jsou trubci jen sezónními dělníky ve včelím státě Amazonek, bez nich by včely medonosné neexistovaly.
Multikulti s mládenci bez otce Sexuální rozmnožování spočívá obvykle na principu spojení dvou rozdílných typů zárodečných buněk: samčí spermie a sa‑ mičí vaječná bunka se spojí a vznikne nový organiz‑ mus. Přitom každá ze zárodečných buněk, která se na spojení podílí, přináší do spojení kompletní sadu chromozomů, na kterých jsou uloženy dědičné infor‑ mace. Tato nahodilá nová kombinace dědičného stat‑ ku utváří mnohost a „promíšení“ dědičných informací. Nově vznikající jedinci tak mohou mít nové vlastnosti. Dvoupohlavní rozmnožování je proto rozhodující fak‑ tor pro evoluci života. Protože tomu je právě tak, měli bychom vycházet z toho, že každá živá bytost zvířecího druhu, u kterého existují dvě pohlaví, má jednu matku a jednoho otce. U včel jsou sice dvě pohlaví, totiž matka a dělnice jako projevy samičích zvířat a trubci jako samci. Ovšem trubci se vyvíjejí z neoplozených vajíček. Ve vajíčkách, z nichž se rodí trubci, se nachází jenom 16 chromo‑ zomů z chromozomové sady matky. Z otcovské li‑ nie mají pouze ty chromozomy, které byly obsaženy v oplozeném vajíčku, z něhož se vylíhla matka. Trubci proto geneticky viděno nemají žádného otce, nýbrž jenom jednoho dědečka, zatímco včelky dostávají 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247497
na cestu matčiny i otcovy dědičné informace stej‑ nou měrou. Co to znamená s ohledem na genetickou rozmanitost ve včelstvu? Zřekly se snad včely šancí, kterou jim pro evoluci druhu připravilo dvoupohlavní rozmnožování? Přiznejme, že svět chromozomů je po‑ někud zmatený, a tak se na něj podívejme ještě trochu podrobněji. Buňky, ve kterých se dědičná informace objevuje jen jednou, se nazývají haploidní, takové, kde se obje‑ vuje zdvojeně, jsou diploidní, a pokud jsou k dispozici dokonce více než dvě chromozomové sady, pak mlu‑ víme o polyploidních buňkách. Dělnice a matka včelstva jsou diploidní: V jejich zárodečných buňkách se vyskytují dvě chromozo‑ mové sady. Trubci jsou haploidní, protože mají pou‑ ze jednu chromozomovou sadu. To se ovšem týká jenom trubčího vajíčka a trubčí larvy. Vaječná buňka obsahuje 16 chromozomů, je tedy haploidní. I embryo v jaderné bláně obsahuje v každé buňce těla ještě 16 chromozomů. Ale začátkem larválního vývoje se zmnožuje dědičná informace v buňkách trubčí larvy. Jen nervové a pohlavní buňky zůstávají haploidní, v ji‑ ných tělesných buňkách se může vyskytovat až deset kopií chromozomové sady (Beye a Hasselmann 2004). Trubci tedy nejsou haploidní podle počtu chromozo‑ mových sad, ale podle své genetické schopnosti se vylepšovat. Jejich sperma má jenom jednu chromozo‑ movou sadu, kterou získali po matce, a schází jim chro‑ mozomová sada po otci. Proto trubec nemůže pře‑ dat různé kombinace dědičných genů. Zvířecí druhy 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247497
s geneticky diploidními samci to mohou, protože při dozrávání spermií jsou chromozomy rozděleny podle principu nahodilosti. Haploidní trubci ale nemají co rozdělovat, všechny jejich spermie jsou dokonale iden‑ tické. Rozhodující výhoda dvoupohlavního sexuálního rozmnožování, nahodilé dělení chromozomů a tím vytváření nových kombinací, včely zahodily. Ale jen na první pohled! Říjnost mladé matky a obletování pohlavně zra‑ lými trubci vyrovnávají genetickou omezenost jed notlivých trubců. Místo, na kterém k tomuto vyrovnání dochází, je trubčí shromaždiště. Sem se slétávají trubci z mnoha včelstev v očekávání panenské matky a mno‑ honásobné páření matky s trubci z mnoha jiných včel‑ stev se stará o to, že ve včelstvu vládne multikultur‑ ní genetická rozmanitost. Jelikož má kladoucí matka k dispozici sperma různých trubců, mají všechny včely jednoho včelstva sice stejnou matku, samičí potomci matky však mají jiné otce. V každém včelstvu je tolik sesterských linií, kolik trubců se spářilo s matkou. Ov‑ šem včelstvo tvoří také značné množství nevlastních sester. Včelaři mohou tuto rozmanitost vidět zejména tehdy, když při rozmnožování matek nekladou žád‑ ný důraz na rasovou jednotu. V našich zeměpisných šířkách se v současné době vyskytují především tři včelí rasy: carnica, buckfast a včela severní, které se také říká tmavá. Severní včela je přitom rasa, která se v poslední době ledové vyskytovala severně od Alp v různých ekotypech. Až na několik oblastí v západní 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247497