98
k r isten cicc a r elli
isk a r i – poslední na msa r a
„Skrale!“ Ticho. Dlaní bouchla do dveří. „Prosím...“ Na opačné straně dveří škrtla zápalka, cvakl klíč v zámku. Dveře se s vrznutím pootevřely a ze tmy vykoukl obličej ozářený lucernou. Pihovatý a rozespalý. Asha se zkusila zvednout, ale neměla sílu. „Iskari?“ Zachytil ji dřív, než tváří přepadla dopředu, a vytáhl ji na nohy. „Cos to vyváděla, proboha?“ Ashin jazyk oněměl. Skral postavil lucernu na podlahu, zvedl dívku do náruče a nohou zabouchl dveře. Asha se probrala do tmy matně ozářené lucernou. Nad ní se skláněl skralův obličej. Zakrvácený obvaz na trupu vystřídaly čisté bílé pruhy plátna. Bok jí propalovala bodavá bolest, a když se Asha prudce posadila, málem jí vyrazila dech. „Jen lež.“ Teplé ruce ji přiměly opět ulehnout. V prstech skral držel jehlu, jež se třpytila ve svitu lampy. „Už to bude hotové.“ Asha pod jeho doteky ztuhla, ale poslechla. Mladík pokračoval v opatrném sešívání rány, jež se při Ashině prudkém pohybu opět rozkrvácela, a přitom vraštil čelo soustředěním. „Kdo mě omyl?“ Tunika nasáklá krví zmizela, vlasy měla mokré a zapletené do pevného copu, jenž měla přehozený přes rameno. To však nebylo to nejhorší. Na sobě měla košili pro otroky z tenkého hrubého plátna a látka ji škrábala na kůži. Jeho košili, uvědomila si. Na sobě měla otrokovu košili, a jinak nic. Aby mohl zašít Ashinu tržnou ránu na boku, otrok jí vyhrnul košili až k hrudi a přes nohy až k pasu ji zakryl vl-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246235
99
k r isten cicc a r elli
isk a r i – poslední na msa r a
něnou přikrývkou. Jinak měla odhalený celý trup včetně odpudivé jizvy po popálenině, která se táhla podél těla a zabíhala až k pupíku. Mladík si všiml jejího zhrozeného pohledu, ale neodpověděl. Nebylo třeba. Asha si domyslela, kdo z ní omyl krev. No, a co má být? Byl jenom otrok. Koupal a oblékal své panstvo odjakživa. Nemělo cenu se tím trápit. Jenže Ashe to jedno nebylo. Viděl vše – plný rozsah její odpudivosti. Poprvé po dlouhé době Asha nebyla na svou jizvu hrdá. Styděla se za ni. Odvrátila obličej, aby se na otroka nemusela dívat. „Tak!“ prohlásil konečně, povytáhl přikrývku výš a donesl tác, který jí položil do klína. Vedle misky oliv stála miska olivového oleje a ležel tam i kus chleba. „Ztratila jsi hodně krve. Potřebuješ něco sníst.“ „Nemám hlad.“ „Iskari!“ Asha vzhlédla. „Prosím.“ Zaťala zuby a pomalu se posadila. Ulomila kousek chleba, namočila ho do oleje a vložila do úst. „Co se stalo?“ zeptal se otrok, zatímco uklízel jehlu a obvazy. Asha mžikla bolestí a polkla. „Našla jsem ho. Či spíš on našel mě.“ „Ten drak, co ho chceš ulovit?“ Asha přikývla a vložila si do úst další sousto. „A… a takhle mě zranil úderem ocasu.“ Otrok na okamžik znehybněl. „Zabila jsi ho?“ S plnými ústy zavrtěla hlavou. Vzpomněla si na stín šedého draka mezi stromy. Na švihnutí rozeklaného ocasu. Tohle bylo poprvé, co se z lovu vrátila s prázdnou. Mimoděk zaťala pěst zdravé ruky.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246235
100
k r isten cicc a r elli
isk a r i – poslední na msa r a
Otrok se zabral do drnkání na loutnu. Bzučel melodii, znovu a znovu, ale v nejrůznějších variacích. Jako by píseň testoval a ona ho zas a znovu zklamávala. Asha si unaveně lehla na polštář. V paměti se jí mimoděk vynořil příběh. Rayan se loudal pomerančovníkovým sadem své matky, když tu strnul. Zaslechl zpěv. Jako by zpíval slavík. Asha honem tu představu zahnala. „Můžu se tě na něco zeptat, skrale?“ Otrok na okamžik přestal hrát, ale hlavu od nástroje nezvedl. Přesto Asha viděla, jak povytáhl obočí. „Věříš v existenci božského Starce?“ Mladík lhostejně pokrčil rameny. „O vaše bohy se nezajímám.“ „Ale myslíš si, že je skutečný?“ naléhala Asha a podepřela se o loket; vzápětí mžikla bolestí. „Hm, skutečný je pro mnoho draksorů, ne?“ „Na to se neptám.“ Otrok s povzdechem odložil loutnu a přistoupil k lůžku, odhrnul přikrývku a zkoumal, zda krev neprosákla přes obvaz. „Proč se ptáš?“ Prsty jemně přejel po okraji staré jizvy. Při jeho doteku se v Ashině podbřišku rozprskly žhavé jiskry. Pozorovala mladíka v oranžovém přísvitu lampy. Stříbrný obojek mu vrhal stíny do důlků pod klíčními kostmi. Byl otrok na útěku, odsouzený k jisté smrti. Klidně se mu mohla vypovídat úplně ze všeho, protože on nedostane šanci to prozradit. Mladý otrok si mlčky opláchl prsty v míse s vodou a otřel si je do kusu plátna. „Věřím v jednoho boha,“ prohodil po chvíli. „V Milosrdnou smrt.“ Asha se prudce posadila a přes jizvu si přetáhla přikrývku. Mladík se na ni podíval. „Nemám ten obvaz utáhnout?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246235