Nepochyboval o tom, že pokud nedorazí včas, usoudí inženýr Joura, že byla celá akce prozrazena, v panice posnídá všechny přinesené dokumenty, rozlomí a spláchne svoji SIM kartu a nakonec emigruje do prvního státu, kam sežene letenku. Pondělní ranní špička byla jako vždycky tragická, ale nakonec se Tony dostal k určené benzince včas. Dvakrát přitom projel křižovatku na světle červenou, jednou si cestu zkrátil jednosměrkou a několikrát si pomocí prostředníčků vysvětlil s ostatními řidiči některé z nejasných pasáží silničního zákona. Zmátlo ho, když dorazil na místo a nikde neviděl Jourovu bílou audinu. Ale pak mu došlo, že James Bond tak primitivní chyby nedělá. Pojišťovák samozřejmě přijel úplně jiným vozem, což bylo v rámci utajení naprosto v pořádku. Ve slunečních brýlích seděl u jednoho ze stolků v lobby čerpačky, před sebou měl rozložené noviny a popíjel kávu. Když ho Tony oslovil, nejdříve se rozhlédl a teprve poté mu potřásl rukou. „Jaký jste měl víkend, pane inženýre?“ zeptal se Tony a očima přitom skenoval stůl. Pod novinami si všiml okraje bílé obálky. „Šlo to,“ odvětil Joura. „Jen jste mi v pátek trochu nasadil brouka do hlavy.“ „Promiňte, to jsem nechtěl.“ „Ten Ernesto je Kolumbijec?“ Tony si vybavil kamaráda Dannyho, jak se zvednutou sparťanskou šálou řve na rozhodčího, že je buzerant. „Tuhle informaci vám bohužel nemůžu potvrdit,“ ucedil neochotně, „to snad chápete. Otázka spíš zní, jaké informace máte vy pro nás.“ Pojišťovák přikývl, jako že rozumí, a významně se podíval k novinám. „Všechno potřebné máte v obálce.“ „Skvělé.“ „Víc toho není, ale doufám, že i tak vám to pomůže.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247054
„Mockrát vám děkujeme za pomoc, pane inženýre.“ Tony použil množné číslo, zní to vždycky daleko důležitěji. „Udělal jsem to pro vás rád, ovšem…“ Tlouštík si odkašlal. „Doufám, že platí naše dohoda z minula.“ Tony se na něj podíval se zdviženým obočím. „Dohoda?“ „No jistě. Dohodli jsme se přece, že…“ „Vůbec nevím, o čem to mluvíte, pane. Já si tady chci jen v klidu vypít kafe a přečíst noviny.“ „Ale jistě, promiňte,“ zablekotal Joura, „stejně už jsem na odchodu. Na shledanou.“ Zvedl se ze židle, sebral svou koženou diplomatku a při odchodu na policistu nenápadně mrkl, čímž byla hra dohrána. Tony pozoroval jeho nacpanou košili a očima ho vyprovodil skrz prosklené dveře benzinky. Pak odhrnul noviny, rozlepil obálku a do prstů vzal obyčejný malý lístek, na kterém bylo rukou napsáno několik údajů. Párkrát je přehlédl a pak vytáhl z kapsy telefon. „Mám pro tebe tu smlouvu, Miko.“ „No paráda. Už jsem se lekl, že jsi na mě zapomněl.“ „To těžko. Tak si vezmi nějakou tužku, já chvíli počkám.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247054
24. Zapisoval jsem si diktované údaje a v polovině textu mi zůstala propiska viset v prstech. „Kdo je Josef Slavík?“ „To se ptáš ty mě?“ odvětil Tony. Potřeboval jsem zpomalit. Bylo sice už po deváté ráno, ale já jako bych se měl teprve probudit. Dělal jsem si poznámky na Moničiny omalovánky, které zůstaly ležet na stole, ovšem tohle… „Můžeš mi to zopakovat, prosím tě?“ Slyšel jsem, jak se Tony v telefonu nadechl. „Smlouva číslo blablabla blablabla, uzavřená dne 24. 10. 2015, pojistníkem je Vojtěch Farský, narozen…“ „To přeskoč, sakra! Jen toho chlapa, který má inkasovat.“ „Obmyšlenou osobou je Josef Slavík, narozen 2. 12. 1967, bytem Kroměříž, Velehradská 625. Stačí?“ Tak ještě jednou, kdo je kurva Josef Slavík? „Žádné další smlouvy neexistují?“ „Ne, podle Joury je tohle jediná. Ovšem…“ Tony se odmlčel. „Tak co je?“ „Napsal mi tady poznámku, cituju: tohle je u nás jediná smlouva. A to u nás podtrhl.“ „Tak moment. Myslíš tím, že…“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247054