98
christian jacq
ramses
•
syn světla
„K čemu je dobré se mučit?“ „Myslel jsem, že jsem chytřejší.“ „Je moc tak důležitá?“ „Moc? Ne. Ale potřeba realizovat svoji pravou přirozenost ano! A já jsem byl přesvědčen, že moje pravá přirozenost je spojena s vládou. Byl jsem slepý.“ „Smíříš se s osudem?“ „Mám ještě nějaký?“ Ameni se obával, že jeho přítel zešílel. Ramsesova beznaděj byla tak hluboká, že ho mohla stáhnout až na dno, kde by nepřestával sám sebe ničit. Zklamání může zahojit pouze čas, ale trpělivost bohužel nepatřila k princovým přednostem. „Sary nás zve na ryby,“ řekl tiše Ameni. „Půjdeš tam?“ „Jak budeš chtít.“ Mladý písař jen stěží ovládl vlnu nadšení. Až Ramses znovu ochutná každodenních radostí, rychle se uzdraví.
Bývalý Ramsesův učitel a jeho manželka shromáždili nejskvělejší představitele vzdělaného mládí, aby je zasvětili do vybrané zábavy chytání ryb na udici v chovné nádrži. Každý účastník obdržel třínožku a rybářský prut z akáciového dřeva. Nejobratnější z nich bude vyhlášen vítězem závodu a vyhraje nádherný papyrus vyprávějící o dobrodružstvích Sinuheta, klasický román, který obdivovaly celé generace vzdělanců. Ramses přenechal své místo Amenimu, kterého tato neobvyklá zábava silně zaujala. Copak někdo může pochopit, že ani jeho přátelství, ani láska krásné Iset neuhasí oheň, který mu spaluje duši? Čas tento věčný plamen jen ještě více rozdmýchá. Ať o tom říká jeho osud cokoliv, on se nikdy nesmíří s podřadnou existencí. Fascinovaly ho jedině dvě bytosti: jeho otec král a matka královna. Chtěl sdílet jejich představy a vize, žádné jiné. Sary srdečně položil ruku na rameno bývalého žáka.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245942
99
christian jacq
ramses
•
syn světla
„Ta hra tě nudí?“ „Tvoje recepce je velmi zdařilá.“ „Její úspěch zaručuje tvoje přítomnost.“ „To myslíš ironicky?“ „Vůbec ne. Tvoje postavení je teď jasně určeno. Spoustě dvořanů ses během procesí líbil.“ Žoviální Sary vypadal upřímně. Zavedl Ramsese do altánu, kde se podávalo osvěžující pivo. „Úřad královského písaře patří k těm nejzáviděníhodnějším,“ prohlásil nadšeně. „Získáš důvěru krále, přístup k pokladům a sýpkám, dostaneš slušnou část obětí darovaných chrámu, jsi dobře oblečen, máš koně a loď, bydlíš v krásné vile, dostáváš výnosy z polí a o tvé blaho pečují horliví sluhové. Tvé paže se neunaví, ruce zůstanou jemné a bílé, nenosíš těžké náklady a tvá záda jsou pevná, nemusíš se ohánět motykou ani krumpáčem, každodenní dřina se tě netýká a tvé příkazy jsou plněny s ochotou. Tvé písařské náčiní ti zajišťuje blahobyt a činí z tebe úctyhodného muže. ,A sláva?‘ namítneš možná. Ale ta přijde! Současníci učených písařů upadli v zapomenutí, ale spisovatelé jsou opěvováni dodnes.“ „,Staň se písařem‘,“ zarecitoval posměšně Ramses neosobním hlasem, „,protože kniha je trvalejší než stéla nebo pyramida. Uchová tvé jméno lépe než jakákoliv stavba. Odkazem písařů jsou moudré knihy, jejich dítětem tabulka, na kterou píší, a manželkou je kámen pokrytý hieroglyfy. Nejmohutnější stavby se rozpadnou a zmizí, dílo písařů přetrvá věky‘.“ „Skvělé!“ zvolal Sary. „Neztratil jsi ani drobet ze svého vzdělání.“ „Je to vědění našich předků.“ „Jistě, jistě… Ale předal jsem ti je já.“ „Vzdávám ti za to čest a chválu.“ „Jsem na tebe stále hrdější! Buď dobrým královským písařem a nemysli na nic jiného.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245942
100
christian jacq
ramses
•
syn světla
Pozornost pána domu se naneštěstí zaměřila i na ostatní hosty. Povídali si, popíjeli, rybařili, skládali si falešné komplimenty, a Ramses se nudil. V tom malém světě libujícím si v prostřednosti a výsadách si připadal cizí. Jeho starší sestra Dolente ho uchopila něžně za ruku. „Jsi šťastný?“ zeptala se. „Není to na mně vidět?“ „Jsem hezká?“ Kousek poodstoupil a prohlížel si ji. Její šaty s přemírou živých barev byly poněkud exotické, paruka příliš vyumělkovaná, ale mladá žena vypadala svěžeji než obvykle. „Jsi dokonalá paní domu.“ „To měl být kompliment? Moc jsem jich od tebe neslyšela!“ „Tak si toho važ.“ „Tvůj postoj během obětního obřadu u Nilu byl dobře hodnocen.“ „Neudělal jsem nic a neřekl jsem ani slovo.“ „No právě… Ohromné překvapení! Dvůr předpokládal jinou reakci.“ „Jakou?“ V ostrém Dolentině pohledu se zlomyslně zablesklo. „Protesty… Dokonce i útok. Když nedostaneš, co si přeješ, jsi obvykle ostřejší. Že by se lev stal beránkem?“ Ramses musel sevřít pěsti, aby ji neuhodil. „Ty víš, co si přeju, Dolente?“ „To, co má tvůj bratr… a co ty mít nikdy nebudeš.“ „Mýlíš se, nejsem závistivý. Hledám jenom pravdu, nic víc.“ „Je čas prázdnin, v Memfidě je k zadušení. Odjíždíme do naší rezidence v deltě. Pojeď s námi! Jsme jako rodina tak málo pohromadě! Naučíš nás řídit loď, zaplaveme si a nalovíme velké ryby.“ „Můj úkol…“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245942