O ruské kandidatuře se toho dodnes moc neví. Snad jen že o šampionát v roce 2018 stál prezident Vladimir Putin a že se do kampaně aktivně zapojil oligarcha a majitel Chelsea Roman Abramovič. Ten je jedním z hrstky mužů, kteří se po pádu komunismu stali přes noc miliardáři díky nechvalně známým privatizacím. Na oplátku podporovali tehdejšího prezidenta Borise Jelcina. Kandidaturu vedl Vitalij Mutko, člen výkonného výboru FIFA a tehdejší ruský ministr sportu. Jeho odstoupení si vynutila Světová antidopingová agentura před olympijskými hrami 2016, poté co vypukl ruský skandál kolem státem řízeného dopingu. Mutko veškerá obvinění odmítl. Putin velmi stál i o pořádání zimních olympijských her 2014 v Soči, jejichž prostřednictvím chtěl demonstrovat globální význam Ruska a jeho sílu. V Soči vznikla rozsáhlá a jednorázová sportoviště, jejichž výstavba stála zemi, kde si stále všichni lidé nejsou zcela rovni a kde většina populace žije pod hranicí chudoby, zcela ohromujících padesát jedna miliard dolarů. Mezi muže, před které musela tato obrovská a bohatá světová velmoc přijít a pokleknout, patřili Chuck Blazer, Jack Warner, Ricardo Teixeira, Nicolás Leoz či Julio Grondona. V těch klíčových dnech byly jejich pověst a pozice stále netknuté, o pět let později však budou všichni obviněni americkými vyšetřovateli z údajných obrovských podvodů a korupce. Mohamed bin Hammám, kterého už za dva roky čeká za mnohonásobné porušení etického kodexu doživotní vyloučení z FIFA, má v té době hlavní vliv na zvolení Kataru a po volbě je to právě on, ke komu se s úsměvem scházejí gratulanti. Jedním z volitelů byl Čong Mong-jun, kterého FIFA později potrestá šestiletým zákazem činnosti za to, že údajně nabízel peníze z rozvojových programů výměnou za podporu jihokorejské kandidatury na pořadatelství mistrovství světa 2002. Mong-jun obvinění odmítá. Nevinný se cítí i Worawi Makudi, který byl v roce 2015 obviněn z padělání dokumentů při své kampani za znovuzvolení předsedou Thajské fotbalové asociace. Už dříve potrestaní Adamu a Temarii volit nemohli. Nicméně FIFA nevnímala jejich jednání a přístup k volebnímu procesu jako signál, že má problém ve svém jádru. Mezi voliteli byli pochopitelně i Blatter a Platini, který změnil svůj původní názor, že turnaj v roce 2022 by měly pořádat Spojené státy, a hlasoval pro Katar. To ještě dnes rozčiluje Blattera, který v roce 2016 přiznal, že nejdřív chtěl mít turnaj v Rusku a o čtyři
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247042
roky později v USA. V tomto duchu se snažil dosáhnout ve výkonném výboru shody. Platini později uvedl, že názor změnil po obědě v Elysejském paláci v listopadu 2010 s prezidentem Francie Nicola sem Sarkozym a synem katarského emíra Tamímem ibn Hamadem Al Sáním, který v roce 2013 nenásilně vystřídal svého otce na trůnu. Na obědě prý dal Sarkozy jasně najevo, že si přeje, aby Platini hlasoval pro Katar. Zároveň toužil Katařany přesvědčit ke koupi Paris Saint-Germain, vlajkové lodi Ligue 1 a klubu, který byl tehdy ve finančních potížích. Francie měla s Katarem navíc uzavřené velmi důležité obchodní smlouvy, jež Sarkozy pro blaho národní ekonomiky plánoval ještě prohloubit. Bylo to v době finanční krize, jež zmítala Evropou a západním světem, a bohaté země Perského zálivu tehdy posilovaly svůj vliv. Platini zdůraznil, že Sarkozy ho přímo nepožádal, aby volil Ka tar. Přiznal však, že přání francouzského prezidenta bylo zřejmé. Tehdejší předseda UEFA ovšem tvrdí, že svůj názor nezměnil kvůli Sarkozyho vlivu, ale jelikož si uvědomil, že zimní mistrovství světa v Perském zálivu by bylo „nádherné“. Ve skutečnosti se přitom při volbě předpokládalo, že turnaj se bude hrát v létě. Po