Weaver6-zlom.qxd2.6.201822:44Stránka98
A muž z pohovky byl pryč. Přetočil jsem video k momentu, kdy dívky o půl druhé z klubu odešly, a sledoval ho až do zavíračky ve čtyři ráno. Muž se znovu neobjevil. Vrátil jsem se na začátek večera, kdy Megan, Lindsey a Kaitlin vyšly po schodech do patra. Nečekal tam na ně. Přišel až později, jako duch ukrytý v davu, a vzápětí byl pryč. Vložil jsem do přehrávače březnové DVD. Přetočil jsem ho na první pátek v měsíci. Uplynula hodina a půl. Značka v rohu záznamu ukazovala třicet sedm minut po půlnoci, když se dav za třemi dívkami rozestoupil a muž se vynořil. Předtím mi unikl. Teď už ale ne. Pět a půl minuty seděl bez hnutí a sledoval Megan v davu. Stejně jako v dubnu. Stejné oblečení. Stejný výraz. Temný pohled se od ní ani na okamžik neodchýlil. Ani jednou. Znovu jsem projel záznamy, které jsem už viděl. Každý měsíc, až na ten první – říjen –, jsem ho na nich objevil. Vždycky tam byl jen krátce. Nikdy méně než pět minut a nikdy víc než osm. Bylo nesmírně snadné ho přehlédnout, což byl podle mě důvod, proč policii unikl. Kontrolovali všech čtyři tisíce hodin, prošli všední dny i víkendy, každý záběr za celých šest měsíců, jen aby měli jistotu. S výjimkou rán byl klub vždycky přelidněný. Tolik tanečníků, takový mumraj. Muž se objevil jen na třiceti šesti minutách z čtyř tisíc hodin, a navíc šlo vždycky o nepatrný zlomek jediného večera v měsíci. Já si ho všiml v podstatě náhodou. Koutkem oka. Ale byl tam. A sledoval Megan.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247093
Weaver6-zlom.qxd2.6.201822:44Stránka99
15
Pátek. Vstal jsem, uvařil si kafe a posadil se k oknům v obýváku s výhledem do zahrady. Před sebe jsem si položil fotografii muže z Tika. Předchozí noci jsem si zastavil záznam na nejlepším záběru, vyfotil ho a vytiskl na počítači. Zvětšení trochu zhoršilo rozlišení snímku. Ale pořád byl kvalitní. Tipoval jsem ho na třicátníka. Byl neuvěřitelně bledý a černé vlasy měl po straně rozdělené staromódní pěšinkou. Hranatá tvář, ostré rysy, mírně propadlé tváře a tenký, rovný nos. V kontrastu s výrazným, klenutým obočím vypadaly jeho oči jen jako dvě malé lesklé špendlíkové hlavičky. Působil zvláštním, téměř nelidským dojmem: muž vykreslený jen v nejčernější černi a nejbělejší bílé. Postavu nijak impozantní neměl. Metr sedmdesát pět, možná i míň. Žádné svaly, nebo přinejmenším žádné zřetelné. Cosi z něj však vyzařovalo. Jakási zlověstnost. Sledoval Megan jako kořist. Soustředěně. Trpělivě. Vnímal každý její pohyb. Mírně se hrbil, jako by se snažil vypadat menší, nepostřehnutelný. A kvůli tomu působil tolik hrozivě. Jeho postoj naznačoval, že když dojde na lámání chleba, nebude na jeho velikosti ani svalech záležet. Protože se nezastaví před ničím. Dostane, co chce.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247093
Weaver6-zlom.qxd2.6.201822:44Stránka100
* Zavolal jsem Kaitlin a domluvil si s ní schůzku na jedenáct dopoledne, kdy měla volnou hodinu. Potom se pokusím promluvit s vrchním inspektorem Hartem, ačkoli to bude pořádně vratký tanec mezi vejci. Potřeboval jsem jeho pomoc, protože jsem musel zjistit, jak daleko vyšetřování dospělo, než uvízlo na mrtvém bodě, jenže zároveň jsem nechtěl, aby se do toho Hart začal zapojovat nebo se znovu začal o Meganino zmizení zajímat. Možná jsem lezl policii do zelí. Možná už muže z klubu identifikovali a sledovali. Pravděpodobnější ale bylo, že ho vůbec nepostřehli. A já nechtěl, aby se o něm dozvěděli dřív, než dostanu šanci zjistit jeho totožnost sám. Dorazil jsem ke škole a zaparkoval vedle parkoviště u budovy maturitních ročníků, poblíž plotu, který musela Megan přelézt, aby se vyhnula bezpečnostním kamerám. Kaitlin už na mě čekala. Batoh odhodila na střechu oprýskaného fordu a vedle něj položila jakousi složku a hromádku s učebnicemi. Vystoupil jsem z auta. Nepršelo, ale ve vzduchu se vznášela předzvěst lijáku a po nebi se hnaly temné chuchvalce mraků. V dálce za domy obklopujícími školu se snesla mlha, šedá a neproniknutelná, jako závoj spuštěný přes tvář města. Usmál jsem se. „Ahoj.“ Úsměv opětovala, ale vyzařovala z ní nejistota. Možná se bála, že jí udělím přednášku kvůli zadržování informací před policií. Zvedl jsem ruku. „Nezáleží mi na tom, cos provedla.“ Viditelně se jí ulevilo a pak navrhla, abychom zašli do kavárny kousek od školy. Byla dvoupodlažní a v horním patře se přes celou jednu stěnu táhlo obrovské okno, před nímž stály kulaté stolky. Koupil jsem Kaitlin latté a posadili jsme se ke stolku daleko od ostatních. Vytáhl jsem blok a propisku a otočil se k ní. Dívala se dolů, na lidi kráčející po chodníku. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247093