„Udělá někdo něco, aby moje dcera přestala mlátit hlavou do vozíku? A proč jí nikdo neučesal vlasy? To, že musí nosit helmu, ještě neznamená, že jí nemůžete učesat vlasy na čele.“ Vlasy! Na okamžik Kitty zahlédla v hlavě obraz, jak ji Povadlý obličej bere ke kadeřnici. Byla malá – ani nedosáhla nohama na zem. Před ní bylo obrovské zrcadlo a Kitty si připadala opravdu dospěle. „Rádi bychom nechali zkrátit ofinu,“ řekl tenkrát. A pak vzpomínka zmizela. Jen tak. Tenkrát se zdál být opravdu milý. Ale potom, pak udělal… do háje. Pohled do minulosti se zavřel a zůstal po něm jen strach a vztek. Vzpomínky se teď do sebe zamotaly jako volná oka na hodinách s Pé Té. Žádná z nich nedávala smysl. „Víte, ráda bych k tomu taky něco řekla.“ V místnosti byl ještě někdo další. Vysoká žena s tichým hlasem, která vystoupila zpoza muže s povadlým obličejem. Byla mladší než on. Měla velmi krátké blond vlasy. Skoro jako ti skřítci ve vysílání pro děti. A ta krásná sukně! Tyrkysová byla Kittyina velmi oblíbená barva, spolu s růžovou. Jak moc si ji chtěla pohladit. Když nemůžete mluvit, je dotýkání se, naslouchání a prohlížení super důležité. Dokážete tak toho o lidech hrozně moc zjistit. Tahle nová návštěva měla styl. Ale byla vyděšená. Kitty to dokázala vycítit i zdálky. A právě teď si tahle krásná žena klekla před ní. Zadívala se jí do očí. Z nějakého důvodu se Kitty v duchu před očima mihl blonďatý cop. A školní aktovka. „Promiň, že jsem se za tebou ještě nestavila, Kitty. Ale teď tu jsem. A vyřeším to, slibuju.“ „Kdo jsi?“ zabublala Kitty. „Nepoznáváš mě, Kitty?“ Žena na ni upírala naléhavý pohled. Vyděšený. „Jsem Ali. Tvoje sestra. Totiž, nevlastní sestra, abych byla přesná.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246585