12. července 2015 České Budějovice Je to takřka neuvěřitelné, ale návštěva bývalého faráře z Klenčí pod Čerchovem pomohla. Karel mě již v noci neterorizoval. Přesto se mi začaly prohlubovat problémy se spaním. A přestávala to být legrace. Do postele jsem uléhal stále v časnější hodinu, ale usínal jsem čím dál později. Pokud tedy vůbec. V neděli 12. července jsem byl už značně nervózní, protože den před tím jsem oka nezamhouřil. A v pondělí mě čekala důležitá pracovní schůzka, u které bylo nutné, abych měl všechny smysly našponované. Nechtěl jsem nic podcenit, a tak jsem šel spát již před půl desátou. Eliška přišla chvíli po mně, klasicky rozparádila svůj tablet a pustila se do hraní nějakých přitroublých plošinovek. To byl její každovečerní rituál. Půl hodiny pařit a pak odpadnout. Kolem desáté už jsem to nevydržel a zasyčel na ni, jestli by mohla tablet zhasnout, že mě ozařuje a já mám tím pádem po spaní. Nic neřekla, rázně přístroj položila na noční stolek a odkulila se na druhý bok. Fajn, děkuji za pochopení! Teď usnu, říkal jsem si. Věřil jsem tomu. Byl jsem k smrti unavený. Po několika minutách se ozvalo slaboučké chrápání. Paráda, stačí jí minuta a už spí! Byl jsem na ni až naštvaný, záviděl 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246280
jsem jí takovou běžnou záležitost, jakou je spánek. Spánek! Chápete to? V hlavě mi zněla Starless od King Crimson a myšlenky se začaly prapodivně promíchávat. V jedné straně lebky mi něco kecal kolega z práce, v druhé jsem plánoval, co Elišce koupím k narozeninám, a do toho všeho Starless. Dejte mi pokoj, přál jsem si, ale o to větší mišmaš se mi v hlavě bouřil. Podíval jsem se na budík – 23.13. To se mi snad jenom zdá! Skoro dvě hodiny pod peřinou a nic z toho! To bude ono! Peřina… Bylo mi horko, nic víc v tom nebylo. Odkopal jsem se a chvíli ležel na zádech. Ne, to nebylo ideální. Ačkoliv byl červenec, barák byl prochladlý a já cítil, že mně zebou nohy. Rychle zpátky pod peřinu. OK, na zádech to nemělo cenu. Nikdy jsem neusnul na zádech. Převalil jsem se na levý bok. Eliška byla zády ke mně, což jí vydrželo jen několik málo minut. Najednou byla pár centimetrů od mého obličeje a funěla na mě. Dobrá, pravý bok… Ten je beztak nejlepší. Snažil jsem se vyčistit si hlavu, ale nešlo to. Pod postelí mi začal kňučet pes. Asi jsem vám ještě neprozradil, že máme psa, ale nebylo to doposud pro můj příběh důležité. Pes není kočička. Duchy nevidí. Ležel jsem pořád na pravém boku a myslel na ovečky. Občas jsem to tak dělával, ostatně pro nic za nic se neříká, že pomáhá
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246280
počítání zvířat… nebo třeba dělníků, jako to měl de Funès v té komedii. Když jsem byl kdesi za stovkou, usoudil jsem, že tohle na mě fakt neplatí. Právě naopak. Kolikrát jsem se zasekl, jestli jsem náhodou jednu zpropadenou ovci nezapomněl. Začal jsem se potit. Do toho se mi zrychlil tep. Bylo to tady – klasická nervozita, kdy tušíte, že neusnete. Rozhodl jsem se pro procházku. Malá zdravotní procházka pro pití mi mohla jen pomoci. Možná… kdybych se v kuchyni nepodíval na hodiny. 00.24. V tu chvíli jsem se ještě více opotil. Dělalo se mi špatně. Ještě to není tak hrozné, konejšil jsem se. Pořád ještě mě čeká minimálně šest hodin spánku. Ovšem za předpokladu, že bych usnul hned. Napil jsem se a potichu našlapoval zpátky do postele. V 00.51 jsem šel na záchod. Napít se uprostřed noci je fajn, ale člověk musí počítat, že se mu taky bude chtít čůrat. Ale nevadilo, beztak jsem se v posteli opět potil a jen se převaloval ze strany na stranu. Posadil jsem se v obýváku. Přemítal jsem, že bych si pustil televizi, ale usoudil jsem, že to by mě mohlo probrat ještě více. 00.54… Zpropadená hodina duchů. Vzpomněl jsem si na Karla a polilo mě horko. Skutečně zmizel společně s lebkou? Určitě! Co s ní asi Koutecký udělal? Říkal, že ji pohřbí, ale co když si ji nechal? Co když nyní Karel navštěvuje starého pána? 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246280