jinak vybavením i atmosférou zapomnělo v předrevoluční době, a pozdravila se s blonďatou policistkou za recepčním pultem. Jmenovala se Nikola a Kristýna záhy po svém přeložení seznala, že je k výkonu služby obdobně intelektově disponovaná jako Libor Anton, jen ji na rozdíl od něj příroda vybavila vizuálně přitažlivým zjevem, a tudíž ji náčelník pověřil zajišťováním styku s veřejností, k pramalé radosti Nikoly i oné veřejnosti. Kristýna ji letmo pozdravila a zamířila rovnou do kanceláře podporučíka Průchy. Ten nejprve oglosoval její pozdní příchod, následně i skutečnost, že na sobě nemá uniformu, pak se rozvalil v židli, až pod ním zapraskala, a vyslechl, s čím za ním přišla. Kristýna mu v hrubých rysech líčila včerejší nález i dnešní návštěvu u doktora Zahradníka. Průcha ji na svém oddělení toleroval jen s největším sebezapřením. Jako starý dinosaurus by se s každým do krve pohádal o svém přesvědčení, že být policajtem je výlučně mužská práce a ženská tak maximálně může sedět v dispečinku, na ústředně nebo na vrátnici, jak vytrvale označoval zmodernizovanou recepci obvodního oddělení. Jeho nelibost vůči Kristýně ještě posilovalo to, že u něj na obvodě skončila za trest. Když Kristýna domluvila, podporučík Průcha se v židli napřímil (ta znovu zaúpěla) a položil obě masité pěsti na desku stolu. „Jestli tomu dobře rozumím,“ spustil rozvláčně, „ty chceš, abych uvolnil pár lidí, abyste prohledali les, protože by tam mohli být třeba pohřbení další psi.“ „Ano,“ odpověděla Kristýna, která si už v kontaktu se svým novým šéfem osvojila vysokou míru neoblomnosti. I to se naučila od Velké Sovy. „A kolik lidí chceš? Co třeba všechny?“ usmál se na ni Prů cha. Kristýna sklopila pohled. Věděla, že musí být trpělivá. „Mohli bysme to udělat jako mimořádnou pátrací akci. Zdvo jené služby, přesčasy. Skočím za náčelníkem a proberu to
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247615