vinuta zraková percepce, stále méně se u žáků vyskytuje problém se záměnou tvarově podobných grafémů. O této problematice se zmíníme podrobněji v následujícím textu, věnovaném rozvoji percepcí u dětí předškolního věku. Jak je zřejmé, metod, které se zabývaly elementárním čtením, je celá řada. Zmíníme se ještě o metodě Petrákově, jež se v současnosti také nepoužívá, ale ve své době měla velký význam. Této metodě se také říkalo metoda postupného a kontrolního čtení, což poznáme z následujícího textu. Je nazvána po svém zakladateli Janu Petrákovi (Nová první čítanka, 1896). Nejprve se začíná psaním malé a velké tiskací abecedy. Také tato metoda měla svůj metodický postup: yy yy yy yy yy
l - a = la la - v = lav lav - i = lavi lavi - c = lavic lavic – e = lavice
U nás po mnoha letech prvky metody použila Alena Ladová v Živé abecedě v roce 1991 (Ladová, 1991). Prvky další metody jsou používány pro zpestření výuky a obohacení učiva i v současné době, a to formou kvízů a didaktických her. Jedná se o metodu souhláskovou. Ve většině případů se setkáváme s tím, že jsou připojovány samohlásky k jedné souhlásce (la, le, li, lo, lu, ma, me, mi, mo, mu…). Podstatou této metody je opak. K celé řadě souhlásek je připojována jedna samohláska (např. ba, ca, ča, da, ďa…). Žáci čtou slova a posléze věty pouze s jednou samohláskou, následně mají za úkol sestavit větu tak, aby obsahovala pouze jednu samohlásku. Příklad: „Kapala kapka na kanára.“
Josef Kožíšek (1861–1933) se podílel svými básněmi na textu mnohých slabikářů a živých abeced a byl u zrodu mnoha metod čtení. Původní ——— 98 ———————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246524
Historické metody ve výuce čtení a psaní
Kožíškova metoda je však metoda genetická, kterou uplatnil v díle Poupata (1927). Je založena na historickém vývoji písma a je přechodem k metodě globální. Průpravné čtení probíhá 5–8 týdnů a děti se naučí psát písmena velké tiskací abecedy hůlkovým písmen ve formě zkratek (A. – Anička). Každé písmeno s tečkou představuje konkrétní osobu (spolužáka). Ostatní písmena se učí pomocí fonetických cvičení, a tak vyvozují ostatní hlásky. V českých školách byla využívána v letech 1913–1948.
Obr. 33 Josef Kožíšek – slabikář Poupata, 1927 Zdroj: Fabiánková, Havel, Novotná, 1999, s. 19.
Opětovné zavádění metody genetické a globální do škol začalo po roce 1989. Jak jsme již zmínili výše, v dnešních školách se tyto dvě metody stále častěji využívají, jsou však upravovány a modifikovány pro prostředí a požadavky současné školy. Podrobněji tyto metody a jejich využití popíšeme v následujícím textu.
——————————————— 99 ———
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246524
4.2.3 Metoda analyticko-syntetická Z historického pohledu byl vytvořen pohled na metody analytické a syntetické. Poslední metodou je metoda analyticko-syntetická, která byla nařízena v Československu od roku 1951 plošně. Podle žádné jiné metody se elementární čtení a psaní nemohlo učit. Zakladatelem analyticko-syntetické metody byl Konstantin Dmitrijevič Ušinskij (1824–1870). Byl považován za zakladatele ruské pedagogiky a ruské národní školy. Kladl důraz na výuku v mateřském jazyce a jeho nejslavnějším dílem je čítanka pro nejmenší děti Dětský svět. Kladl důraz na rozvoj řečových dovedností dětí. Nejprve se měla vydělit hláska ze slova a pak se začalo s nácvikem vlastní psací podoby písmene. Došlo k vyvození všech samohlásek, souhlásky se vyvodily ze slov, které děti již znaly. Poté následovalo skládání dohromady. Nejprve slabika, pak slova a věty. Psalo se tiskacími písmeny velké abecedy. Děti se učily zároveň číst i psát. S psací abecedou doporučoval Ušinskij začít až po vyvození deseti tiskacích písmen. Žáci hned četli to, co napsali (metoda učení čtení psaním). Současně se u žáků rozvíjely rozumové dovednosti, neboť čtení a psaní bylo používáno ve všech vyučovacích předmětech, zejména ve věcném učení. U nás se touto metodou zabýval Hynek Kohoutek (1905–1978) v práci Celostní psaní na stupni elementárním (Kohoutek, 1947). Metoda klade velký důraz na kreslení a přípravu cviků jednotažných a lineárních, které jsou tvarovými prvky jednotlivých písmen. V řeči autor propagoval rozvoj rytmizace prostřednictvím básniček a říkadel. (Fasnerová, 2012) Kohoutkova koncepce psaní: yy yy yy yy yy
„nácvik písmen podle tvarové příbuznosti, motivace psaní, funkčnost, individuální přístup k dětem, příprava na psaní: –– psychologická, –– technická.“ (Santlerová, 1995, s. 29)
——— 100 ———————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246524