Nedostatky rané vědy
Během následujících třiceti let se vynořila celá řada mylných představ šířených velmi vlivnými diabetology, vedenými samotným Joslinem, jež vedly k téměř naprostému popření, že by cukr mohl být jednou z příčin tohoto onemocnění, tím méně že by mohl představovat hlavní příčinu neustále rostoucí incidence diabetu. Podezření, že by cukr mohl být příčinou rozvoje obezity a diabetu, bylo vzkříšeno v 70. letech, jenže v té době se do diskuse zapojili kliničtí pracovníci studující a léčící diabetiky jen nepatrně. Jednou z obecných charakteristik dějin lékařského výzkumu je, že způsob uvažování hlavního myšlenkového proudu se podřizuje malé skupince vlivných autorit, nezřídka jedinému člověku. V přírodních vědách se mladým badatelům vštěpuje nebát se zpochybňovat autoritu a přistupovat k problémům nepředpojatě. V medicíně to tak nefunguje. Názor autorit tu má nezaslouženou váhu. Tento stav může být zvlášť zhoubný tehdy, je-li vědecký výzkum ještě v plenkách a množství odborníků hledajících odpovědi malé. Ve Spojených státech amerických se Elliott Joslin stal ústřední vlivnou kapacitou na diabetes a jeho názory byly v rámci diabetologie často přijímány jako evangelium. V polovině 20. let se Joslin jako americká autorita na diabetes vysoko vyšvihl nad Allena. Z jeho učebnice nazvané Léčba diabetu (The Treatment of Diabetes Mellitus) se stala jakási bible celé této disciplíny. První vydání se datuje do roku 1916 a je založené na jeho zkušenostech s tisícovkou pacientů, které léčil na své klinice. Až do Joslinovy smrti ve věku dvaadevadesáti let v roce 1962 jeho kolegové učebnici devětkrát aktualizovali.* Vzhledem k tomu, že Joslin v každém následujícím vydání své učebnice opakoval, že cukr není příčinou diabetu, celá disciplína toto tvrzení nakonec přijala jako pravdu. Všechny zprávy ukazují, že Joslin byl pozoruhodně horlivým lékařem, který vždy jednal v nejlepším zájmu svých pacientů. Poté co byl v roce 1921 objeven výzkumníky Torontské univerzity inzulin, Joslinova klinika se stala ve Spojených státech amerických průkopníkem jeho využití. Joslin, podobně jako i ostatní lékaři, dospěl rychle k přesvědčení, že inzulin umožňuje diabetickým pacientům * Poslední vydání je čtrnácté v pořadí, má 1224 stran a bylo publikované v roce 2005. (pozn. aut.)
101
doba jedova 9.indd 101
15/01/2018 14:36:21 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245866
Doba jedová 9 – Cukr
zbavit se břemene přísného omezení uhlovodanů, jež se do té doby považovalo při léčbě onemocnění za nezbytné. Patrně ještě významnější bylo, že nedospělí diabetici trpící akutní formou tohoto onemocnění (dnes známou jako diabetes mellitus 1. typu) už nemuseli dodržovat krutý režim spočívající v hladovění, který byl zaveden Allenem a na němž si Allen vybudoval reputaci. S inzulinem nyní mohli starší i mladší diabetici konzumovat uhlovodany, mít pod kontrolou hladinu cukru v krvi a vést poměrně normální život. Joslinova kolegyně Priscilla Whiteová, která se na klinice specializovala na léčbu dětských diabetiků, později prohlásila, že „žádné dítě nemůže vyrůstat bez kopečku zmrzliny jednou týdně“ a že tento typ požitku dětem inzulin zaručuje. Joslin byl přesvědčen o neocenitelnosti cukru pro sportovce, což dokazuje i zpráva jeho harvardských kolegů o běžcích maratonu z roku 1925 (redaktoři časopisu Lancet se jí ovšem posmívali).* Uvědomoval si také, že zásluhou konzumace cukru kupříkladu v podobě cukroví lze bezprostředně zvrátit nízkou hladinu cukru v krvi (hypoglykémii) či dokonce diabetické kóma, jež může pacienta ohrozit po špatně načasovaných nebo špatně dávkovaných inzulinových injekcích. („Pomeranč není pro dítě tak velkým pokušením, jaké představují dvě či tři kostky cukru, či dokonce cukroví,“ upozorňoval Joslin ve své učebnici ve vydání z roku 1923.) Pevně věřil, že cukr představuje hodnotnou součást jídelníčku, a považoval proto za nepravděpodobné, že by mohl být příčinou chronických onemocnění. Joslin prostě nechápal, že by uhlovodany v cukru mohly mít jedinečné vlastnosti, jež ostatní uhlovodany postrádají. Byl lékař, ne nutricionista, i když rok studoval biochemii na Yaleově univerzitě. Tvrdil, že všechny uhlovodany jsou v podstatě totožné – škroby, obiloviny, cukry. Joslin se stal první z mnoha vlivných lékařských autorit, jež doslova netušily, o čem je řeč, když se mluví o cukru. Jeho přesvědčení a vposledku úspěšná obrana cukru ve stravě byla převážně založena právě na tomto nepochopení. * Podle deníku The New York Times Joslin v roce 1925 ve veřejné přednášce zdůraznil, že pokud se unavenému sportovci podá cukr, obnoví se tím jeho síla a svěžest: „Čokoládové tyčinky pro běžce maratonu a slazený čaj pro fotbalisty jsou předpokladem pro lámání rekordů,“ prohlásil. (pozn. aut.)
