3. PŘIPOJENÍ A PŘIZPŮSOBENÍ
Jako na jiných místech v říši docházelo také v sudetské župě ke střetům kvůli procesím a jiným projevům náboženského života.361 V září 1941 vyšlo Henleinovo nařízení, aby byly ze školních tříd odstraněny krucifi xy. U velkého množství obyvatelstva to vyvolalo pobouření. Jedna zpráva o náladě mezi lidmi hovořila o tom, že „rozhořčení bylo obrovské“.362 Propaganda vyzývající k vystupování z církve měla jen nepatrné úspěchy.363 Okresní vedoucí z Nového Jičína hlásil v březnu 1941, že „konfesijní sounáležitost byla silnější, než se na počátku předpokládalo“.364 Jeho úřední kolega v Opavě zase zpočátku roku 1942 konstatoval, že dokonce i mezi „politickými vedoucími“ stále ještě zůstával počet členů církve „přímo odstrašující“.365 Režimu se podobně jako v jiných částech říše nepodařilo katolickou církev plně podřídit. Zůstávala „ve svém organizačním ústrojí jako jediná velká společenská skupina“ zachována.366 Kdysi rozmanitá škála sudetoněmeckých politických stran v okamžiku vstupu německé armády již prakticky neexistovala, a proto do oblasti působnosti STIKO nespadala. Po anšlusu Rakouska se sudetoněmecké občanské strany rozpustily a připojily se k SdP.367 Pouze sociální demokraté zůstávali i nadále v „aktivistickém“ táboře a byli ochotni spolupracovat s československou vládou. „Svoji činnost na odtržených územích“ sociální demokraté sami zastavili 1. října 1938.368 Tím předešli hrozícímu zákazu. Komunistická strana na sudetoněmeckých územích – zůstávalo tam ještě zhruba 13 000 organizovaných komunistů – zmizela okamžitě v ilegalitě.369 Ve zbytku Československa byla 20. října 1938 její činnost pozastavena (zakázána byla v prosince 1938).370 Skutečnost, že v Sudetech již neměly panovat pluralistické stranickopolitické poměry, byla zjevně tak samozřejmá, že teprve 10. ledna 1939 bylo vydáno „nařízení k zavedení předpisů o zajištění jednoty strany a státu na sudetoněmeckých územích“. S tímto nařízením byly zavedeny i zákon proti vytváření nových politických stran a zákon k zajištění jednoty strany a státu, oba z roku 1933.371 Několik týdnů předtím bylo dokončeno začlenění Sudetoněmecké strany do NSDAP.
Převedení SdP do NSDAP Převedením SdP do NSDAP vyvrcholil proces, který začal již dlouhou dobu před připojením a který spočíval ve zglajchšaltování sudetoněmecké politické scény. Jak jsme viděli, SdP se již před Mnichovskou dohodou především svou vnější podobou dalekosáhle přibližovala NSDAP a sudetoněmecké občanské 105
Gebel_Domu_do_rise_vnitrek.indd 105
06.06.2018 15:01:17 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247468
„DOMŮ DO ŘÍŠE“
strany se zase připojily k SdP. Tyto okolnosti napomáhaly rychlému začlenění SdP do NSDAP. V Ústí nad Labem se 16. října 1938 konal poslední sjezd Sudetoněmecké strany, o kterém bylo rozhodnuto ještě před připojením.372 O dva týdny později, 30. října 1938, nařídil Hitler zřídit stranickou župu NSDAP Sudety se sídlem v Liberci. Konrad Henlein byl kromě své funkce říšského komisaře nyní také pověřen funkcí stranického vůdce nové župy. Úkol, který jemu a jeho zástupci Frankovi Hitler přidělil, spočíval v začlenění Sudetoněmecké strany do NSDAP, která měla být se všemi svými organizačními články a připojenými svazy budována v nové župě.373 Na základě Hitlerova ustanovení vydal jeho zástupce Hess nařízení, kterým byl 5. listopad 1938 stanoven jako den převzetí SdP do NSDAP.374 Svým ustanovením Hitler zavrhl všechny sudetoněmecké naděje na to, že by bylo možné uchovat Sudetoněmeckou stranu, nebo alespoň několik jejích přičleněných nebo ideově blízkých organizací, jakými byly Sudetendeutsche freikorps nebo Freiwillige Schutzdienst. Těmto snahám se ještě budeme podrobněji věnovat. Krátké dějiny Sudetoněmecké strany v každém případě skončily pouhý měsíc po připojení, tedy 5. listopadu 1938. Slavnostní akce pořádané u příležitosti jejího rozpuštění – Hitlerův zástupce Hess za tímto účelem přijel do Liberce – nesmějí zastírat skutečnost, že za nových poměrů neexistoval žádný zájem na tom, aby se udržovaly vzpomínky na SdP a ani na DNSAP. Stranické prapory SdP a DNSAP byly dány „pod ochranu příslušného okresního vedení NSDAP“. Nošení odznaků obou stran bylo zakázáno. Veškeré