jinak vybavením i atmosférou zapomnělo v předrevoluční době, a pozdravila se s blonďatou policistkou za recepčním pultem. Jmenovala se Nikola a Kristýna záhy po svém přeložení seznala, že je k výkonu služby obdobně intelektově disponovaná jako Libor Anton, jen ji na rozdíl od něj příroda vybavila vizuálně přitažlivým zjevem, a tudíž ji náčelník pověřil zajišťováním styku s veřejností, k pramalé radosti Nikoly i oné veřejnosti. Kristýna ji letmo pozdravila a zamířila rovnou do kanceláře podporučíka Průchy. Ten nejprve oglosoval její pozdní příchod, následně i skutečnost, že na sobě nemá uniformu, pak se rozvalil v židli, až pod ním zapraskala, a vyslechl, s čím za ním přišla. Kristýna mu v hrubých rysech líčila včerejší nález i dnešní návštěvu u doktora Zahradníka. Průcha ji na svém oddělení toleroval jen s největším sebezapřením. Jako starý dinosaurus by se s každým do krve pohádal o svém přesvědčení, že být policajtem je výlučně mužská práce a ženská tak maximálně může sedět v dispečinku, na ústředně nebo na vrátnici, jak vytrvale označoval zmodernizovanou recepci obvodního oddělení. Jeho nelibost vůči Kristýně ještě posilovalo to, že u něj na obvodě skončila za trest. Když Kristýna domluvila, podporučík Průcha se v židli napřímil (ta znovu zaúpěla) a položil obě masité pěsti na desku stolu. „Jestli tomu dobře rozumím,“ spustil rozvláčně, „ty chceš, abych uvolnil pár lidí, abyste prohledali les, protože by tam mohli být třeba pohřbení další psi.“ „Ano,“ odpověděla Kristýna, která si už v kontaktu se svým novým šéfem osvojila vysokou míru neoblomnosti. I to se naučila od Velké Sovy. „A kolik lidí chceš? Co třeba všechny?“ usmál se na ni Prů cha. Kristýna sklopila pohled. Věděla, že musí být trpělivá. „Mohli bysme to udělat jako mimořádnou pátrací akci. Zdvo jené služby, přesčasy. Skočím za náčelníkem a proberu to
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247615
s ním, co říkáš? Taky by nám mohli pomoct hasiči. V každé vesnici okolo je sbor dobrovolných hasičů, bych je mohl obvolat, co říkáš? Třeba armádu taky, co? Je mír, nikde se nebojuje, vojáci stejně nemají co dělat… Zavolám na generální štáb a zapojím je taky, co říkáš?“ Kristýna mlčela. „Protože samozřejmě co, že jo?“ vybuchl Průcha. „Drobná kriminalita stoupá, lidi kradou jak sviňa. Máme podstav. Shora mě pořád buzerujou, že lidi nevidí hlídky v ulicích, že se lidi bojí chodit ven. Co chvíli jsem u náčelníka na koberečku kvůli nějaké kravině. Tuhle se nám sem přistěhovali další cigoši, šéf byl zrovna minulý týden u starosty — musíme zajistit klid v okrajových čtvrtích, musíme zajistit pořádek ve sto pade sáti okolních vesnicích, kde všichni chlastají a kradou, snížit pouliční kriminalitu, dohlížet na řidiče, ale to samozřejmě může všechno jít stranou, protože náš velký olomoucký detektiv si chce vyřešit pětinásobnou psí vraždu.“ A obě tlusté ruce těžce a hlučně dopadly na desku stolu. Kristýna si odkašlala: „Pane podporučíku, pravděpodobně jde o dost rozsáhlý případ týrání zvířat. Vše nasvědčuje tomu, že se někde v okolí konají psí zápasy, které, jak jistě sám víte, jsou nelegální. Určitě musí jít o organizovanou skupinu…“ „Takže organizovaná skupina!“ zvolal Průcha teatrálně. „Nemám náhodou přizvat posily z ÚOOZ?“ Kristýna se mu zpříma podívala do očí: „To, soudím, nebude potřeba. V podstatě mi bude stačit, když mi umožníte celou záležitost prošetřit.“ Průcha si ji změřil: „A víš co? Jo. Vyšetři si to. Protože co s tebou mám dělat? Mezi cigoše tě poslat nemůžu, ti by z tebe tak akorát měli prdel. Do terénu někam na tancovačku tě poslat nemůžu, protože by tě tak akorát někdo zmlátil…“ „Pane podporučíku,“ ohradila se Kristýna rázně, a aniž si to uvědomila, zvýšila hlas, „to se stalo jednou a jen připomínám,
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247615
že to bylo při vyšetřování dvojnásobné vraždy na mém před chozím působišti a…“ „Co seš hned tak dotčená?“ bouchl Průcha znovu oběma rukama o stůl. „Ti chci vyhovět. Prošetři si to. Pětinásobná vražda, to budeš mít jak za těch svých starých elitních časů v Olomouci. Co z toho, že jde jen o čokly, že? Ale bez nás, děvenko! Nás ostatních, co děláme tuhle posranou práci, si nevšímej, my se dál budem hrabat v papírech a řešit vykradený auta.“ „Pane podporučíku…“ nadechla se Kristýna. Průcha ji však nenechal domluvit: „Jak jsem řekl. Seber se a jdi. Pokud nedostaneš nějaký smysluplnější úkol, můžeš se zabavit těma svýma čoklama.“ V kanceláři služebny hučely stolní ventilátory, její čtyři kolegové seděli u počítačů a vyřizovali obvyklou ranní agendu. Jakmile Kristýna vyšla z šéfovy kanceláře, ozvalo se odkudsi zaštěkání, na které někdo jiný odpověděl zavytím. Sotva pustila počítač, přistoupil k ní strážmistr Anton a sklonil se k jejímu uchu: „Prosím tě, nevím, třeba to spolu nesouvisí, ale možná ti to pomůže v tom tvým vyšetřování. Mám tady hlášení — našli další mrtvý zvířata.“ Kristýna k němu nadšeně zvedla oči. „V serpentinách, jak se jede nahoru na Opavu, našli přejetýho ježka. Chceš tam poslat výjezdovku?“ Kancelář vybuchla smíchem.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247615