p e t r a m a r t i š k o vá
•
l éto na vodě
„To není vada,“ řekl rozhodně a podíval se mi zpříma do očí. Měly barvu letní oblohy a zdálo se mi to, nebo se mu řasy dotýkaly obočí? Nejspíš bych na něj zírala jako na obrázek až do konce svých dní, kdyby se ze sklepů nevyhrnula celá naše banda. „Jé, co tu vy dva děláte?“ zajímala se Sabina. „Jestli oni tady náhodou nemají randíčko,“ pokřikoval Kikin a zatímco Matěj mu se smíchem ukázal vztyčený prostředník, já jsem nezadržitelně rudla. „Spíš se zase ségře udělalo blbě z toho, co viděla,“ ušklíbla se Beata. „Proč by se jí mělo dělat blbě?“ nechápal Dave. „Protože se hroutí při pohledu na krev a vůbec je cíťa.“ Nejradši bych Beatu nakopala do zadku, ale před takovým publikem jsem se nezmohla ani na to, abych ji nějak vtipně odpálkovala. Využila toho, potvora! „To jste měli vidět, když jsme byli loni s našima v Českém Krumlově na zámku. Měli tam výstavu mučicích nástrojů. Normálně sebou švihla!“ Řekla to tak posměšně, že jsem zrudla ještě víc. A možná by ji to překvapilo, ale právě v tuhle chvíli bych dokázala být stejně krutá jako ti ve sklepeních. Během chvíle jsem vymyslela snad deset způsobů, jak své sestře zavřít pusu, a jeden krutější než druhý. „Ty se bojíš mučení?“ zeptal se mě Vojtík a pohladil mě přitom tak roztomile po hlavě, že jsem si ho musela přitáhnout k sobě a vlepit mu pusu. „Nemám ráda násilí,“ vysvětlila jsem. „Ale to já taky ne,“ vykulil oči. „To přece nemá rád nikdo!“ „Násilníci jsou sadistický ubožáci, co si neumějí zvednout sebevědomí jinak,“ řekl pevně Tomáš. „A největší kretén je pro mě ten, kdo sáhne na holku.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247612