„Uvidím tě ještě?“ vyhrkl ze sebe. Kdyby nebyla tma, bylo by vidět, jak se červená. „Kde bydlím a pracuju, víš, tak to záleží asi jen na tobě. To já ani nevím, jak se jmenuješ,“ odpověděla mu s úsměvem. „No přece Psohlavec.“ „Ale
já
myslím,
jak
ti
říkají.
Nemůžu
ti
říkat
Psohlavče,“ zakroutila hlavou. „Mně tak říkají všichni, ale,“ odmlčel se, „jmenuju se Daniel.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247568