno byl spáchán atentát. Jeden člověk zemřel a několik bylo zraněno. Tělo už bylo odklizeno. Policie obehnala místo bíločervenou páskou, za níž bylo na zemi vidět obrovské krvavé skvrny; kolem nich poletovaly mouchy. Ležící motorka a v její blízkosti opalizovala kaluž benzínu; vedle taška s ovocem, rozházené mandarinky, špinavé, ožehnuté, pak nějaké hadry, sandál, čepice s kšiltem v neurčité barvě, část mobilního telefonu; tam, kde byl kdysi displej, zela teď díra. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247638
Spousta lidí stála u pásky a s hrůzou pozorovala dění. Mluvili málo, polohlasně. Policie otálela s uklizením místa, protože měl přijet novinář z nějaké důležité televizní stanice, aby natočil reportáž. Prý mu obzvláště záleželo na krvavých skvrnách. Snad už je na cestě. atatürkovy reformy Jednoho večera, když jsem už po celém dni chození, dívání se a poslouchání ležela v posteli, vzpomněla jsem si na Alexandru a její hlášení. Náhle se mi po ní začalo stýskat. Představila jsem si, že je ve stejném městě, že spí, s taškou u postele, na stříbrné aureole svých vlasů. Apoštolka, Alexandra Spravedlivá. Našla jsem v batohu její adresu a sepsala jsem pro ni jednu Hanebnost, o níž jsem se zde dozvěděla. Když ve dvacátých letech minulého století uskutečňoval Atatürk své odvážné reformy, byl Istanbul městem plným polodivokých opuštěných psů. Vznikla dokonce zvláštní rasa — pes střední velikosti, s krátkou srstí, světle zbarvený, bílý nebo krémový či také skvrnitý v kombinaci těchto dvou barev. Psi žili v docích přístavu, mezi kavárničkami a restauracemi, na ulicích a náměstích. V noci se vydali na lov za město; rvali se, hrabali v odpadcích. Nechtění, vrátili se k přirozenému chování — slučovali se do smeček a vybírali si vůdce jako vlci a šakalové. Atatürkovi však záleželo na tom, aby z Turecka udělal civilizovanou zemi. V průběhu několika dnů pochytaly speciální oddíly tisíce psů, které vyvezly na nedaleké ostrůvky, neobydlené a bez rostlin. Tam je vypustily. Bez sladké vody a jakéhokoli jídla se navzájem žrali nějaké tři, čtyři týdny a obyvatelé Istanbulu, obzvláště majitelé domů s balkóny na Bospor nebo ti, kteří se nacházeli v rybích restauracích na nábřeží, odtud slyšeli vytí a potom je trápil příšerný zápach. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247638
V noci mě začalo napadat stále více důkazů viny, až mě polil pot. Například štěně, které zmrzlo, protože mělo jako boudu obrácenou plechovou vanu. kalijuga Svět je stále tmavší — rozmlouvali vedle mě dva muži. Jak jsem pochopila, letěli právě na kongres do Montrealu, jehož se měli zúčastnit oceánografové a geofyzikové. Od šedesátých let prý klesla intenzita slunečního záření o čtyři procenta. Průměrná rychlost pohasínání světla na planetě je kolem 1,4 procenta za dekádu. Jev není natolik intenzivní, abychom si ho mohli sami všimnout, ale zachytily ho radiometry. Radiometry například ukázaly, že množství slunečního záření pronikajícího do SSSR v letech 1960—1987 se zmenšilo až o jednu pětinu. Co je příčinou zatemnění? To se neví přesně. Říká se, že znečistění vzduchu, saze a aerosoly.
Usnula jsem a naskytl se mi děsivý pohled: zpoza horizontu se vynořuje obrovský mrak — důkaz velké, pradávné války, která se odehrává daleko, bezohledná a krutá; ničí svět. Klid, my jsme — zatím — na šťastném ostrově: azurové moře, blankytné nebe. Pod chodidly teplý písek, vypouklá břicha mušlí. Za chvíli všechno zahyne, spálí se, zmizí a v nejlepším případě podlehne monstrózní mutaci. Těm, kteří přežijí, se narodí děti — zrůdy, siamská dvojčata spojená hlavou, jeden mozek ve dvojitém těle, dvě srdce v jednom hrudníku. Objevují se dodatečné smysly: pochopení nedostatku, chuť nepřítomnosti, dovednost zvláštní prekognice. Vědět, co se nestane. Mít nos na to, co neexistuje. Tmavočervená luna roste, nebe získává hnědou barvu, je stále větší tma.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247638