volbě pak Qatar Sports Investments (QSI), státní investiční fond, koupil Paris Saint-Germain, klub, kterému fandí prezident Sarkozy. QSI a Qatar Tourism Authority, sponzor, který PSG ročně dává dvě stě milio nů eur, nalily od té doby do klubu jmění, aby mu umožnily nákup největších hvězd, zisky titulů v domácí soutěži a pravidelnou účast v Lize mistrů. Příliv katarských peněz do Francie se však neomezil jen na PSG. Už tři týdny po koupi Sarkozyho oblíbeného klubu nesmírně zbohatla celá francouzská liga. Televizní stanice beIN Sports, součást katarské Al-Džazíry, koupila televizní práva na Ligue 1 a zaplatila za ně mnohem vyšší částku, než byla do té doby běžná — 607 milionů eur ročně na období let 2012 až 2016. Později byla smlouva prodloužena i na období 2016 až 2020 a částka se zvýšila na 726 milionů eur ročně. Katarský předseda PSG a QSI Nasser al-Khelaifi je zároveň předsedou a výkonným ředitelem beIN Sports. A co bylo pro Sarkozyho nejdůležitější — Katařané uzavřeli s Francií významné obchodní smlouvy. Mezi ně patřila objednávka letecké společnosti Qatar Airways, která od firmy Airbus sídlící v Toulouse koupila padesát letadel A320. V roce 2010 byla katalogová
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247042
cena jednoho z těchto airbusů tři sta sedmdesát pět milionů eur. Pokud budeme počítat s touto částkou, celkový příjem francouzské ekonomiky z Kataru byl díky této jedné smlouvě 18,75 miliardy dolarů. Platiniho syn Laurent, právník, dostal výkonnou pozici ve firmě Burrda, zabývající se výrobou dresů, kterou vlastní Qatar Investment Authority. Platini odmítl, že by to jakkoli souviselo s jeho hlasem pro Katar. Blatter je však zcela přesvědčený, že Platiniho ovlivnil politický tlak, a tvrdí, že mu to Francouz sám přiznal. Blatter, nezpochybnitelný expert na politikaření ve výkonném výboru FIFA, si je jistý i tím, že Platini s sebou při volbě vzal další čtyři evropské hlasy, které byly rozhodující pro osudné vítězství Kataru. Technická zpráva, kterou sepsal zástupce FIFA Harold Mayne ‑Nicholls z Chile, zdůrazňovala riziko velkého katarského vedra a také to, že turnaj by se reálně mohl konat pouze v jediném větším městě Kataru, v Dauhá. Mayne-Nicholls byl později etickou komisí FIFA na sedm let vyloučen z fotbalu, po odvolání se trest snížil na tři roky. Podle komise se snažil získávat výhody pro své příbuzné, konkrétně žádal o stáže a pracovní pozice v katarském systému Aspire Academy pro svého syna, synovce a švagra. Mayne-Nicholls, který byl respektovaný a obecně se o něm uvažovalo jako o potenciálním kandidátovi na prezidenta FIFA, se odvolal k Mezinárodní sportovní arbitráži. Ve světle jasnějším než kdy dřív se ukázalo, že je přímo v jádru FIFA něco zkaženého, pouhé dva dny před volbou. Bylo to v televizním pořadu BBC Panorama, v němž vystoupil Andrew Jennings. Ten prezentoval výsledky svého dlouholetého vyšetřování FIFA, během něhož několikrát tvrdil, že ISL v devadesátých letech při nákupech televizních práv uplácela významné představitele federace. Teď ovšem konečně disponoval i dokumenty a přesnými čísly, zjevně pocházejícími z likvidace zkrachovalé ISL a soudního řízení ve Švýcarsku, které po bankrotu následovalo. V pořadu Panorama prohlásil, že Teixeira, který byl už od roku 1989 a v té době ještě stále předsedou Brazilské fotbalové konfederace, dostal zaplaceno devět a půl milionu dolarů. Leoz podle Jenningsova tvrzení v letech 1997 a 1998 dostal sedm set třicet tisíc dolarů v pěti různých platbách, z nichž tři přesahovaly dvě stě tisíc. Dalším na Jenningsově seznamu byl Issa Hayatou, generální sekretář Kamerunské fotbalové aso-
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247042