98
dav i d
m o r rel l
•
b r at r stv o
růž e
Chrisovi trvalo dlouho, než zareagoval, až si Eliot myslel, že se odpovědi nedočká. Úlevou vydechl, když Chris konečně promluvil. „Ne.“ „Víš, kde je?“ Chris zašeptal: „Ne.“ „Řeknu ti teď jednu větu a ty mi povíš, co znamená.“ Před čtyřmi dny byl z Atlanty odeslán telegram do Říma na Chrisovo krycí jméno a adresu v květinářství Mediterranean, což bylo sídlo tamní rezidentury Ústřední zpravodajské služby. Až do svého zmizení tam Chris působil jako zástupce rezidenta. Byl tam poslán na zkušební dobu, aby si Eliot mohl ověřit, zda na něm život v klášteře nezanechal nežádoucí stopy. Zpráva nebyla podepsána, ale to zase nebylo tak neobvyklé. Nicméně její odeslání se časově shodovalo se Saulovým zmizením. Eliot předpokládal, že Saul se pokusí Chrise kontaktovat, a proto ji prověřil. Na rozdíl od všech ostatních zpráv – a bylo jich mnoho, které Chrisovi došly – tato nebyla agenturou vůbec zaregistrována. „V košíku je vejce,“ řekl Eliot. „Zpráva od Saula,“ odpověděl Chris a zavřel oči vyčerpáním. „Pokračuj.“ „Je v průšvihu. Potřebuje mou pomoc.“ „Nic jiného to neznamená?“ „Bezpečnostní schránka.“ Eliot se naklonil těsně k němu. „Kde?“ „V bance.“ „Kde?“ „V Sante Fe. Oba máme klíče. Jsou dobře ukryté. Ve schránce budu mít další zprávu.“ „Zakódovanou?“ Eliotovy kostnaté prsty sevřely opěradlo zubařského křesla. Chris přikývl. „Dokážu ten kód rozluštit?“ „Náš soukromý.“ „Vysvětli mi ho.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245936
99
dav i d
m o r rel l
•
b r at r stv o
růž e
„Několik významů.“ Eliot se napřímil a srdce se mu sevřelo zklamáním. Mohl Chrise požádat, aby mu složitý kód vysvětlil, ale vždycky tady byla možnost, že se všechny potřebné informace nedozví. Prostě proto, že se na ty nejdůležitější věci nedokáže správně zeptat. Nebylo pochyb o tom, že Chris učinil příslušná opatření, aby zabránil nepříteli, který by se za něj případně vydával, získat přístup do bezpečnostní schránky. Tak například, kam uschoval klíč? Byla schránka na heslo? Tyto otázky byly zcela samozřejmé. Eliota však daleko víc znepokojovaly otázky, které si nedokázal představit. Chris a Saul byli přáteli prakticky od prvého okamžiku, kdy se před jedenatřiceti lety setkali v sirotčinci. Musejí mít mezi sebou stovky propracovaných soukromých signálů. Stačilo, aby Eliot nedokázal zjistit jeden jediný z nich, a propásne šanci Saula dopadnout. Jistě, počítače zpravodajské služby by dokázaly soukromý kód rozluštit, ale jak dlouho by takový proces trval? Eliot se musel dát do práce okamžitě. Promnul si vrásčitou bradu a náhle ho napadla další otázka. „Proč sis chtěl nechat vytrhat všechny zuby?“ Chris odpověděl. Eliot se otřásl. Myslel si, že už ho nic nedokáže vyvést z rovnováhy. Ale tohle?
2 Chrisovo srdce překypovalo láskou, když si bral čokoládovou tyčinku. „Baby Ruth. Stále na mě pamatujete.“ „Vždycky.“ Eliotovy oči se dívaly smutně. „Ale jak jste mě našel?“ Chrisův jazyk byl účinkem amytalu stále ještě těžký. „Obchodní tajemství,“ vycenil Eliot zuby s úsměvem. Tenké rty měl napjaté, takže připomínaly ústa umrlce.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245936
100
dav i d
m o r rel l
•
b r at r stv o
růž e
Tryskové motory tlumeně burácely. Chris vyhlédl oknem letadla a přimhouřil oči před paprsky zářivého slunce. Pohlédl na sněhobílé mraky rozprostřené pod nimi. „Řekněte mi to,“ zasípal a pohlédl svému nevlastnímu otci do očí. Eliot pokrčil rameny. „Víš přece, co jsem vám vždycky kladl na srdce. Abyste uhádli příští pohyb svého protivníka, musíte se vžít do jeho myšlení. Měj na paměti, že jsem to byl já, kdo tě vycvičil. Vím o tobě všechno.“ „Všechno ne.“ „O tom si za chvíli promluvíme. Tajemství spočívá v tom, že jsem dokázal uvažovat jako ty. A protože o tobě všechno vím, stal jsem se tvým druhým já.“ „A?“ „Kdo ti dlužil protislužby? Komu bys mohl vložit do rukou svůj život? Na koho ses mohl spolehnout? Jakmile jsem věděl, jaké otázky si klást, nebylo obtížné vykalkulovat si odpovědi a jednou z nich bylo, abych poslal své muže pozorovat bary v Honolulu, kam chodí příslušníci speciálních jednotek.“ „To bylo chytré.“ „Ty taky.“ „Ale někde jsem asi udělal chybu, když jsem se nechal v baru přistihnout. Zřejmě mě sledovali, že?“ „Musíš si uvědomit, že jsi hrál proti svému učiteli. Pochybuji, že by někdo jiný byl vůbec schopen uhádnout, co máš v úmyslu.“ „Proč jste nepřikázal, aby mě v Honolulu zadrželi? Koneckonců, porušil jsem sankci. Ostatní služby mě pronásledují, aby mě zlikvidovaly. Mohl jste u nich slušně zabodovat, zejména u Rusů, kdybyste mě vydal.“ „Nebyl jsem si jist, zda připustíš, aby tě dostali živého.“ Chris mu hleděl do očí. Eliotův asistent v univerzitní vázance a s absolventským prstenem přinesl tác s minerálkou, ledem a skleničkami, které položil na stolek mezi křesly. Letěli první třídou. Eliot počkal, dokud asistent neodešel. Teprve pak pokračoval. „Kromě toho…“ Zdálo se, že naléváním minerálek do
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245936