insignie, akta a další materiál z doby před připojením byly odevzdány stranickému archivu NSDAP. „Shromáždění tzv. starých bojovníků“ byla na Hitlerův příkaz „zásadně zakázána“.375 Výstavba NSDAP však probíhala v rámci „existující organizační kostry“ SdP, která byla uspořádána podobně jako NSDAP. V sudetské župě bylo vytvořeno celkem 40 stranických okresů s 1 824 místními skupinami.376 Později k nim přibylo ještě pět stranických okresů z Protektorátu Čechy a Morava, které byly přiřazeny k sudetské župě.377 Budování strany se v podstatných rysech drželo vzoru používaného v říši, takže se nejeví jako nutné podrobněji se jím na tomto místě zabývat. Zavedeny však byly dvě novinky, které byly později přeneseny i na jiné župy: vznikl „župní štábní úřad“, do jehož kompetence náležel „všeobecný služební dohled nad provozním fungováním župního vedení“,378 a „župní úřad pro pohraniční otázky“ určený pro „národnostní záležitosti“, o jehož činnosti bude pojednáno na jiném místě.379 Henlein, v těchto prvních týdnech naprosto přetížený četnými správními a reprezentačními úkoly, v podstatě přenechal budování strany svému zástupci 106
Gebel_Domu_do_rise_vnitrek.indd 106
06.06.2018 15:01:17 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247468
3. PŘIPOJENÍ A PŘIZPŮSOBENÍ
Frankovi.380 Pomoc z říše obdržel ve formě vyslání „politických vedoucích a vedoucích článků“, kteří mu měli stát po boku jako poradci.381 Podle nařízení vůdcova zástupce měly všechny stranické župy vyslat do sudetské župy jednoho okresního vedoucího nebo vedoucího župního úřadu, který byl dříve okresním vedoucím.382 Hessovým ustanovením z 11. října 1938 byl Albert Hoffmann, který se poté stal komisařem STIKO, jmenován pověřencem zástupce vůdce pro budování strany v Sudetech. Podle tohoto ustanovení potřebovala všechna nařízení stranických institucí z říše spolupodpis Henleina a Hoffmanna.383 Hoffmannův význam v této funkci z pramenů dostatečně jasně nevysvítá. Jeho potenciální vliv je možné předpokládat, avšak detailně jej prokázat nelze.384 Hermann Neuburg uváděl, že strana se vyhnula tomu, aby při „povolávání politických vedoucích a vůdců organizačních článků (…) opakovala chybu státních institucí“.385 Berlínská ministerská byrokracie měla, jak se ještě ukáže, pochyby o schopnosti sudetských Němců budovat správu podle říšskoněmeckého vzoru. Vysílala proto do sudetské župy mnoho úředníků, z nichž část tam zůstala natrvalo. NSDAP v sudetské župě naproti tomu dodržovala pravidlo, že její nejdůležitější pozice obsazovali místní kandidáti. Poradci z „původní říše“ byli totiž brzy staženi a výkonem významných stranických funkcí byli téměř výlučně pověřováni sudetští Němci. Totéž platilo také pro všech 23 míst v župním vedení.386 Ačkoli v letech 1939–1940 došlo ve straně k významným převratům s dalekosáhlými důsledky pro Henleina a celou sudetskou župu, nic to neměnilo na tom, že NSDAP nadále formovali především funkcionáři místního původu. S Richardem Donnevertem a jeho nástupcem Hermannem Neuburgem byla sice pozice zástupce župního vedoucího od roku 1940 stále obsazena říšským Němcem, také několik významných župních úřadů vedli vyslaní straničtí funkcionáři, většina župního vedení ale zůstávala v rukou sudetských Němců. Pro vedení okresů a místních skupin to platilo téměř stoprocentně. Z „charakteristiky okresních vedoucích“, která tvořila přílohu Neuburgovy poválečné výpovědi před československými úřady, vyplývá, že z 81 osob, které on sám jmenoval a které kdykoli mezi léty 1938–1945 zastávaly funkci okresního vedoucího v Sudetech, bylo 67 místního původu a jen 8 bylo do sudetské župy přeloženo z původní říše. U šesti zůstával původ nejasný.387 Podle údajů zastupujícího župního vedoucího Donneverta byli v říjnu 1942 mezi 45 okresními vedoucími jen tři říšští Němci a jeden ze Štýrska. Z 2 000 nejvyšších stranických představitelů v určitých obvodech (včetně místních skupin) bylo jen 50 říšských Němců.388 Když se stranické okresy sjednotily s venkovskými okresy, čímž se obvody působnosti okresních vedoucích sjednotily s obvody působnosti landrátů, z nichž, 107
Gebel_Domu_do_rise_vnitrek.indd 107
06.06.2018 15:01:18 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247468