23. Koliba a druhý taneční večer
Koliba byla jednoúčelová stavba, která léta bavila a krmila tisíce lidí, kteří ji využívali na tanec jako my nebo na různé oslavy narozenin, výročí nebo Silvestra, ale vždy s grilovaným prasátkem, výjimečně s krůtami nebo kuřaty. Pečené maso bylo zlatým bodem programu každého večera v kolibě. Všichni přítomní pořád pokukovali po otáčejícím se prasátku na rožni a těšili se na voňavé masíčko. Na stolech již byly mísy se zeleninou, oříšky, okurky a jiné pochutiny včetně čerstvého chleba. Pak prasátko přenesli nad lornu a začali z něj okrajovat na připravené mísy propečené kousky masa. To se opakovalo třikrát za večer. První večeře u všech stolů 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247570
zmizela za pár minut a všichni si pomlaskávali, jaká to byla lahůdka. Při druhé večeři se ukázalo, kdo se odpoledne postil a kdo má roztažený žaludek. To ale už na stolech maso zbývalo. Mnozí si připomněli
staré
české
přísloví:
„Oči
by
jedly,
ale
huba
nemůže!“ Všude okolo to tak krásně vonělo pečínkou, ale kam to všechno dát? U našeho stolu dali všichni na mou radu a nejedli k masu chléb, i když byl tak měkký a lákal k zakousnutí. Naposledy se okrajovala panenka a šunky jako třetí večeře a to už nám od druhých stolů jen záviděli, že ještě můžeme sem tam nějaký kousek sníst.
Samozřejmě se celý večer jen nejedlo. Naopak, hlavně hrála hudba a tančilo se. Já měl velkou radost, že Mirek nevynechal jediný ploužák a celý večer tančil jen s Mirkou. Kuřáci chodili kouřit před kolibu, v níž se kouřit samozřejmě nesmělo. Já si všiml, že syn šel se 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247570
svou tanečnicí ven a napadlo mne, že ona asi kouří. To jsem jej jako nekuřáka docela litoval a nedalo mi, abych nešel také přede dveře nadýchnout se krásného nočního vzduchu. A ejhle, synátor stál stranou ve stínu stromu a tam se krásně líbal se svou novou přítelkyní. Moc jsem mu to přál, ale přiznám se, že jsem mu to i tak trochu záviděl. Kolikrát já jsem stál v uplynulých letech ve stínu stejných stromů a líbal se s nadějí, že bude mít večer krásné pokračování? Nyní mi už zbývaly jen vzpomínky. Bylo po sezoně, tak bylo kolem nás i méně světel a o to více vynikala černá obloha plná milionů hvězd. Ta krásná noc ale už patřila jen těm mladým a zamilovaným. Já jsem cítil, že ta naše generace už má „po sezoně“. Tak naše stáří pojmenoval jeden z účastníků naší party. Ale to by nebyl náš víkend, aby něco nerozčeřilo klidné vody, po nichž pluly události posledních hodin. Oba večery byla oboustranná volenka, a tak i já jsem „musel“ několikrát na parket, když mne dámy, které s námi léta jezdily, vyzvaly na náš „poslední“ tanec. Byla v tom nostalgie po něčem, co neodvratně končí či odchází do „dějin“ seznamovacích akcí. Když jsem tančil asi po čtvrté, tak se osmělila i Tonička a vyzvala mne k tanci na „náš“ ploužák, při kterém jsme se blíže seznámili, „Pramínek vlasů…“ Tehdy jsem jí slova předzpěvoval do ucha, dnes už bych si to nedovolil. Zase na mne padla ta nostalgie, vždyť je to náš poslední společný tanec. No, a vzhledem ke stylu našeho života, možná i poslední tanec v našem životě. V tom jsem si všiml, jak pro Mirka šla ona tajemná krasavice 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247570