e k a
nd
P
a
a
2000: I mj T se , I sl
nějakým způsobem opakuje. Ne tak nepálsky. Tam je nutno se naučit počítat od jedné do sta. Nějaký náznak systému v tom je, ale jen mlhavě a ne vždycky. To jsem vzdala, od dvaceti to znám jen po desítkách s výjimkou 52, to když se mě ptají, kolik je mi roků. Na ukázku, 50 se řekne „pacaas“, 52 je „baunna“, 53 je „tripana“, podobnost veškerá žádná. Tak, a včil mudruj. Jdeme se Sangyem zpět k chatě a do krámku s výstrojí na hory. Tam si půjčuji mačky a seřizujeme je na moje horolezecké boty. Kolem jdou zrovna čtyři kluci a slyším češtinu, tak na ně spustím. Sangye se zase moc diví, co je to za řeč, a majitel obchodu s ním. Kluci jsou opravdoví horolezci, trochu serióznější než já. Zlezli dvě hory přes 7000 metrů, jedna z nich byla Baruntse. Klobouk dolů. Chvíli se bavíme, kluci jsou fajn. Vracím se zpět k seřizování maček, ani Sangye ani druhý Šerpa nejsou technicky založení. Říkám jim, že na jedné mačce musíme přehodit vázání zleva napravo, jinak to nebude pasovat. Naštěstí mám na švýcarském armádním noži i šroubováky. Konečně jim to dochází, ve směsici anglo-nepálské instruktáže to seřizujeme, jak to má být. Mezitím se objevuje Purna. O lezení neví vůbec nic a tak jen vyvaluje oči. Sangyemu se moc líbí moje boty, je vidět, že ve vybavení pozná kvalitu. Sedím pak v jídelně, Šerpani zapaluje kamínka uprostřed jídelny a přikládá sušené jačí kravince. K mému překvapení to nesmrdí, ale také to nijak zvlášť nehřeje, zato ale čpavý kouř nutí ke kašli. Povídám si s Dánem, který projel asi 800 km Nepálu na horském kole, než se mu rozsypalo úplně. V Namche jsme podle původního časového rozpočtu měli být dvě noci kvůli aklimatizaci, ale plán jsme hned v Jiri poopravili a zrevidovali. Namche je jen na 3440 metrech a s tou výškou nemám potíže. Ty se začnou ukazovat až blíže ke čtyřem tisícům, to už mám vyzkoušené z loňska. Tengboche je na 3860 metrech, zůstaneme dvě noci tam. Sangye říká, že vzhledem k festivalu Mani Rimdu v Tengboche nebude kde spát, tak budeme stanovat. Objevuje se Purna, s mírně ustaraným výrazem, a hledá Sangyeho. Max, jeho klient, se rozhodl, že chce jít přes průsmyk Cho La. Purna mi říká, že tam byl jen jednou jako nosič asi před pěti lety, a to ještě při přechodu opačným směrem. Nemá ponětí, kudy tenkrát šli. Aby mu Sangye poradil, jestli zná cestu. My později máme jít přes ten průsmyk také, ukazuji mu to na mapě, ale víc mu poradit nemůžu. Kde je Sangye, nevím, nakonec se rozhodujeme jít ho hledat po Namche. Je to systém „od hospody k hospodě“ a nakonec na něj natrefíme na ulici.
97
Himálajský deník_2.vyd._tisk.indd 97
10.05.2018 14:05:12 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247546