k ay
h o o p e r
•
t v ů j
č a s
s e
k r át í
„Tos taky udělal.“ „Našel jsem Jacobyho, ano. Ale… je toho víc.“ „Myslíš?“ „Jinak bys tady nebyla i ty.“ „No, moje zadání je trochu jiné. Mám rozpoznat, jaké má paranormální schopnosti, tedy pokud utekl tímhle způsobem. A taky něco zjistit o té energii, co ho obklopuje.“ „Víš, že tam je a že je negativní. Co ještě potřebuješ vědět?“ „Všechno ostatní, o čem jsme mluvili. Jak je silná. Jestli vychází z Jacobyho, nebo z něčeho jiného. Jestli ji má pod kontrolou – nebo energie ovládá jeho. Pokud je zdrojem něco v tom místě, existuje přinejmenším určitá šance, že její účinky na Jacobyho zeslábnou, nebo dokonce ustanou, když ho odtud dostaneme.“ „Šance. Ne jistota.“ „Ne. Možná v něm probíhá permanentní proměna, záleží na tom, zda měl latentní schopnosti, nebo je vůči vlivům té energie neobvykle zranitelný, jestli ji využívá, nebo naopak ona ovládá jeho. Určitě víš stejně dobře jako já, že jakmile je někdo senzibil, jen zřídkakdy ztratí své schopnosti nebo jejich sílu, i když se ví o případech, kdy je ovlivnilo, nebo dokonce zničilo nějaké trauma. Ale opravdu nemáme moc údajů o tom, co by se mohlo dít, pokud se něčí paraschopnosti vytvořily z externího zdroje, nebo z něj aspoň nabraly sílu. Zvlášť u dovedností, kde je příčinou vzniku nebo spouštěčem evidentně negativní energie.“ „Jako u mé telepatie?“ „Jako u tvé telepatie. A možná i Jacobyho schopností, ať jsou jakékoli.“ Callie vstala a šla oběma nalít do hrnku další kávu. Luther ji sledoval jen okrajově, snažil se o situaci přemýšlet z hlediska taktiky a možností. Vzal si kávu a napil se, vděčný, že je teplá, i když moc nepomáhala vyhnat z jeho útrob tísnivý chlad. Ať na svou sou98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246234
k ay
h o o p e r
•
t v ů j
č a s
s e
k r át í
časnou situaci nahlížel jakkoli, ať o ní uvažoval jak chtěl, vypadalo to pro něj špatně. Díval se na Callie sedící proti němu s vědomím, že není radno kohokoli z Bishopových lidí podceňovat, ale také si byl až moc dobře vědom toho, že je teď nejspíš mnohem víc přítěží než pomocí. „Všechny instinkty mi napovídají, že se z toho mnohem snáz vyklube něco špatného než dobrého. Pro nás oba.“ „Vzhledem k tomu, že jde o negativní energii, máš asi pravdu.“ „Měl bych odejít.“ Vypil další doušek kávy a zamračil se. „Měli bychom oba vypadnout. Nebo sejít dolů do městečka a požádat o posily.“ „Jedna z možností,“ připustila. „Ale… to špatné je zatím dost daleko, abych se znepokojovala. Jsme tu v bezpečí, takže bych raději zůstala, aspoň prozatím. A potřebuješ čas, aby ses uzdravil.“ „Při uzdravování ti nemůžu být moc nápomocný.“ „Teď toho beztak není moc na práci,“ připomněla mu. „Jo, jasně. Ale nepřijde mi jako dobrý nápad, že se sama pokoušíš získat informace o Jacobym a jeho špatné energii.“ Než stihla promluvit, zarazil ji zvednutím ruky. „Jistě, neznám sílu tvých schopností, ale podstatné je, že by ses k němu neměla přibližovat sama. Při vší úctě k Cesarovi, pokud je Jacoby silnější, než myslíš, nebo temnější a negativnější, schopnosti tebe ani tvého psa možná nestačí, aby tě ochránily. Co potom?“ Chvíli se mu upřeně dívala do očí, upíjela kávu a pak řekla: „Mám ve zvyku nepředbíhat událostem a řešit věci tak, jak přicházejí. V tuhle chvíli není akutně nutné, abych se k Jacobymu přibližovala. Času dost, řekla bych, že to pár dní počká. Ať má šanci se po střetu s tebou uklidnit. Počkáme, až zase poleví v ostražitosti. Tou dobou už nejspíš budeš na nohou.“ Krátce se zasmál. „Ano, ale pak je tu ta věc, že jsem se stal aktivním telepatem a mám prasklý štít. A negativní 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246234
k ay
h o o p e r
•
t v ů j
č a s
s e
k r át í
energie by na mě mohla mít ještě víc vlivu, než už možná měla. Jestli máš v tomhle pravdu, třeba jsem spíš překážka než pomoc.“ „Možná ano. Nebo je nutné, abys zůstal nablízku, ale držel se v bezpečné vzdálenosti od jeho srubu.“ „A co když negativní energii vytváří Jacoby… Taky ji může přenášet, ne?“ Lutherovi dělalo trochu potíže soustředit se a zamračil se, když se její vážný obličej nějak rozostřil. Napil se silné kávy a doufal, že to pomůže. Nepomohlo. „To je něco, co o něm musíme… musím… zjistit. Spolu s odpověďmi na další otázky. Jestli ta energie narůstá nebo je čím dál temnější. Jak daleko může Jacoby při jejím využívání zajít. Zda ji má vůbec pod kontrolou.“ „Takže se k němu musíš přiblížit.“ „Časem. Vůbec to nespěchá.“ „Střílí na lidi, Callie. Ti lovci ho neohrožovali a já taky ne, ale stejně po nás střílel.“ Promnul si obličej a zauvažoval, jestli by ho trochu probrala teplá sprcha. Jenže nechtěl vypotřebovat její propan… „Až ten čas přijde, budu opatrná,“ řekla. „I tak. Bishop měl… poslat někoho jiného. S tebou. Nebo bychom měli zavolat. Pro posily.“ Mlhavě vnímal, že se Callie tiše zvedla a vzala od něj hrnek s kávou. „Co kdyby sis trochu odpočinul,“ navrhla. „Tvoje noha potřebuje čas k uzdravení a v příštích hodinách se toho nejspíš moc nestane. Spi.“ Nechtěl spát. Vlastně se spánku bránil, ze všech sil se snažil udržet oči otevřené. Ale prohrál ten boj, a když už skoro spal, najednou mu blesklo hlavou… „Tys… mi něco…?“ Evidentně pochopila. „Že bych udělala něco takového?“ zabručela. Luther usoudil, že ano. Ale zatímco se nořil do poklidné temnoty, vlastně mu to bylo jedno. * * * 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS246234