102
doba jedova 9.indd 102
15/01/2018 14:36:21 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245866
Nedostatky rané vědy
Již v roce 1917 Joslin použil Japonce a jejich jídelníček jako argument na podporu zpochybnění představy, podle níž je cukr příčinou rozvoje diabetu. V jeho učebnici se pak po následujících čtyřicet let neustále opakuje týž argument, často vyjádřený stejnými slovy. „Nezdá se, že by vysoké procentuální zastoupení uhlovodanů ve stravě predisponovalo k rozvoji diabetu,“ psal Joslin. „Tak například strava Japonců sestává převážně z rýže a ječmene, a přesto statistiky ukazují, že je toto onemocnění v této zemi nejen méně časté, ale i mírnější než u nás.“ Přiznával, že stoupající úmrtnost na diabetes ve Spojených státech amerických se časově kryje s rostoucí spotřebou cukru. V raných vydáních učebnice dokonce uváděl tabulku ukazující, jak spotřeba cukru postupně rostla ruku v ruce s mortalitou diabetiků. „Tak výrazná změna ve stravování národa je zajímavá a zasluhuje pozornost,“ poznamenal. Dodal, že se zřetelně nabízí předpoklad, že tyto dva jevy „musejí navzájem souviset“, avšak zkušenost Japonců prostě hovoří o opaku: „Stravovací návyky a statistika onemocnění Japonců diabetem nás naštěstí před tímto omylem ochrání.“* Joslin nepodezříval cukr. Připisoval epidemii diabetu dvěma hlavním faktorům. Nápadnějším z nich byla obezita, protože spojitost mezi ní a diabetem byla velmi úzká. Vzhledem k tomu, že většina dospělých diabetiků trpěla obezitou, Joslin soudil, že je za diabetes zodpovědná tloušťka. Byl přesvědčen, že tito lidé ztloustli především proto, že nestřídmě jedli a málo se pohybovali. (Ve své přednášce z roku 1925 Joslin vysvětloval, že za rozvoj diabetu je částečně zodpovědný vynález a šíření automobilu, protože vinou automobilu vedou lidé sedavější způsob života než dřív, a proto – podle jeho názoru – začínají tloustnout.) Joslin rovněž dospěl k přesvědčení, že diabetes je vyvoláván konzumací stravy bohaté na tuky. Toto přesvědčení jej utvrzovalo ve * Šlo o naprosto přirozený předpoklad, k němuž často dospěli lékaři pracující v asijských zemích: tak například Isidor Snapper, jenž strávil 2. světovou válku v Číně, uváděl, že diabetes se stal běžným onemocněním mezi zámožnými Číňany, ale že se jen velmi zřídka vyskytoval mezi chudinou: „Zdá se, že extrémně nízkokalorická strava, sestávající převážně z uhlovodanů, čerstvé nebo solené zeleniny a sójové mouky, musí mít na diabetes zmírňující účinky.“ (pozn. aut.)
103
doba jedova 9.indd 103
15/01/2018 14:36:21 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS245866