98
Liz Lawlerová
•
z at í m c o j s i s pa l a
Když se rozvzlykala, připravilo ji to o dech. Ani nevěděla, že se dveře auta otevřely a že se k ní natáhly pomocné ruce. Nevšimla si, že ji odvedly nahoru do bytu, kolem ramen jí přehodily přikrývku a do dlaní vložily teplý hrníček. Teprve horký sladký čaj ji přiměl k tomu, aby si začala všímat okolí. Jen kousek od ní postával Greg Turner a nervózně ji pozoroval. Vlnité vlasy mu zplihly deštěm a ramena kožené bundy měl promočená. Poprvé jí nepřipadal tak nepřátelský. „Za tohle se moc omlouvám. Později si s nimi o tom promluvím. Myslím, že úplně zapomněli, že vás posadili na zadní sedadlo jednoho našeho vozu.“ Alex se zachvěla vlivem tepla, které se jí začalo šířit z dlaní do celých paží. V podzemním parkovišti byla vždycky zima, a protože tam musela prosedět několik hodin, celá ztuhla. „Nedokázala jsem ji zachránit,“ zašeptala. „Připadala jsem si jako na válečném poli. Pořád jí tekla krev, a já jsem s tím nemohla nic dělat.“ „Lidi ze sanitky říkali, že utrpěla těžká poranění. Myslím, že za těch podmínek by s tím nic nesvedl vůbec nikdo.“ „Ale já jsem doktorka!“ vykřikla. „Tohle je přece moje práce! Zachraňuji životy! Měla jsem udělat víc. Měla jsem jednat rychleji. Zavést drenáž hrudníku. Uvolnit dýchací cesty dřív, než se udusila vlastní krví!“ „Jsem si jistý, že jste udělala všechno, co jste mohla,“ namítal konejšivě. Pak dodal: „Budeme potřebovat vaši úplnou výpověď. Čím dřív, tím líp.“ Na rukou, v nichž svírala hrneček s čajem, viděla Alex zaschlou krev kolem nehtů, a jak se jí pomalu uvolňovalo ztuhlé tělo, cítila její jakoby kovový pach. „Mohla bych se napřed vykoupat?“ Zaváhal, ale potom ustoupil. „Jistě. Ale budeme potřebovat šaty, které máte na sobě.“ „Jsem podezřelá, co? Myslíte si, že jsem ji přejela já, že?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247131