Niska stočila pohled na velký stroj, který stál stranou několik metrů od dílny. „To nemůžeš myslet vážně,“ vydechl Tom. *** Projektil z AK-103-4 provrtal přilbu žoldáka, který se kryl po Lovcově boku. Tiazhlova pokropila sprška krve. Podrážděně si otřel rukou tvář a zahleděl se přes kapotu vozidla na druhou stranu dvora. Možná toho staříka přece jen podcenil. Yuri se přesouval v nachovém oblaku hbitě a obratně. Jako duch. Hledal nová stanoviště, odkud je vždy zasypal střelbou a dřív, než se zmohli k protiútoku, byl pryč. Od muže, který ho před lety osobně trénoval, neměl čekat méně. Pro Andreje šlo bezesporu o nezajímavější střet za poslední měsíce pronásledování. Věděl, že to nebude snadné, ale stejně dobře věděl, že stojí proti plukovníkovi v přesile. Tentokrát mu už Yuri neunikne. *** Denis ustoupil před střelbou do jednoho z domů. Paradoxně ale získal lepší pozici, než měl venku. Vyskákal po schodech do druhého patra a přiřítil se k oknu. Dole na dvoře uviděl šestici žoldáků. Byl s nimi i jejich velitel. Denis vzhlédl na odvrácenou stranu, kde se kryl Yuri za železnou konstrukcí vodní nádrže. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245948
Nepřátelé ho zasypávali kulkami a pomalu obkličovali. Yuri zůstal v boji sám. Kromě Denise se všichni osadníci rozprchli mezi domy, nebo utíkali na vrakoviště k bunkru. Ale on nemohl toho starého vojáka nechat na holičkách. Nerozuměl sice slovům, která jim Yuri řekl, ale věděl, že pokud útočníky nezastaví, bez skrupulí povraždí všechny ženy i děti. Založil šíp a napjal luk. Muži byli vzdáleni sotva padesát kroků, ale ztráceli se v nachové mlze. Z vyvýšené pozice měl však mnohem lepší šanci na zásah než dole. Pustil tětivu. Jeden z žoldáků klesl s probitým hrdlem na kolena. Kousek od Yuriho vybuchl granát. Denis však viděl, že se starý voják z detonace oklepal. Druhým šípem bohužel minul. Všimli si ho. Přesto dál mířil klidně, s tětivou přitisknutou ke tváři. Střela zasáhla další cíl a srazila ho k zemi. Šíp ječícímu žoldákovi trčel z ramene. Denis ještě sáhl k toulci, ale další příležitost k útoku už nedostal. Kolem ucha mu prosvištěl vystřelený granát a odrazil se v rohu místnosti. Instinktivně se vrhl k zemi. Následovala ohlušující detonace, která zatřásla budovou a v oslepující záři pohltila celý svět. *** Když v nedalekém domu explodoval granát, Yuri ho vůbec neslyšel. Zprvu byl jen mihotavý pulsující chaos, kaskáda obrazů, zvuků
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245948
a křiku lidí z hlubin. V uších mu zněl pískot od předchozí exploze a otupoval mu vnímání. Chytil se za bok. Někde pod šaty cítil mokro, krvácel a to hodně. Ani nevěděl, co ho zranilo, jestli kulka nebo nějaká střepina. Teď už na tom nezáleželo. Musel je zdržet, co nejdéle to půjde. Niska se už jistě dostala k DataSféře, ale ještě se musí dostat z tohoto bordelu ven. Projektily nepřátel se odrážely od kovových nosníků nádrže a pleskaly v rozbahněné zemi jen centimetry od jeho skrčených nohou. Dnes by Yuri už nedokázal říct, kdy se napevno rozhodl podstoupit tuhle cestu. Niska mu rostla přímo před očima, a i když se svět řítil do pomalé, ale nevyhnutelné zkázy, čas mu po jejím boku utíkal velmi rychle. Kdy se z té desetileté holčičky stala mladá žena? Nevěděl. Ale právě tato otázka ho po letech nakonec přiměla k zásadnímu rozhodnutí. Niska měla nárok na lepší život. Proto se rozhodl, že majorovi DataSféru vezme. Po dobrém, nebo po zlém. Když se Yuri trochu vzpamatoval z předchozího útoku, pokropil nepřátele salvou kulek a těsně se skryl před jejich rachotivou odpovědí. V pušce mu došly náboje. Rozezleně ji zahodil a zkontroloval zásobník pistole. Byl zpola prázdný. Ne! rozčílil se. Dneska se ještě zabít nenechám! *** „Sakra, šlápni na to!“
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245948