„Do prdele, do prdele, do prdele,“ říká a já cítím, jak se Sharma s každou další „prdelí“ víc naježí. Sharma si stoupne proti Jackovi. „Víme, že je těžké to všechno strávit, pane Jensene, ale musíte se…“ Sharma provede oběma rukama svoje gesto doprovázející slovo „uklidnit“, kdy hladí vzduch dlaněmi obrácenými k zemi, na Jacka to ale nezabírá. „Neříkejte mi, že se mám uklidnit, doktore, prosím. Moje žena je prakticky mrtvá a vy mi teď říkáte, že je tu živé dítě?“ Ztěžka dosedá na židli a chvíli se na nás dívá, oči má pořád vytřeštěné, jako kdybychom ho zrovna srazili pěstí, potom si prohrábne vlasy, skloní hlavu a naříká do dlaní. O hodinu později sedíme s Jackem v místnosti určené rodinám, před sebou dva polystyrenové kelímky nemocniční kávy. Napije se a svraští obličej. „Já vím,“ říkám. „Jestli myslíte, že je špatná, měl byste ochutnat jídlo.“ Přikyvuje s unaveným úsměvem. Zarudlé okolí očí ještě podtrhuje medovou hněď jeho duhovek. Jsou v nich zlatavé vločky připomínající zmrzlé okvětní lístky. Udivuje mě nepravděpodobnost toho, že by tato ryze praktická součást lidské anatomie mohla být tak krásná. „Omlouvám se, neměl jsem předtím tak vyletět,“ odpoví. „Tím se prosím vůbec netrapte, bylo by divné, kdyby vás to všechno nerozrušilo.“ „Řekl jsem o tom mámě, víte, o dítěti. Rozbrečela se. Už sem jede.“ Přikyvuju. „Zdá se, že je to pro vás pro oba šok.“ Chci od Jacka slyšet, že ani jeden z nich o dítěti nevěděl, on ale jen nepřítomně kývne. Vypadá, jako by se snažil dát si dohromady, kolik mi toho má říct. Usmívám se a dopřávám mu čas na rozhodnutí. „Pokoušeli jsme se o dítě od naší svatby, něco přes rok. Celou dobu jsme si povídali o tom, jací z nás budou rodiče. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246412
Cassie měla nepravidelné periody, takže jsme věděli, že to možná chvíli potrvá. V létě byla těhotná, víte, dva dny před plánovaným snímkováním jsme si prožili potrat. Doktoři říkali, že se to zkrátka stává. Pořád nechápu, jak by o tom těhotenství mohla nevědět.“ Jack vrtí hlavou a znovu se unaveně usmívá. Cítím vůči Cassii sesterskou náklonnost, jako pokaždé, když slyším, že nějaká žena potratila. Líbí se mi, že Jack používá množné číslo, když o jejich potratu mluví. „To je ale celá Cassie. Dokáže být spontánní, zapomnětlivá. Nikdy si o svých periodách nevedla záznamy. To měla nejspíš po své matce. Někdy mě to dohánělo k šílenství, ale stejně jsem ji za to miloval.“ Jack se napije kávy a doširoka otevře oči, jako by se snažil probrat, než znovu promluví. „Pokud mám být upřímný, procházela si těsně před tou nehodou trochu těžkým obdobím. Nedařilo se jí malovat a taky špatně spala. Teď to zní hrozně hloupě, viďte?“ Vrtím hlavou. „Co myslíte tím ‚těžkým obdobím‘?“ „Ale občas byla tak trochu skleslá, žádná deprese, to ne, jen byla malinko bez nálady. Vždycky žila v Londýně, než jsme se odstěhovali na venkov. Ta změna pro ni byla těžší, než si původně myslela, a taky sama neřídí, takže si připadala trochu izolovaná. Snažil jsem se ji rozveselit, ona se ale tak trochu odřízla, vzdálila se svým přátelům a vůbec. Cassie mi říkala, že její matka April bývala taky taková, bývala dost skleslá i předtím, než jí našli rakovinu. Vždycky jsem si říkal, jak to muselo být pro Cassii těžké, vyrůstat jen se se svou depresivní matkou a nikdy se nesetkat s vlastním otcem.“ „Cassie se s otcem nikdy nesetkala?“ Jack vrtí hlavou. „Cassie ani nevěděla, kdo její otec byl. April to sotva věděla sama. Byl to nějaký Nor, kterého poznala v Mexiku. Viděl jsem fotky April z té doby, kdy cestovala po světě, a pokud podle nich můžu soudit, vsadím se, že Cassiin táta byl 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246412
pěkný hipík. Každopádně to bylo dávno před internetem a April ani neznala jeho celé jméno, takže ho nemohla vystopovat. Když na to teď myslím, vzpomínám si, jak se Cassie zmínila, že April hodně dlouho vůbec netušila, že čeká dítě. Ten Nor ani neví, že Cassie existuje. Vždycky jsem si říkal, že to pro Cassii musí být těžké, ona ale pokaždé namítala, že nic jiného nepoznala, a tak ji to příliš neovlivnilo. Asi proto je tak rodinně založená, proto si je tak blízká s mojí mámou. Často mluvila o tom, jak budeme mít spousty dětí, jak potom bude všechno ještě lepší. Chtěla to, co sama nikdy nepoznala, když vyrůstala. Každopádně je to pro Cassii typické, že ji ani nenapadlo udělat si test nebo něco takového.“ Jack uvažuje na přeskáčku, když ale mluví o své ženě, ztiší hlas. Mluví o ní jednoduše, jasně, způsobem, který vychází z důvěrné znalosti, ze skutečného citu. Vzpomínám si, jak mi moje nejlepší kamarádka Jass říkala, že David pokaždé ztiší hlas, když o mně mluví. „Myslíte si tedy, že o tom nevěděla, o dítěti?“ Jack ke mně vzhlédne. „Jistěže nevěděla. Přece by mi o tom řekla, kdyby to věděla, já bych ji nikdy nenechal jít hledat psa a nic z toho by se nestalo.“ Zdá se, že si uvědomil pravdivost svých slov v okamžiku, kdy je vyslovil. Všemu se dalo zabránit. „No, těhotenství překvapí spoustu žen. Je ovšem důležité, Jacku… totiž pro etickou komisi bude důležité, až se sejde, že si Cassie přála být matkou. To bude znamenat, že její zájmy jsou v souladu se zájmy dítěte. Ještě si s vámi o tom promluví některý z lékařů, ale pokud Cassie po dítěti toužila, mělo by to znamenat, že těhotenství může pokračovat bez dalších diskusí, za předpokladu, že to tak chcete i vy.“ Četla jsem protokoly etické komise ministerstva zdravotnictví a v případech, kdy matka není schopná učinit rozhodnutí ohledně těhotenství sama, rozhodování se přenáší na otce. Jack už zase působí nepřítomně. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246412