Nepochyboval o tom, že pokud nedorazí včas, usoudí inženýr Joura, že byla celá akce prozrazena, v panice posnídá všechny přinesené dokumenty, rozlomí a spláchne svoji SIM kartu a nakonec emigruje do prvního státu, kam sežene letenku. Pondělní ranní špička byla jako vždycky tragická, ale nakonec se Tony dostal k určené benzince včas. Dvakrát přitom projel křižovatku na světle červenou, jednou si cestu zkrátil jednosměrkou a několikrát si pomocí prostředníčků vysvětlil s ostatními řidiči některé z nejasných pasáží silničního zákona. Zmátlo ho, když dorazil na místo a nikde neviděl Jourovu bílou audinu. Ale pak mu došlo, že James Bond tak primitivní chyby nedělá. Pojišťovák samozřejmě přijel úplně jiným vozem, což bylo v rámci utajení naprosto v pořádku. Ve slunečních brýlích seděl u jednoho ze stolků v lobby čerpačky, před sebou měl rozložené noviny a popíjel kávu. Když ho Tony oslovil, nejdříve se rozhlédl a teprve poté mu potřásl rukou. „Jaký jste měl víkend, pane inženýre?“ zeptal se Tony a očima přitom skenoval stůl. Pod novinami si všiml okraje bílé obálky. „Šlo to,“ odvětil Joura. „Jen jste mi v pátek trochu nasadil brouka do hlavy.“ „Promiňte, to jsem nechtěl.“ „Ten Ernesto je Kolumbijec?“ Tony si vybavil kamaráda Dannyho, jak se zvednutou sparťanskou šálou řve na rozhodčího, že je buzerant. „Tuhle informaci vám bohužel nemůžu potvrdit,“ ucedil neochotně, „to snad chápete. Otázka spíš zní, jaké informace máte vy pro nás.“ Pojišťovák přikývl, jako že rozumí, a významně se podíval k novinám. „Všechno potřebné máte v obálce.“ „Skvělé.“ „Víc toho není, ale doufám, že i tak vám to pomůže.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247054