robin ma x well • tajn ý den í k ann y bole y nov é
Kat pleskla starého Parryho vějířem a on ji oplátkou štípl do kostnatého kolene. Alžběta jejich dobírání pozorovala – ty dva staré přátele, zvyklé jeden na druhého stejně jako na svou svěřenkyni, kdysi princeznu a teď královnu. Bývaly doby, kdy to pro žádného z nich nebylo ani zdaleka snadné. „Takže zpíváte všichni stejnou písničku?“ zamručel lord Tyrwhitt. Alžběta nehodlala dopustit, aby ji její inkvizitor viděl roztřesenou, i když ji bolelo pomyšlení na to, že Kat Ashleyová a Parryovi jsou vězněni v Toweru a také vyslýcháni. Zradou Thomase Seymoura teď trpěli všichni. „Zpíváme, lorde Tyrwhitte, protože je to pravdivá písnička, takže nemůžeme zapomenout její slova.“ „Zeptám se vás znovu, princezno. Věděla jste o tom, že se velkoadmirál chystá unést vašeho bratra krále a vyvolat povstání?“ „A já vám to znovu zopakuju. Nevěděla jsem vůbec nic, a ani mí sloužící o té vzpouře neměli nejmenší tušení.“ „Ale měla jste se stát jeho manželkou a následnicí trůnu. To jste si neuvědomila, že bez písemného a pečetí opatřeného souhlasu Rady by byl váš sňatek hrubě nezákonný a přišla byste kvůli němu o místo v následnické linii?“ „Neměla jsem v plánu provdat se za Thomase Seymoura.“ Snažila se, aby její hlas zůstal klidný a vyrovnaný, přestože její myšlenky takové nebyly. Provdat se za muže, který zradil vlastní manželku a způsobil, že ji zradila i Alžběta? Provdat se za muže, jehož zhoubný vliv Alžbětu potupně vyhnal z domu nevlastní matky, zničil jí tou ostudou zdraví a teď ji a její sloužící vystavil smrtelnému nebezpečí? „Ale váš sluha, Thomas Parry, o té možnosti se Seymourem při několika příležitostech mluvil,“ trval na svém Tyrwhitt. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246556
robin ma x well • tajn ý den í k ann y bole y nov é
„Mluvili jen o pozemcích, z nichž jsou některé jeho a některé moje a leží v těsné blízkosti. To je na hony vzdálené od řečí o manželství.“ Tyrwhitt se k Alžbětě naklonil a jeho obličej byl tak blízko, že z jeho dechu cítila pach zvětralého piva a cibule. „Proslýchá se, že dokonce čekáte Seymourovo dítě. Určitě máte v plánu se za něj provdat, že ano?“ „To by nebylo možné,“ odvětila, vzdorovitě hledíc Tyrwhittovi do očí. „Lord admirál není na svobodě, nýbrž je vězněn v londýnském Toweru.“ Alžběta si v duchu vybavila ostře řezané rysy Seymourova obličeje a snažila se přijít na to, jaká strašná vášeň se ho zmocnila, že se vkradl do královského paláce a zastřelil králova oblíbeného hlídacího psa ve snaze dostat se k jejímu bratrovi. Přemítala nad tím, jak teď asi trpí v zajetí. Mučí ho, jako hrozili mučit Kat a Thomase Parryho a přimět je k výrokům, které by uvedly princeznu do souvislosti se zrádcem? „Jakou máte povědomost o mužích a zbraních, které Seymour shromáždil v západních zemích v rámci příprav na svou vzpouru?“ „Nic o tom nevím! Kolikrát mě budete trápit stejnými otázkami?“ „Dokud se od vás nedozvím pravdu,“ odsekl. Alžběta cítila, jak jí tuhne páteř. Když promluvila, odsekávala jednotlivá slova a vyslovovala je ledovým hlasem. „Lorde Tyrwhitte, vždycky jsem se o vás domnívala, že jste schopný a inteligentní muž. Ale jednat s někým, kdo by mohl být jednou vaším panovníkem, stejně jako s obyčejným žebrákem z ulice není nic jiného než hloupost.“ Alžběta viděla, jak z Tyrwhittových vodnatě modrých očí šlehá nenávist. To, že s ním takto mluvilo čtrnáctileté dítě – a děvče k tomu –, byla nehoráznost. Avšak, přemítala Alžběta, jestli se kdy něčemu přiučila od Kateřiny Parrové, pak to byl vytříbený smysl pro diplomacii. Kdy se zachovat zdrženlivě. Kdy zůstat zticha a chránit své oddané přátele. A kdy promluvit pádně a beze strachu. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246556
robin ma x well • tajn ý den í k ann y bole y nov é
„Poradila bych vám,“ pokračovala, „abyste si dal pozor, můj pane, protože jsem dcera svého otce a mám hodně z jeho zlosti, jakož i dlouhou a strašnou paměť na nepřátele koruny.“ Alžbětin vrchní podkoní přicválal vedle kočáru a mluvil za jízdy otevřeným okénkem. „Vaše Veličenstvo, blížíme se k Oxtedu. Co si budete přát?“ „Chci uvidět tolik svých poddaných, kolik jen bude možné. A chci, aby oni uviděli mě. Jak se na to připravili?“ „Jako obvykle. Ulice jsou čistě zametené. Všechny prostitutky a blázni jsou z dohledu, šibenice zbořená, domy a krámy čerstvě natřené a vyzdobené. A na náměstí čeká na váš příjezd početný dav lidí.“ „Vzkaž jim, že do jejich městečka přijedu,“ řekla Dudleymu, „a velmi se těším na setkání s nimi.“ „Ano, Výsosti.“ „A Robine, ať mi zas přivezou koně. Vjedu do města na koni.“ Dudley se tomu usmál a jeho úsměv byl tak vroucí a pyšný, až hrozilo, že bude s královniným vybraným chováním veta. Pobídl ostruhami koně a zmizel. Její drahoušek Robin. Tak oddaný. Tak důvěryhodný. Tak nepodobný Thomasi Seymourovi… Seymour zemřel na popravčím špalku. Alžběta se dosud třásla, když si vzpomněla, jak těsně tehdy vyvázla vlastním životem. Lady Kateřina neměla takové štěstí. Tři měsíce poté, co byla Alžběta přistižena v Seymourově náručí a potupně vyhnána, se Kateřině narodila holčička. Po porodu na tom byla špatně, ale Thomas jí celé tři dny nezavolal lékaře. Někdejší královská vdova byla pološílená a zřejmě se obávala, že si její záletný manžel přeje, aby zemřela. Zmítána 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246556