živiti plamínek víry, aby nám neuhasl, abychom nepropadli resignaci, aby z národa božích bojovníků se nestal národ podlých otroků. Světové dějiny viděly už často vznikat a zanikat mocné a světové říše. Charakter národa na konec rozhodne o tom, zda ne-li my, tedy naše děti dožijí se nové, lepší svobody a neodvislosti...“ Nakonec 15. prosince 1938 odmítl hlasovat v Národním shromáždění pro Zmocňovací zákon, který zaváděl prvky autoritativního státu, eliminoval parlament z ústavního systému ČSR a veškerá výkonná a zákonodárná moc byla podle něj převedena na vládu a prezidenta republiky. Mnichov vyvolal v zahraničí řadu různorodých reakcí. Na jedné straně byli jeho nadšení příznivci, na straně druhé rozhodní odpůrci. Mussolini byl uvítán v italských městech, kterými projížděl, velkými zástupy lidu, ve Florencii ho přivítal sám král, který mu vyjel vstříc. Daladiera uvítali květinami, kterými zasypali jeho pracovnu a poslali záplavu telegramů, v nichž ho nazývali „zachráncem míru“, zástupy volali: Ať žije Daladier. Chamberlainovi vyzváněly vstříc londýnské zvony. Oproti tomu však protesty byly i ve Francii a Anglii. Například Churchill a s ním podobně smýšlející pokládali v této chvíli za vhodné postavit se Hitlerovi. Měli spolehlivé informace o tom, že německá opozice jen čeká na vypuknutí války, respektive na pevný postoj západních mocností. Praha je však zklamala; ztratila nervy a přijala londýnské podmínky. Churchill ve svých pamětech píše, že byl vždy přesvědčen, že Beneš udělal chybu, když se podřídil. Měl hájit svou pevnostní linii. Jakmile by se jednou začalo bojovat, Francie by mu byla ve vzepětí národního cítění přišla na pomoc a Britá98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247571