rodiny, která podle něj činí vše pro to, aby ho zruinovala. Toto je jeho největší chyba, která ho zničí. Ale absurditou jeho činů je, že jde pouze o přirozený vývoj pocházející z jeho první chyby. Ano, Orgon se viditelně mění od slepé důvěry až k vystřízlivění před našima očima. Autor odkrývá tento výsledek vývojem krok za krokem ve své postavě. Jakmile zasadíte semínko, chvíli se vám zdá, že z něj nic nebude. Ve skutečnosti ho vlhko zasáhne přímo a zvlhčí pomalu jeho plášť, aby dovolilo chemickým složkám v jeho vnitřku pohltit zeminu a nechat ho vyklíčit. Je obtížné zvítězit nad odporem půdy, ale je to právě tahle překážka, která donutí mladý klíček vydat to nejlepší ze sebe. Odkud čerpá tuto neobyčejnou sílu? Místo aby bezvýchodně zápasilo se zemí, vypustí semínko jemné kořínky, které mu dovolí čerpat více výživy. A tak klíček ve finále dosáhne svého cíle a překoná půdu, až nakonec dobude slunce. Vědecky řečeno, takový bodlák potřebuje dvě stě padesát metrů kořenů, aby udržel stonek vysoký osmdesát či devadesát centimetrů. Můžete si jednoduše představit ty tisícovky dat, které potřebuje posbírat dramatik k tomu, aby vytvořil jedinou postavu. Abychom použili jiný příměr, připusťme, že člověk reprezentuje onu půdu. Musíme zasadit semínko budoucího konfliktu v jeho hlavě: například ctižádost. Toto semeno v něm roste, i kdyby to chtěl potlačit. Jenže vnitřní a vnější síly na něm zakoušejí věčný a stále větší tlak až do té doby, kdy je ono semeno konfliktu natolik silné na to, aby vyšlo na povrch. Nyní se již postava rozhodla a bude se podle toho následně také chovat. Vnitřní rozpory člověka a prostředí, jež ho obklopuje, jej nutí 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246449
k rozhodnutím a konfliktům, které ho přivádějí k tomu, aby se rozhodoval znovu a čelil novým konfliktům. Jsou různé typy nátlaků, které mohou přivést člověka k tomu, aby se rozhodoval, ale tři základní skupiny jsou fyziologická, sociologická a psychologická. S těmito třemi silami se mohou vytvářet nesčetné kombinace. Zasadíte-li žalud, logicky čekáte na to, až uvidíte růst malý dub, který se v budoucnu stane velkým stromem. Vývoj postavy dodržuje stejné zákonitosti. Jistý typ postavy se bude rozvíjet na základě vlastních rysů a vlastností. Pouze v průměrných dílech se postava mění opačným způsobem, než je její přirozenost. Když zasadíme žalud, je přirozené, že čekáme, až uvidíme růst onen dub, a budeme samozřejmě překvapeni, jestliže z toho vypučí jabloň. Všechny postavy stvořené dramatikem mohou v sobě obsahovat sémě vlastního budoucího vzrůstu. Hoch, jenž se stane kriminálníkem na konci příběhu, musí v sobě mít zárodek zločinu. Nora je v Domově loutek podléhající a poslušnou milenkou, ale uvnitř ní je přítomen duch nezávislosti, vzepření a vzdorovitosti, který předjímá skutečný vývoj. Vyzkoušejme si její postavu. Víme, že na konci hry nejenže opustí svého manžela, ale rovněž i své děti. V r. 1879 se bezpochyby jednalo
o výjimečný
počin.
Nora
neměla
téměř
žádnou
předchůdkyni, na niž by se mohla odvolávat. Takže již na začátku vyprávění musí v sobě něco mít, a to se následně vyvine v nezávislost ducha, která se dovrší v konci. Ale podívejme se, co je tahle zač. Na začátku hry Nora vchází hvízdajíc si nějaký popěvek. Je následována sluhou, který nese vánoční stromek a košík.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246449
SLUHA
Padesát öre.
NORA
Tu máte korunu. Ne – nazpět mi nedávejte.35
Snaží se co možná nejvíc ušetřit, aby vyrovnala svůj tajný dluh, přesto je spíše velkorysá. Krátce poté ji vidíme ujídat mandlové zákusky, které by s sebou neměla mít. Nedělají jí dobře a slíbila Helmerovi, že už moučníky jíst nebude. Tedy její první věta dokazuje, že není lakotná a její první čin zobrazuje zlom v premise. Je jako dítě. Vchází Helmer: HELMER
(..) Náš ptáček si zas jednou vylétl a vesele rozhazoval, viď?
NORA
Ale Torvalde, letos bychom si snad opravdu mohli aspoň trošičku vyhodit z kopýtka.
Helmer ji varuje. Bylo to již před třemi měsíci, co naposledy dostal plat. Nora protestuje silným hlasem jako netrpělivé dítě: „Ach! Zatím se můžeme zadlužit.“ HELMER 35
Noro! (Je rozčilený její lehkovážností.
V úryvcích Nory (Domova loutek) od Henrika Ibsena je použito českého
překladu Karla Krause a Jana Raka z r. 1958.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246449